Velké C na podzim 2018
22. října konečně po salzburském festivalu, kde na nejslavnějším festivalu světa nadchli publikum i odborníky, dávají doma Missu Salisburgensis a 53 voci rodáka z Wartenbergu v severních Čechách, Heinricha Ignaze Franze Bibera (1644-1704). Dávají ji v prostoru ideově nejlepším, neb taková slavnostní skladba patří do předních chrámů země. Bohužel jde o prostor akusticky i divácky naprosto nevhodný, což umocněno už tím, že sbor i orchestr stojí pod Wohlmutovou kruchtou v transeptu a v křížení lodi umístěn čelem orchestru prostor pro VIP. Já jsem pro sebe i Zuzku koupil přední sektor, z něhož je přijatelně vidět, ba i slyšet, Ti, kteří šetřili a sedí vzadu, musí koukat na velké obrazovky a zvuk mají silně tlumený a zkreslený.
Nějak mi nevychází doprava, avšak tentokrát Zuzka přijde včas a drží nám dobrá místa.
Program zahájí slavnostní Te Deum Biberova současníka Jeana-Baptista Lullyho (1632-1687), jež mu bylo osudovou skladbou, při jejímž provádění propíchl si dirigentskou holí nohu a na infekci zemřel. Mistr a zakladatelská osobnost francouzské barokní hudby složil skutečně velkolepě znějící poděkování Bohu, tehdy za svého prvorozeného syna. Po deseti letech se skladba hrála na oslavu králova uzdravení a tehdy se Lully nešťastně zranil. Po francouzské lehkosti a možno říci i slyšitelné hrdosti přichází hlavní bod programu.
Nutno říci, že jsou vyčleněny nástroje, jež vystoupí na emporu a balkóny a tam vytvářejí zajímavé ozvěny a zvuková doplnění hlavní síly orchestru a sboru v parteru. Vzpomněl jsem působivého vystoupení Capelly Mariany u sv. Šimona a Judy před třemi týdny, kdy dosahováno podobně prostorových efektů.
Co jsem si poznamenal: Při Gloria, krajková hra a žestě z kruchty, při Credu něžné nástroje, Sanctus, žestě a hoboje a Agnus Dei temné a sametové a konečně i božské.
A co jsem si sice nepoznamenal, ale pamatuji si dodnes: Vzhledem k století vzniku a Biberovi, jenž proslul co vynikající houslista, cítit kromobyčejnou zpěvnost a jakousi stálou vrstvu karmínového sametu. Nutno také míti na paměti, že salzburská katedrála, pro niž mše psána, je specifický prostor vyžadující zřejmě též specifické uspořádání sborů i nástrojů, jež v naší katedrále napodobit zřejmě obtížno. Přesto však vysoce oceňuji prostorovou charakteristiku a výsledný dojem, který má onu zmíněnou barvu i prostorovost, což zásluhou dnešních hráčů a dirigentského vedení a pečlivého nastudování. Bohužel jen pro některé diváky. Jen ještě pomněme, kam hudba pokročila, dospěvši posléze k Bachovi. A jak je důležité se pokorně vracet zpět a předchůdce chovat v úctě.
Máme tu 13. listopadu a opět stavíme vedle sebe oba velikány počátku 18. století. V prvé půli se bude hrát Bachova Missa in A, BWV 234, což jest mše luterská o částech Kyrie, Gloria, Domine Deus, Qui tollis peccata mundi, Qouniam tu solus a Cum sancto Spiritu. Znalci mohou porovnávat, v čem se liší od obvyklé skladby mše katolické, již uslyšíme v podobě Zelenkovy Missy sanctissimae Trinitatis, ZWV 17. V dnešní den mešní mám náladu slavnostně vážnou, již koření občasné povzbudivé úsměvy Heleny Zemanové ku kolegům a luzný zjev Anety Petrasové, jež zpívá silněji a zřetelněji a jistěji ve výškách, než bývalo zvykem ku prospěchu provedení. A oko mé se raduje a zřejmě brzy vyhlásí výsledek ankety o nejkrásnější altistku. A občas půvabný hoboj a pikola, či flétna.
