Letní slavnosti staré hudby – La Luna

Jdu letos na všechny koncerty a většinu z nich zařadím do souhrnného pojednání. Leč ten následující byl tak vynikající, že obdrží vlastní essay.

   20. července nastává opět onen šťastný den, kdy všechno vychází a potká se umění s dychtivým posluchačem a všechny okolnosti si hrají do noty. V Trojském zámku hraje v koncertu jménem La Luna mezinárodně složený soubor Glossarium, uváděný jako španělský a s ním zpívá brazilská sopranistka Luanda Siqueira, čokoládová holka z karnevalu s podmanivým úsměvem.

   Podtitulem koncertu je Sedm staletí ve svitu měsíce – Iberoamerická hudební inspirace a program je rozdělen na bloky písní přidělené k jednotlivým fázím Měsíce, přitom začínáme u nejstarších a končíme skladbami soudobými.

   Představím nyní Glossarium. Uměleckým vedoucím a hráčem na kytary a rozmanité perkuse je zkušený a mezinárodně pilně činný Argentinec Quito Gato, vedle něho usedne s violou da gamba pohledná krajanka Luciana Elizondo. Na pravé části pódia zaujmou místa houslistka původem z Barcelony, tedy Katalánka se španělským pasem Adriana Alcaide a na pravém okraji usedne Bask se stejným občanstvím Juan Ullibari. Ten je, jak se ukáže, vynikajícím hráčem na množství nástrojů, do nichž se fouká, jako jsou cink, flétny, klarinety a neye, jeden se v tom nevyzná, jak říkal Medvídek Pú.

     Program začínající ve znamení poslední čtvrti měsíce otvírá nástrojová předehra, v jejímž průběhu přichází velice pohledná a od prvého oček hození sympatická Luanda a zpívá brazilský tradicionál ze státu Bahía A Lua girou (Měsíc se točil). Na něj naváže návratem do portugalského 16. století písní Obriga vosa lindeza (Kvůli vaší kráse) ze zpěvníku Elvas. Obě písně jsou neobyčejné a slyšitelně odlišné od italské, nebo francouzské, či anglické tvorby té doby.

   V 16. století zůstáváme s Estas noches a tan largas (Jak dlouhé se mi zdají noci) ze zpěvníku Upsala (pozor, neplést si se sídlem starobylé švédské univerzity, která se píše se dvěma p). Už kytarová předehra je skvostná a pak i zpěv a dohra houslí a flétny. V nastoupené cestě za krásnými písněmi setrváme s Dos estrellas le siguen (Dvě hvězdy slunce následují) Manuela Machado (asi 1590–1646). V tradici krásných předeher pokračujeme po nádherné soudobé písni Lua e estrela (Měsíc a hvězda) Caetana Velosa (1946). Luanda se tu krásně usmívá a dává do písně plno citu, neb se zde zpívá o dívce s prstýnkem s měsícem a hvězdou a on ji třeba potká, avšak zatím si stýská převelice.

   A nyní Měsíc zmizel, neb stojí v novu a Luanda má nové šatečky a instrumentální skladba Španěla Enrique Granadose (1867-1916) Os anores libres je krásným úvodem do této fáze. A lavandeira da noite (Noční pradlena) je tradicionál z Galicie s tajemným textem, kde dívka potká noční pradlenu, jež ji požádá o pomoc a nakonec pradlena zmizí jako dým a po prostěradle zůstane krvavá kaluž. Známý brazilský skladatel Heitor Villa Lobos (1887-1959) složil velmi svádivý a chytlavý popěvek Estrela e lua nova (Hvězda a nový Měsíc), který doslova strhuje tempem a atmosférou a pokřiky typu Oia Makumbe-bé a Oia Makumbe-baribá. Píseň Los reyes siguen la estrella (Králové následují hvězdu) složil Španěl Francisco Guerrero (1528–1599) a je tak působivá, že dostává osmičku.

   Tuto čtvrť Měsíce uzavírá příznačně skladba Coplas sin luna (Bezměsíčné sloky) opět současníka, Argentince Raúla Carnoty (1947-2014) a devítka znamená, že slyšíme ozdobu večera nejen hudebně, ale též expresivním projevem Luandiným. Žití je prý proklaté a ona popíjí a smutek vkládá do kytary a zpívá své bezměsíčné sloky a stejně jako ten mladík, co tu kytáru koupil kvůli tobě, hovoří k zvučícímu dřevu.

   Je přestávka a hezká Luciana odchází středovou chodbou a hodí půvabně očkem a já vidím, že se to brzy narodí. Jdu na vlašák a pak kousek do zahrady a na sousoší pádu Nečasovy vlády už svítí reflektory, takže je vidět, jak Kalousek zoufale svírá balvan státního dluhu.

  Nastává první čtvrť Měsíce, neboli Quarto crescente portugalsky a Cuarto creciente španělsky, abychom učinili zadost oběma úředním jazykům hudebníků (bohužel v katalánštině ani v baskičtině to v programu uvedeno není).

   Tato čtvrť má jen čtyři díly, ale hned ten prvý je tak nádherná instrumentálka O amor que move o sola as outras estrelas-7 aneis, brazilského autora Egbeta Gismondiho (1947), že musím vytáhnout zcela výjimečně užívanou desítku (tak třikrát ročně se to stane). K té kráse se přidává bíle oděná Luanda, která zazpívá Ay luna que reluzes (Ach Luno zářivá) z upsalského zpěvníku. A musím též poznamenat, že horký večer přiměl Lucianu svázat dlouhé vlasy do vysokého uzlu, aby se jí lépe chladil krk, a cítím s ní, přestože jsem ještě nikdy nebyl v tom stavu. Leč slyším, co o něm povídají, a čtu, co píší, a tuším, že nyní by jí bylo lépe někde na stinné zahradě pod Kordillerami.

