Pražské jaro 2017, díl první - stará hudba
Mou letošní pouť festivalem zahajuje 15. května Ensemble Inégal řízený Adamem Viktorou. Letos nám zahrají Zelenkovo významné velkopáteční oratorium Gesú al Calvario (Ježíš na Kalvárii), ZWV 62.
Ještě předtím jdu na milé a zajímavé úvodní povídání v Sukově síni, jež obstarají muzikolog a hudebně všestranně znalá osobnost Petr Daněk, který je nálezcem oněch slavných partů prvních houslí k Michnově Loutně české ve Slánském muzeu, a vedoucí souboru Viktora. Proberou se některé nejasnosti a mýty kolem Zelenkova života, zejména neopodstatněná tvrzení o Zelenkově neúspěšnosti a jakémsi trestu spojeném se jménem Dismas. Dávám proto čtenářstvu na vědomí, že lotr Dismas, proživší po boku Ježíšově stejnou smrt, byl historicky jediný člověk, který měl z míst nejvyšších úředně potvrzeno, že půjde do ráje, takže patrně to jméno sloužilo spíše ku cti. „Ještě dnes budeš se mnou v ráji!“ od té doby už nikdo neslyšel, přestože by to jistě uvítal.
V oratoriu jde tu o děje odehrávající se v samotném průběhu popravy, takže jedním koncem se dotýkají pašijí a druhým Stabat mater. Pro nás je dnes už obtížně pochopitelné, kolik úsilí lidé věnovali té základní události kresťanství a kolik umělecké inspirace vyvolala. Hojné plody té inspirace budou provždy vynikající součástí naší hudební tradice.
S Ježíšem (německý kontratenorista Franz Vitzthum) jeho nejtěžší hodiny prožívají Panna Marie (sopranistka Gabriela Eibenová), Marie Magdalena (sopranistka Lenka Cafourková), Marie Kleofášova (mezzosopranistka Markéta Cukrová) a Svatý Jan Evangelista (německý kontratenorista Benno Schachtner). Z hlediska kvalit zpěvu jsem byl nadmíru překvapen nádherně znělým a možná až na barokní oratorium velmi průrazným hlasem Markéty Cafourkové, po jejímž prvním expozé jsem se na ni vyloženě těšil. Však má průpravu z brněnské opery.
Jdeme tím chmurným dějem na kopci zvaném Lebka a já mám po přestávce jakýsi podivný, nikoli však nepříjemný pocit, že najednou Zelenkovi lépe rozumím a jsem v pokušení prohlásit, že druhá polovina oratoria je hudebně lepší a zpěváci a orchestr zpívají a hrají lépe. Neumím to vysvětlit, ale zřejmě to je jen můj pocit. Leč jsem za něj vděčný. Takové pocity má hudba vyvolávat.
Ježto si vždy texty při hudbě čtu, což mi poskytuje silnější kontakt a doplňkovou rozkoš, zdá se mi, že vidím text velmi zdařilý a kvalitní (možná i díky dobrému překladu). Navíc se občas objeví Igor Františák s chalumeau a hudbu skvěle zvukově i melodicky okoření a tvoří jakýsi další hlas. Buďme vděčni za tyto náročné ukázky umění českých barokních skladatelů se Zelenkou v čele.
Druhou pochoutkou, a to tentokrát nadmíru vydatnou, je až 25. května koncert britského Orchestra of the Age of Enlightenment, absolutní špičky mezi orchestry staré hudby, v čele s dirigentskou osobností prvého řádu, Williamem Christiem (1944). On, Američan, usídlil se v Paříži a zde učinil pro takzvanou poučenou interpretaci staré hudby asi nejvíce ze všech průkopníků tohoto přístupu a získal si světové jméno jako zakladatel prvotřídního orchestru Les arts florissants, který razil cestu a stále stojí na čele staré hudby. Dnes už povětšinou pod vedením pilného Christieho žáka Paula Agnewa.
