FOK na podzim 2018

2. 01. 2019 7:00:00
Pod finským relativně mladým šéfdirigentem a s kvalitní dramaturgickou prací přináší zejména ve své komorní řadě to nejlepší, co lze u nás slyšet, včetně individuálních hvězd.

2. října je u Šimona a Judy pozoruhodný koncert Capelly Mariany. Ta zvláštnost dosud neviděná pramení z dobré rady spřáteleného souboru. Ten převrat tkví v rozdělení hlediště na dvě poloviny a umístění scény mezi ně zhruba uprostřed chrámu. Sbor stojí v prostoru bývalého pódia a někteří sólisté i nástroje se dle potřeby přesouvají na galerie a kúr a dole se zpívající sólisté seskupují dle potřeby. Později něco podobného co do zpěvu z galerií a empor předvede Velké C v katedrále při Salcburské mši.

Uspořádání dává nečekaně prostorový zvuk a nastoluje atmosféru příjemných překvapení umocněných dvěma našimi královnami staré hudby Hanou Blažíkovou a Barborou Kabátkovou, které si lidstvo za to, jak se chová, nezaslouží, stejně jako Janáčka a Martinů. Leč já mám pocit, že jsem byl dost hodný.

Pohybujeme se ve středověku i renesanci hraje se de Grudencz, Tourout, Isaac, 2x Josquin Desprez, non Papa, Mouton, Hellinck, da Palestrina, da Venosa, de Moralesa Grillo. Pozoruhodné zvukově jsou tři pozouny, každý jiného rozsahu a k nim cink. A texty, to byste koukali, jak si užívali středověcí Evropané. Jako klenot večera jsem si označil Desprezovu Qui habitat a 24: https://www.youtube.com/watch?v=5ueHpjqp4sA. Pozoruhodná ukázka renesanční polyfonie až pärtovsky minimalistické a repetitivní jako u Glasse.

Další radost přichází v přídavku, jímž je Tallisova If Ye Love Me. Copak se mi někdo může divit, že mám rád anglickou starou hudbu? Poslyšte, je to dvouminutové: https://www.youtube.com/watch?v=eqt005j1dB0.

11. října v Anežském klášteře po představení Braquova Zátiší s kytarou naše s Hankou oblíbené Bennewitzovo kvarteto, dnes s královnou klarinetu Ludmilou Peterkovou, jež s nimi bude hrát v Brahmsově Klarinetovém kvintetu h moll, op. 115. Zralý mistr tu zřejmě očekával, že klarinetistka, či klarinetista bude daleko více hledat společnou řeč, než tomu bývá u klavíru v klavírních kvintetech, kde se občas nástroje obtížně domlouvají. Ludmila však spolu s tradičně jemně hrajícími chlapci vypadá, jako kdyby srostla se smyčci, což zejména vynikne v božském Adagiu plném něhy a odevzdání. Zejména si rozumějí s Pinkasovou violou. Skladba končí skoro medově a ve zvukovém objetí.

Následuje soudobé Clarinettino-Concertino pro klarinet a smyčce Ondřeje Kukala, kde slyším upomínky na Gershwina i Martinů. Dokonce se Gershwinův Walking the Dog přidává.

18. října mohu Hance ukázat, jak krásný je Rachmaninovův Koncert pro klavír a orchestr č. 2 c moll, op.18, který hraje již osvědčený Rus Nikolaj Děmiděnko. Koncert zabere prvou půli a po přestávce se hraje rozměrná Šostakovičova Symfonie č. 8 také v c moll, op. 65. Je to dílo následující po proslavené sedmé Leningradské a nelze se ještě ani po Stalingradu divit, že v roce 1943 není ještě důvod k jásání a že tíha doby na skladatele plně dopadá. Symfonie je velmi naléhavá a mahlerovská a Hanku zarmoutí a mě jen utvrdí v mém obdivu ke skladateli.

15. listopadu jdeme s Hankou do Anežského kláštera na soubor tří hezkých dam s flétničkami, vesměs zobcovými, jejichž úctyhodný výběr leží před každou z nich a nástroje také porůznu střídány. Dámy se jmenují I Flautisti, což se nám nezdá správné, neb tu není žádný muž. Hanka ověří u znalé známé, že správně italsky flétnistky se řekne Le Flautiste. Musím jim to napsat a položit otázku proč. Však věhlasní Třeboňští pištci jsou stejný případ. Samá dáma a jen pár chlapců u jiných nástrojů.