   Nyní přichází Nana de Sevilla (Sevillská ukolébavka na text nešťastného Federika Garcii Lorky (1898-1936), jehož za občanské války odporným způsobem zavraždily frankistické milice. Ukolébavka je smířeným a klidným nářkem nad pohozeným dítětem, které nemá matku, ani kolébku a jemuž ji jeho otec tesař zrobí. Čtvrtinu uzavírá Mexičan Juan Garcia de Zéspedes (1619-1678) a jeho Convidando está la noche (Ožila dnešní noc), kde se zpívá radostně o jiném dítěti, děťátku božím.

   Nadchází Úplněk, neboli Luna cheia, či Luna llena a k němu znovu úplňkovitě převlečená Luanda s každými novými šaty ještě krásnější. Dlouhá a krásná předehra s nástrojovými pochoutkami a Valsinha autorů Buarquea (1944) a de Moraese (1913-1980), píseň, jež si vyslouží devítku. Luanda zpívá, že k ní přišel chlapec a vzal ji na procházku a ona si oblékla šaty, které už dlouho ležely ve skříni, a na náměstí se dali do tance a celé město zářilo a celý svět pochopil, že nastal den míru. A já jsem z toho všeho měl radost, z té krásné Luandy, Luciany, že už jí není horko, i ostatních, kteří tak skvěle hrají.

   Píseň Tonada de luna llena (Tonada o úplňku) Venezuelana Simóna Diaze (1928-2014) má nádherný text i nápěv a dostává osmičku. Mimo jiné se tu zpívá, že Luna na mě shlíží, nevím, co na mě vidí, prádlo mám čisté, včera odpoledne jsem ho prala, leč luna ubývá. Španěl Juan Vázquez (asi 1500-asi 1560) složil Píseň Salga la luna (Až vyjde Měsíc) a zpívá v ní potulnému rytíři, že je třeba se vydat na cestu.

   Romance de la luna tucumana (Romance o tucumánském Měsíci) Argentince Atahualpy Yupanquiho (1908-1992) je krásná nejen hudebně, ale i textem a dostává zaslouženě devítku. Zpívá se tu: Zahynul večer v polích, ubodán dýkou zimy, s bubínkem se za něj Měsíc vyšel modlit. Do bílé noci znějí modlitby vzdušných harf, na topolech v údolí housle vyrašily. Noc tančí v uličkách zambu při úplňku, zahalená šátkem a s truchlivou tváří. A jinde bubínek Měsíce věší své písně do větví a unavený Měsíc usíná nad údolím. A Luanda nejen krásně zpívá, ale tu poezii deklamuje a odráží ve tváři.

   Běžný program uzavře brazilská píseň Silvia Caldase (1908-1998) a Alberta Diase „Carusinha“ (1919-1998) Na aldeisa (Tam na venkově) a opět krásná melodie a text plný tropické sladkosti. Chtěl by vidět její šaty se sukní až na zem, zářivou před kapličkou a ona slunečníkem kreslí do písku naše jména a poslední verš odráží dokonale náladu večera a pocit, který ještě Luanda v přídavku podtrhne tak, že jsem to nezažil. Závěr, květiny a Quito obchází všechny a každého zvlášť obejme s takovou dávkou přátelské vděčnosti, jako kdyby spolu zdolali Aconcaguu.

   A už tu je první přídavek a Luanda zpívá nějakou tklivou a modlitbě podobnou píseň a klekne si k tomu na kraj pódia a my jsme úplně hotoví. Přidají ještě jednou a znovu se objímají a radují a Kritička Havlíková dnes ráno v rozhlase praví, že jí ty bloky dle měsíčních čtvrtí připadaly nesourodé. Buď si nečetla texty, nebo je to psí čumák. Už poněkolikáté jsem si všiml, že recenzenti neumí vybrat z hudební produkce to nejdůležitější. Atmosféru a emoce a osobní vklad hráčů. Ta paní neposlouchá očima a srdcem.

   To Luandino pokleknutí sice podtrhlo skvělý dojem, ale já ještě musím uvést ony dva poslední verše, jež předcházely a samy o sobě zcela vymazávají prázdné věty kritikovy: „Kdyby tak život byl napořád plný světla a štěstí jako ty krajkové šaty se sukní až na zem. Já mám po takových koncertech silný pocit, že mám život s krajkou až na zem. Potřebuji jen chléb, víno a Markétu Janouškovou.

   Na závěr jsem si nechal několik odkazů na členy Glossaria a hudbu, již hrají. Luciana hraje na sólovou gambu a také zpívá: https://www.youtube.com/watch?v=1n1RvlJLhv4, nebo https://www.youtube.com/watch?v=c0yRtGCYzG8. QuitoGato: https://www.youtube.com/watch?v=b9_DEBHUehA&index=2&list=PLyRnNrJX13YTK36UwsvJtI4VFClyMp9AU. Luanda Siqueira: https://www.youtube.com/watch?v=faKT1zM8AEQ , nebo  https://www.youtube.com/watch?v=tAPFuNNdx30.