Obě poloviny večera zahájily suity z francouzských oper sestavené Christiem. Nejprve to byla opéra-ballet Les fetes vénitiennes (Benátské slavnosti) Andrého Campry (1660—1744), po přestávce pak ballet-héroique Les Indes galantes (Galantní Indiáni) Jeanna-Philippa Rameaua (1683—1764) s exotickým tématem původních obyvatel Ameriky.
K potěše obecenstva se Christie pochlubí, že Johann Caspar Ferdinand Fischer (1656—1746), jehož čtyřvětá Suita č. 7 g moll se bude hrát, je Čech. Narodil se totiž v Krásnu, což je půvabné kdysi královské horní město vysoko na temeni Slavkovského lesa kousek od Horního Slavkova na Karlovarsku.
Program doplňuje klasik největší Johann Sebastian Bach a jeho Suita pro orchestr, č. 4 D dur, BWV 1069 a jako poslední Suita pro orchestr č. 3 D dur, BWV 1068, se známou větou Air, již si vychutnávám jako vždy, neb je to jedna z nejkrásnějších melodií, kdy napsaných.
Od prvého tónu jsme vyloženě nadšeni Williamovým čilým pohybem a nezapomenutelnou mimikou, na niž hráči evidentně reagují, hlavně pokyvující koncertní mistryně přímo přede mnou, která je v tom nejsnaživější. Zajímavé zvukově i vizuálně je umístění čtyř hobojů uprostřed sestavy jako sólových zpěváků. Však ten nástroj lidskému hlasu podoben.
Mně i Hance, již jsem přesvědčil, že si má drahý lístek pořídit a teď mi dává za pravdu, se nejvíc líbí William, který sám je zážitkem a také hra hobojů. Nejen hobojisté, ale celý orchestr hraje lehce a emotivně a téměř dává zapomenout na Velké C. William se občas u někoho při příchodu z pozadí po potlesku zastaví a zapřádá hovor a tak vytváří atmosféru podobnou tomu, jako když starý oblíbený profesor přijde na třídní sraz, každého si pamatuje a s každým chce prohodit slovo. Něco tak milého jsem ještě nezažil. Tohle nelze předstírat, to musí být pravda a nám to dává ještě lepší zážitek. Určitě jeden z vrcholů festivalu hudebně i lidsky.
28. května v Pražské křižovatce hrají tři španělští bratří Zapicovi. Nejstarší Aarón (1978) hraje na cembalo a dělá svým mladším, asi dle shodného roku narození 1983 i dle vzhledu dvojčatům Danielovi, hrajícímu na teorbu a loutnu a kytaristovi Pablovi, nutný základ.
Program zvaný Concerto Zapico vytěžili z bohatství španělské taneční hudby, tak jak vznikala a rozvíjela se v baroku. Hraje se v podstatě jejich celá poslední deska. Dnešními autory jsou de Nebra, Sanz, de Murcia, a k nim přidáni touto hudbou za doby španělské dominance nad jižní Itálií ovlivnění Kapsberger, Vitali a Domenico Scarlati. Slyšíme jiskřivý výběr plný rytmu a slunce a dobré nálady a mistrovské hry nástrojů. Takhle ti chlapci hrají Sanzovu Jacaras a skvělou Vitaliho Bergamasku: https://www.youtube.com/watch?v=7QTqtXh5kFA. A jistě vidíte vpravo, že na Youtube najdete celou zmíněnou desku a tím vlastně celý koncert po jednotlivých skladbách.
Dva z bratrů se znovu objeví o dva dny později v Rudolfinu v sestavě malého orchestru Forma Antiqua. Dnes bude scénické hraní se zpěvy, což je španělský lidový žánr jménem tonadillas, který bychom mohli kulhavě přirovnat k našim kramářským zpěvům. Jde o kuplety, jejichž zlatý věk trval jen krátce na přelomu 18. a 19. století v Andalusii a které tvořily výplň přestávek dramatických představení. My uslyšíme tři ze sbírky Blase de Laserny (1751-1816). Zpívat nám budou v jednotlivých rolích pohledná sopranistka Ruth Iniesta, jež se ukázala jako energická s temperamentní dáma obdařená poprsím, pro něž se těžko hledá přívlastek. Já bych se nebál slova impozantní. Avšak zpod té ženské ozdoby vycházel výtečný hlas a také herecky byla vynikající. Dále zpíval tenorista Juan Manuel Padrón a barytonista Sebastiá Peris.
