Novoroční koncert České filharmonie

4. 02. 2019 7:00:00
Úvodním koncertem roku je jako obvykle ten Novoroční. Mohl bych se také dívat na televizní přenos, ale nic mi nenahradí osobní kontakt a slavnostní atmosféru.

Letos vsadili na domácí hvězdy a udělali dobře. Ony totiž jsou přes své mládí skutečnými osobnostmi a čeká je zářivá mezinárodní budoucnost. Jen pohleďte sami: Historicky nejmladší koncertní mistr ČF Josef Špaček (1986) je dnes v roli dramaturga i hrajícího dirigenta. Jeho kolega a občas hostující koncertní mistr Jan Mráček (1991) sólovým houslistou. A tenorista Petr Nekoranec (1992), vítěz mnoha soutěží a první český účastník programu Lindemannovy nadace pro talentované pěvkyně a pěvce při Met a člen opery ve Stuttgartu.

Program pestrý, přitažlivý a výborně poskládaný a provedený s nadšením a mladistvým elánem a na úrovni, s níž by obstáli kdekoli na světě. A všichni pánově vzorně oblečeni do fraků s bílými náprsenkami a motýlky. Já mám umyté uši.

Náladičku vždy navodí ohraná sice, ale radostná a jiskřivá předehra k Figarovce. Petr vhodně přidá Ferrandovu árii z Cosi fan tutte. Nato Jan ukáže, jak s citem pojmout jednu z nejkrásnějších houslových skladeb, Beethovenovu Romanci F dur, nato Petrova chvíle ve dvou Ernestových áriích z Donizettiho Dona Pasquale. S růží v ruce a dvěma kytarami v milostném Com’e gentil a s Janovými houslemi, jež mu dávají druhý hlas v Tornami a dir. Hned jsme v Itálii a držíme palce, aby tu krásnou Norinu nechal postarší Don Pasquale být a mohli si podat ruce s Ernestem.

Nato zářivý a mistrovsky a s úsměvem Janem zahraný houslový kousek Antonia Bazziniho La ronde des lutins, fantastické scherzo pro housle a orchestr. A už z něho jen leje. Teď školní árie pro lyrické tenory Una furtiva lagrima z Donizettiho Nápoje lásky bezchybně a s patřičným důrazem na jak jsem nešťastný a k ničemu a Adina mě nechce.

Správně a logicky navazuje další milovník, tentokrát sebevědomý a nakonec úspěšný, jak Rossini uvádí ve svém Lazebníku sevillském. Hrabě Almaviva přestrojen co chudý student Lindoro za pomoci najatého kytaristy pod okénkem zpívá v kavatině Ecco ridente in cielo o své lásce.

Už nezpívá, jak po pár letech začne svou ženu zanedbávat a svádět její komornou. To sem ale nepatří, to je ta opera, z níž se dnes hrála předehra. Prvou část koncertu uzavře spěšný vlak v podobě 4. věty z Bizetovy Symfonie C dur napsané sedmnáctiletým skladatelem v roce 1855 a objevené až v roce 1933. Přestávka a nálada božská.

Druhou část otevřou Italskou serenádou Hugo Wolfa, jež zní v podání dnešního komorního obsazení vídeňsky přívětivě a kavárensky. Nečekaným objevem je téměř neznámá árie La mia letizia infondere z téměř nehrané Verdiho opery Lombarďané na první křižácké výpravě. Typisch Verdi, řekl bych.

Zpět do Vídně a Korngoldův Taneček ve starém stylu pro orchestr. Je znát, že tento brněnský rodák měl talent pro lehčí múzu a uniknuv před nacisty do USA sklidil Oskara za hudbu k Robinu Hoodovi. Jeho otec Julius byl významným hudebním kritikem a patřil k těm několika, kteří hodnotili Mahlera jako skladatele a dirigenta objektivně a s uznáním.

Jako kdybychom se skutečně ocitli ve Vídni, potvrdí árie z dobově úspěšné opery Královna ze Sáby Karla Goldmarka. Z Vídně se sice dostaneme autorem, nikoli však charakterem hudby, neb Čajkovského slavný Valčík-scherzo pro housle a orchestr klidně může být myšlen jako pocta rodnému městu toho tance. A Honza se rozloučí ve velkém stylu a vítězně a je provázen aklamací.

