SOČR na jaře 2023

  Na tento navýsost sympatický orchestr s novým mladým a velmi nadějným šéfdirigentem Popelkou jsem zašel třikrát z toho na závěr na netypický komorní koncert.

     13. března koncert pod řízením Roberta Jindry, někdejšího dirigenta orchestru opery Národního divadla, jež jsa nepobaven (záměrně používám výraz, který pro mnohé znamená synonymum k otráven, zpravidla k tomu dochází vinou lidí jako u rozvodů a autonehod), odešel do Ostravy a zde přispěl k vynikajícímu hodnocení zdejší opery, některými kladené na naše první místo. Sám jsem byl několikrát svědkem v operách v Litomyšli a jak Ostravaky, tak Brňaky vždy nadšen. Je tu také Hanka.

   Hlavní postavou dnes francouzský klavírista Jean-Efflam Bavouzet, jenž bude po úvodní Pärtově Silhouette, hommage á Gustave Eiffel, při níž si představuji Eiffelovy geniální ocelové konstrukce (nezapomenout na viadukt v Portu) hrát Ravelův Koncert G dur, který jsem si zamiloval poté, kdy jsem jej na Youtube našel v podání něžné krásky, jež jak vypadá tak hraje, Helenky Grimaud a později i dalšího takového klavírního nadělení Aličky Sary Ott, jež si ani lidstvo za to, jak se chová, nezaslouží. Ach to Youtube, kde bychom bez něho byli. Jean hraje s vynalézavým citem, avšak není tu ta dívčí něha. A myslím, že dřeva byla ráda, že se mohla blýsknout a podpořit klavír v té nádherné druhé větě. Jean přidá divokou jízdu v Massenetově Toccatě a poté ještě  Debussyho radostnou skladbičku.

   Po přestávce se hraje Symfonie B dur, op. 2. Ernesta Chaussona, kde mě napadá, že jde o jakousi skladatelovu francouzskou vlast a třetí věta má upomenout francouzskou Vltavu Loiru.

   O měsíc později jdeme s Hankou zvědavě na věhlasnou moldavskou houslistku Patricii Kopačinskou, již rozhlasový portál nazval ryzí a troufalou, pod kterážto označení se zde podepisuji. Pustit se s takovou vervou do nikterak jednoduchého Ligetiho koncertu, který jsem si v preludiu označil za atonální cvičení. Neobvyklé a vzhledem k hudbě pochopitelné je, že po celou dobu používá noty, což sólistky koncertů dělají jen výjimečně. Taková Markéta si je vzala v HAMU k Čajkovského koncertu, což jsem přičítal tomu, že ho dosud hrála méně, leč on je také ořechem s pěkně tvrdou slupkou. Ke druhé větě, kde s houslemi hraje jen viola a pár dechů a ostatní se přidají až na závěr si píšu uspávací, ke třetí jako z fantastického filmu, ke čtvrté klid a ticho lesa pomáhají léčit a na závěr do lesa vtrhnou chuligáni na čtyřkolkách, čtvrtá věta soubojová.  Po celou dobu tu Patricia stojí, jako kdyby orchestr provokovala a občas použije i hlas.

  Po té smršti je převapivý a mile znějící přídavek od Michauda, v němž se houslím směle po bok postaví klarinet.

Po přestávce zase Ligeti, který dnes vládne a hraje se jeho 11 minutové Lontano mnohdy použité ve filmu.

  Vše uzavře další Maďar Bartók a vhodným zakončením koncertu je jeho Podivuhodný mandarín, hudba k baletní pantomimě, jež byla jedním z odsuzovaných děl zprvu zakazovaných, které se hrálo léta jen koncertně a vytýkána mu nepokrytá sexualita a krutost.

   Třetí koncert se konal 11. června v rozhlasovém Studiu 1 a je zvláštní tím, že šéfdirigent Popelka dnes hraje na klavír. Hanka se přihrne na poslední chvíli a nevyužije místo, které jí držím, a klesne na sedačku poblíž vstupu. Celé okomentuje a představí šéfredaktor stanice ČRo D dur Lukáš Hurník. Dnešním hostem je německý violoncellista Daniel Müller Schott. Mezi diváky mé oko rádo vidí Andulku Veverkovou.

Zahájí se Schumannovým dvouvětým opusem č. 70, Adagio a Allegro, kde podpoří dobrou náladu violoncello a klavír. Netušené hloubky a řekl bych, že radost z nástroje. Poté se doplní sestava na kvintet a zahrají slavný Schubertův Kvintet A dur řečený Pstruh, neb je variací na známou píseň. Musím se přiznat, že nemám tento kus příliš v oblibě a že se koncentruji na některá méně známá místa, kde se blýsknou nástroje. Po koncertu milo, že dáme pár slov s Andulkou.