Program otvírá instrumentální předehra Vicente Basseta, kde se nám představí orchestr a poté jde tonadilla Stará Hispánie. Zpívá ji celou Ruth a zanechá ve mně mocné rozechvění zejména když tvrdí, že za starých časů chléb ženicha stačil vdané ženě a dnes mnohé od pekárny k pekárně další pecny hledají. Poté stará Hispánie tvrdí, že za mého času vypadala panna jako panna, ale dnes ve své prohnanosti působí, jak chtějí ony. Hle jak ty stesky na to, že dříve bylo líp a lidé mravnější, jsou stále stejné.
Dělám si na konci poznámku: „Nefalšovaná Carmen a to pozadí taky prvotřídní.“ Opět Bassetova krásná mezihra, která otevře cestu tonadille Regenschori a jeho dcera. To je skutečný komediální skvost, kde se Ruth vyloženě blýská a oba pánové jí zdatně sekundují. Nejtěžší to má otec s dceruškou, mermomocí toužící se vdát. Když se vztah mladých provalí, nastane vyjednávání o sňatku a věnu. Otec se k věnu moc nemá a slyšíme jeho vychytralé úvahy, že lazebníkovi má stačit její krása. Také se uvažuje, jak se budou živit a dojdou k závěru, že on bude holit a stříhat a pouštět žilou a ona trhat zuby. Zábavné a Ruth neodolatelná.
Bassetova vložená předehra uvede třetí tonadillu zvanou Moderní Hispánie, na niž Ruth přikvačí se smartfounem, dělá si selfíčka a vůbec se tváří jako kráva. Zde je nejživější a nejvíc v pohybu a potvrdí, že je skutečná osobnost. Zpívá se tu o tom, co všichni známe, dnes je všechno špatně v moderní Hispánii i přes veškerý pokrok a dřív bylo líp a svět se mění k horšímu. Bylo to celé takové lidové divadlo se silně erotickým nábojem.
Richard Mandelík
Jeden podařený slavnostní koncert k roku české hudby
Koncert až na dvě zajímavé výjimky vokální a celý věnovaný památce české skladatelky Slávy Vorlové (1894—1973)), tudíž dnes užito jen její hudby a občas i textů.
Richard Mandelík
Joyce DiDonato pod Ještědem
Občas se něco výjimečného povede a tentokrát se to povedlo managementu mého oblíbeného festivalu Lípa Musica. Domluvit se světovou operní hvězdou první velikosti vystoupení na regionálním festivalu je z říše snů.
Richard Mandelík
Námět k přemýšlení o jednom mostu
Vážený pane primátore, řediteli, předsedo dle rozdělovníku dovoluji si předat Vám touto cestou a současně, ježto se domnívám, že jste v této věci osoby přímo dotčené.
Richard Mandelík
Moravské dvojzpěvy 2024
Šťastná chvíle Dvořákova, Brahms nadšen, rakouská předlitavská dotace přiklepnuta a Simrock usoudí, že když tohle vytiskne, bude to kšeft. Po pár dalších úspěších celosvětová sláva toho zamlklého pražského violisty.
Richard Mandelík
Vánoční dívka bez dívky a jiné dívky
Nadpis se co nejvíce blíží dalšímu textu. Já, člověk jednoduchý spokojený s málem, jsem nadmíru smuten, že se neuskutečnilo téměř každoroční štědrovečerní setkání s Markétou Janouškovou, což je mi tímtéž, jako když si smažka kone
Richard Mandelík
Ještě dvě události, na něž se nedostalo
Jde o dárek od synka v podobě vstupenky na koncert bluesového veterána Buddyho Guye (1936). Koncert je součástí jeho závěrečného turné, Buddy už hodlá aktivní koncertování ukončit.