Z vídeňské nálady nás vyprostí další známá árie tentokrát operetní Mes amis ecoutez l’histoire z Postilióna z Lonjumeau Alphonse Adama. K ní Petr usedne na okraj pódia přímo přede mě s knížkou a zazpívá to půvabně a vtipně. Přídavkem je další slavná árie začínající stejnými slovy Mes amis z Donizettiho Dcery pluku, což je mistrovský kousek naplněný několika vysokými C, v němž exceluje známý hlasový ekvilibrista Juan Diego Flórez. Petr všechna zvládne bezchybně.

Autor: Richard Mandelík | pondělí 4.2.2019 7:00 | karma článku: 6.80 | přečteno: 88x

Další články blogera

Richard Mandelík

Místo Atria divadlo 1

Jak jsme slíbili, chodíme poctivě do toho kobyliského divadélka Karla Hackera a do blízké hospůdky a všechno pani Drakselové chválíme. Tedy, zde uvidíte, že skoro všechno.

31.1.2019 v 7:00 | Karma článku: 3.89 | Přečteno: 76 | Diskuse

Richard Mandelík

Na houslovém nebi nová dívka

Houslistka SOČR a studentka HAMU Pavla Mazancová (1995) ukázala na svém magisterském koncertu, že si ji máme pamatovat. Pro její moc pěknou hru i půvabný zjev a chování.

15.1.2019 v 7:00 | Karma článku: 8.09 | Přečteno: 266 | Diskuse

Richard Mandelík

Rozličné hudební radosti na podzim 2018

Sem patří to, co se dělo mimo programy velkých orchestrů a také zdařilé Dny Martinů a Firkušného festival. Ten Zelenkův pořádaný Ensemble Inégal tu je také.

7.1.2019 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Daniel Saadon – Doufám

Název songu je – „Doufám“. Naděje je optimistický stav mysli, který je založen na očekávání kladných výsledků s ohledem na události a okolnosti v životě člověka nebo na celém světě.

20.2.2019 v 19:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 63 |

David Hrbek

Vostřílenej Žižka

Mirek Žáček umřel, řekla maminka, když dotelefonovala. Seděli jsme zrovna v restauraci Lunapark v Mariánských lázních.

20.2.2019 v 15:12 | Karma článku: 14.35 | Přečteno: 553 | Diskuse

Karel Sýkora

Vyšel nový evangelický kancionál „Hrad přepevný“

Kancionál je soubor duchovních písní určených pro křesťanskou bohoslužbu a soukromou modlitbu. Kancionály se v Evropě objevují ojediněle již od středověku, velký nárůst jejich počtu přinesla reformace v 16. století.

20.2.2019 v 6:44 | Karma článku: 7.34 | Přečteno: 136 |

Karel Sýkora

Marek Eben – Jak si udržet hezké manželství

Marek Eben je český herec, moderátor, hudební skladatel, písničkář a zpěvák. Markéta Fišerová je česká herečka. V roce 1986 těžce onemocněla a skončila na invalidním vozíku. Jejím manželem je Marek Eben.

19.2.2019 v 19:38 | Karma článku: 25.61 | Přečteno: 756 |

David Hrbek

Hovory s matkou 2

Tak jestli chceš něco vědět, vyhrkla na mě šestasedmdesátiletá maminka, když jsem jí zvedl telefon, ještě nejste sirotci.

19.2.2019 v 17:00 | Karma článku: 13.77 | Přečteno: 365 | Diskuse
Počet článků 512 Celková karma 5.25 Průměrná čtenost 287

Píšu převážně o svých kulturních zážitcích blízkým, přátelům a známým. Proč to nezveřejnit na blogu? Možná někoho potěším a možná někdo potěší mě. Pokud jde o politiku, uložil jsem si, že o ní budu mlčet, pokud se mě věc nějak silně nedotkne.

Najdete na iDNES.cz