Pozoruhodná sestava se schází k vánočnímu koncertu 11. prosince. Jako dirigent přichází obrovitý dvoumetrový Nizozemec Peter Dijkstra, jehož příjmení připomíná krasobruslařskou hvězdu 60. let Sjoukje Dijkstra, jejíž jméno vyslovovali Šouke Dajkstrová a my jsme ji doma nazývali jednoduše dajkstra. A s ní závodila Francouzka Hasslerová, jež byla pochopitelně hašlerka a proslavila se neuvěřitelnými piruetami. A to jsem zase pěkně ujel. Dodám už jen, že s dirigentem byl v listopadové Harmonii obsáhlý rozhovor jako příprava na tento koncert.
Dnes uslyšíme Bachovo kompletní šestikantátové Vánoční oratorium, BWV 248, jež jsme dosud slyšeli spíše po kantátách, neb se často z něho vyjímá. Dirigent, původem sbormistr si s sebou přivezl sbor Nederlands Kammerkoor a sólisty, tři Nizozemce a Islanďana, jejichž jazyková přirozenost zaručuje výtečnou výslovnost němčiny. Oratorium v úplném provedení trvá tři hodiny, což je taková německá zvyklost dovedená k vrcholu Wagnerem, s něhož pětihodinovými operami snesou srovnání jen Berliozovi Trójané. Ostatně ani moravský Rakušan Mahler se nemusí stydět za své více než hodinové symfonie (viz První, Druhá, Třetí, Osmá a Píseň o zemi). U něj jediného lituji, že se nehraje déle. A už zase pletu páté přes deváté.
Už zase jako pokaždé v Bachovi objevuji místa, kde líbezné hoboje a umně složené nástroje pozdvihují ducha mého. A neustále mě oslovuje silný a zvučný bas Thomase Oliemanse. Občas se z pozadí připomenou jásavé trubky, zejména při Ach mein herzliebes (to je půvabný přívlastek) Jesulein. Soprán zpívá v jednu chvíli z empory, nebo Evangelistu doprovází jen teorba a flétna.
A tu pojednou narazím na místo v textu, kde i s uvážením nutnosti postihnout básnický úmysl, zírám jen a oči tázavě obracím k sousednímu Jimovi Coolovi, jenž se také diví a řekne to v pauze dost ostře. Něco podobného se mi stane ještě jednou a jednou dokonce v překladu chybí důležité slovo. To mi naruší koncentraci a kazí dojem, jejž sbírám po celou přestávku.
Po ní se přeskupí dechy. Ve 4. kantátě se pak setkáme s echo efektem, druhá sopranistka zpívá za první jako ozvěna. Znovu ostrá námitka k textu v árii Ich will nur dir zu Ehren leben a následující a pak ještě mnohokrát až v Ach wenn wird die Zeit erscheinen si už dělám vykřičník a píšu „Už toho mám dost“! A uložím si, že si už nebudu kazit večer a udělám už jen jednu poznámku když Heiland přeloží jako Spasitele a on to je zachránce. Nato si podtrhnu překladatelčino jméno Helena Medková. A umíním si, že to Velkému C důkladně vytknu. Nálada však velmi slavnostní a v metru houslistka Simona jen září jako sluníčko a má radost a zase je tu ten pocit spříseženství.
Po všech těch podzimních přípravách ducha na Vánoce je tu konečně tradiční silvestrovský koncert, který bývá odlehčenější a méně náročný na výtky, jež si činíme my, kteří máme dobrou vůli být hodní na jiné lidi, chválit své orchestry a hudebníky a usmívat se i na úředníky a policajty a nestěžovat si porád na něco, například na překlady.
Letos nás na přelomu roků doprovodí Vivaldi a my si budeme hrát jeho sice duchovní, tudíž vážnější skladby, ale duše zrzavého abbé byla natolik zpěvná a otevřená, že koncert zní hodně civilně a řekl bych až buržoazně volnomyšlenkářsky. A občas názvuky z jiných skladeb a vzpomínka na pohlednou italskou houslistku, která na Letních slavnostech hrála sedm Vivaldiho koncertů, přitom ani jediný z Le Quattro stagioni a ukázala, jaká radost v nich uložena.
Koncert nazván Benátské nešpory, neb použity čtyři skladby nešporní Domine ad audivandum, RV 593, Dixit Dominus RV 595, Magnificat, RV 610, Confitebor tibi, domine, RV 596 a k nim přidáno Gloria, RV 586.