Richard Mandelík
Velké C na podzim 2023
Na jejich celoroční sezónu jediné mé předplatné už 11. rok, neb tento hudební zázrak dnes už světového jména Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 má přednost před kýmkoli jiným. Komorní koncerty se konají ve vršovickém Vzletu.
Richard Mandelík
FOK na podzim 2023
Tentokrát první z koncertů 10. října byl tak vynikající, že obdržel samostatnou esej. K tomu přidávám ještě čtyři další.
Richard Mandelík
PKF na podzim 2023
Tentokrát jsem byl na komorních koncertech jen dvakrát. Nehodilo se, či s něčím křížilo. .....................................
Richard Mandelík
Atrium na podzim 2023
Už psáno o skvělém listopadovém koncertu flétnistky Míši Ambrosi, jež v mém žebříčku hudebnic nejmilejších a nejkrásnějších stojí na nejvyšších příčlích držíc se zde za ruku s Markétou Janouškovou.
Richard Mandelík
SOČR na podzim 2023
Na tento orchestr, který obohacuje rozhlasový archiv obdivuhodnou šíří živých nahrávek a oplývá půvabnými houslistkami a novým, mladým a sympatickým šéfdirigentem chodím rád a na podzim 2023 jdu čtyřikrát.
Richard Mandelík
Café Créme na podzim 2023
Tentokrát došlo ke křížení termínů, což způsobilo, že čtvrtý koncert 10. prosince jsem k mému žalu musel obětovat a vítací úsměvy Terezy Dudkové si odepřít.
Richard Mandelík
Česká filharmonie a ČSKH na podzim 2023
Za hvězdu podzimního programu prohlašuji koncert s Martinů Arianou (tvar jména dle původního francouzského libreta).
Richard Mandelík
Vánoční přání 2023
Je to problém stále přicházet s jiným přáním, proto vytáhnu text před 8 lety, který si už nikdo nepamatuje, anebo mě překvapí, že to už zná.
Richard Mandelík
Lieder Society znovu na scéně 2023
Po delší době jdeme se Sylvií 12. prosince s radostí na koncert tohoto spolku, jehož přední dramaturgickou osobností je Monika Jägerová, dáma vzdělaná a kráska sošná hlasu sametového barvy portského vína.
Richard Mandelík
Michaela Ambrosi v Atriu 2023
Nikterak neskrývám, že k nejpříjemnějším hudebním událostem vždy patřily koncerty této brněnské flétnistky. Samostatnou esej má pro můj neskonalý obdiv k její hře a osobnímu půvabu, což, jak každý ví, mě velmi oslovuje.
Richard Mandelík
Dvořákova Praha 2023
Letos jdu na pět koncertů. Tento festival má zvláštní vůni podobnou Pražskému jaru a dramaturgii poněkud svázanou s Dvořákem, takže mnohé se opakuje, ovšem začasté se zajímavými interprety.
Richard Mandelík
Lípa musica 2023
Jako obvykle v září a říjnu nasedáme do Vaškovy Multiply a vyrážíme na příjemné výlety na sever. Příjemné náladou, vínem i něčím k zakousnutí a také atmosférou danou hudební spřízněností.
Richard Mandelík
Letní slavnosti staré hudby 2023
Mám rád letní horko ponejvíce sedě v zahradní hospůdce, anebo tamtéž co přípravu na koncerty tohoto festivalu. Jen mě mrzí, že se ke mně nikdo nepřidá. Asi se všichni válejí někde na nudapláži.
Richard Mandelík
Jasnější než tisíc sluncí aneb Oppenheimer
S velkou zvědavostí jsem včera šel do Světozoru na film už dopředu označovaný za letošní trhák. Ta má zvědavost nikdy neplyne z reklamy, kterou každý producent ve vlastním zájmu rozjíždí. Na mě reklama zabírá spíše negativně.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 739
- Celková karma 4,78
- Průměrná čtenost 236x