Začátek probíhá v rozdělení na dva soubory, kde za hlubokými smyčci dvě houslistky proti nim housle a violy a vzadu dechy. Obě poloviny hrají své a vše zapadá tak, že si od počátku píšu, že od prvních tónů spád a radost. Radost mi přináší svým výrazným sopránem pohledná Helena Hozová, jež má nesporně něco společného s barytonistou, který tu zpívá bas, Romanem Hozou, jenž mě zaujal loni v Praze i letos v Litomyšli.
Na druhou kantátu již všichni na obvyklých místech a já si říkám, jak jiný Vivaldi než ve svých houslových koncertech. Když tu pojednou trhavý doprovod a rytmus jako od bigbandu. K Heleně se přidá druhá sopranistka Zbořilová a oba hlasy jdou moc pěkně k sobě a za nimi těm kráskám hrají violoncella a Hanka se usmívá. Když tu přichází chvíle Anetina, jíž píšu, že je skvělá a krásná a podporují ji smyčce a trubka. Magnificat začíná velmi důstojně a druhá altistka Kamila Mazalová také půvabná. Deposuit, chvíle bleskových smyčců.
Po přestávce, již s abonentkou ze třetí řady Zuzkou naplním džusem, Hana Fleková přesazena a lépe vidět její dobrá nálada. Nejvíc se raduje po melodicky nádherném Sanctum et terrible v Confitebor tibi, Domine, kde hlasy opět skvěle složené. Pak hoboje vedou a s nimi hluboké smyčce a zpívá se Gloria Patri a končí veršem, jejž nutno uvést v latině: Et in saecula saeculorum (a na věky věků), Amen.
A Hanka je samý úsměv. Nyní již Gloria a Jim říká, že to zpíval ve sboru v Ohiu. Hudba brzy zesmutní a je jako Requiem a je to krásné. Pomalu jdeme za občas krásně složených hlasů a dominujících sborů k návratu Anetině, což oblaží ducha mého i oko mé. A je to za námi a byl to skvělý podzim. Jako přídavek zahrají jednu ze sekvencí, v níž zaslechnu veni saecula.
V metru dnes místo Simony Hanka Fleková a rozesmátá jako v orchestru a s náladou silvestrovskou a přejeme si a já z ní mám opravdovou radost. Jen mi tu schází Aneta, které bych rád řekl, že je tak hezká a že jí to zpívá stále lépe.
Richard Mandelík
Café Créme na jaře 2024
Navštíveny všechny čtyři jarní koncerty s radostí a duší potěšenou až na ten poslední, kde zvedám hlas kritický.
Richard Mandelík
Jeden podařený slavnostní koncert k roku české hudby
Koncert až na dvě zajímavé výjimky vokální a celý věnovaný památce české skladatelky Slávy Vorlové (1894—1973)), tudíž dnes užito jen její hudby a občas i textů.
Richard Mandelík
Joyce DiDonato pod Ještědem
Občas se něco výjimečného povede a tentokrát se to povedlo managementu mého oblíbeného festivalu Lípa Musica. Domluvit se světovou operní hvězdou první velikosti vystoupení na regionálním festivalu je z říše snů.
Richard Mandelík
Námět k přemýšlení o jednom mostu
Vážený pane primátore, řediteli, předsedo dle rozdělovníku dovoluji si předat Vám touto cestou a současně, ježto se domnívám, že jste v této věci osoby přímo dotčené.
Richard Mandelík
Moravské dvojzpěvy 2024
Šťastná chvíle Dvořákova, Brahms nadšen, rakouská předlitavská dotace přiklepnuta a Simrock usoudí, že když tohle vytiskne, bude to kšeft. Po pár dalších úspěších celosvětová sláva toho zamlklého pražského violisty.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Izraelský ministr Ben Gvir měl nehodu, auto po nárazu skončilo na střeše
Izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir měl autonehodu ve městě Ramla ve středu země....
EU se od zemí jako Česko naučila hodně o Kremlu i Putinovi, řekla Leyenová
Díky hořkým zkušenostem, které mají země ze středu a východu Evropy se Sovětským svazem, se...
Zkusil unést hocha ze školky, vydával se za jeho matku. Mladík dostal rok vězení
Nejprve telefonicky a poté i osobně se čtyřiadvacetiletý muž snažil vynutit si vydání chlapce z...
Po havárii na koloběžce skončil v řece, bezvládného muže museli oživovat
Bezvládného muže vytahovali krátce po čtvrteční půlnoci policisté z řeky Svitavy v brněnských...
- Počet článků 740
- Celková karma 4,25
- Průměrná čtenost 235x