Předchází tradiční představení obrazu z NG, jímž je Bavící se společnost při hudbě ze 17. století od bratra slavnějšího nizozemského portrétisty Franse Halse Dircka. Je tu celý příběh několika lidí. Poté se hraje se hudba středověká, renesanční (Byrd, Morley), barokní (Telemann, Purcell, Bach) a také soudobá (van Roost, Sieg, O Regan, Rokyta). Dámám to jde krásně od úst i prstů a je radost naslouchat jejich souzvuku. Pozoruhodné je střídání barev a zvukových obrazů díky volbě nástroje. Občas některé svěřeno sóĺo. A po takové dávce půvabu hudebního i ženského vhodno u Anežky si dáti rakovnické polotmavé. Pro zajímavost zde ukázka hudby i fléten: https://www.youtube.com/watch?v=q550blu5XQw. Děvčata uvádějí, že jsou londýnské kvarteto, asi tam domovsky působí, když tam za studií soubor vznikl. Už Händel i Haydn věděli, že v Anglii se dá nejvíce vydělat. Jejich stránky: http://www.iflautisti.com/

16. listopadu oslavujeme s Honzou v Obecním domě prostřednictvím Poznaňské filharmonie stejné sté výročí vzniku novodobé Řeči pospolité Polské, jako jsme nedávno slavili sami. Bratři Poláci přivezli samou polskou hudbu a řídí je Lukasz Borowicz.

Začnou romantickou předehrou k málo známé Kurpiňského opeře Hrad Czorsztyn a pokračují Wieniawského Koncertem pro housle a orchestr č. 2 d moll, op. 22, k němuž získali mnou nedávno obdivovanou za hru i příjemný půvab korejskou houslistku Bomsori Kim. Ta hraje s úsměvem a radostí a nastolí božskou atmosféru. Jaký rozdíl oproti chladné Pogostkině.

Po přestávce Pendereckého Tři kusy ve starém slohu, jež jsou příjemnou upomínkou klasicismu a znějí chvíli jako pozdní Haydn a po chvíli jako ranější Mozart. K Chopinovu Koncertu pro klavír a orchestr č. 1 e moll, op. 11 přizvali kupodivu Rusku Juliannu Avdějevu, jež se tu už jednou vytáhla co doprovod Julie Fischer. Julianna svázala vlasy do uzlu, avšak její nápadný nos ční vpřed, nikoli ovšem na úkor její krásy. Hraje s něžnou ženskostí a v poslední větě téměř tanečně a ukáže schopnost brilantního vysokého tempa v závěru. Přídavek první bylo cosi malého od prvního polského předsedy vlády v roce 1918 slavného klavíristy Paderewského, což považuji za stylové. Přídavek druhý obstaral orchestr a bylo to zřejmě něco polského. Příjemný a bratrsky přátelský koncert a dvě krásné sólové dámy.

22. listopadu v tradiční kombinaci slova a hudby ve Viole pořad Pocta sv. Cecílii, v němž slovo drží Simona Postlerová a to slovo je dílem z Písma a dílem z legendy Jacoba de Voragine ze 13. století o patronce hudebníků. Hudbu středověkou včetně improvizace a písně ze Sušilovy sbírky zpívá a na repliky středověkých harf hraje hvězda naší starohudební scény Barbora Kabátková. Zde se sedí jako v kavárně a nápoje se konzumují v sále. Ve vestibulu u baru pěkná výstava obrazů laděných do barvy vlasů Maří Fajtové. Nálada přesně dle té barvy a představ. A zkušenost, že mně se nejlépe sedí nikoli vpředu, ale vpravo u devítky, či desítky. Za hodinku hotovo a k tomu dvojka chutného italského merlotu.

Na 4. prosince přeložen koncert Martiny Jankové u sv. Šimona a Judy. Doprovázejí ji osvědčení a v Litni mnou již chválení Ensemble flair v čele s Janem Rokytou. Nadmíru je půvabný Dětský sbor Zpěváček vesměs hezoučkých devíti dívenek. A hlavními hlasy ku spolupráci jsou Klára Blažková a Roman Hoza.

Dnes je večer věnován času vánočnímu a písně se čerpají ze starých kancionálů a z Čech a různých moravských regionů. Co říci k tomu, že tato má druhá nejmilejší hudební osobnost od prvního vstupu na scénu hýří úsměvy a je příjemná a její lyrický soprán nemá srovnání. A je to stále velmi krásná dáma. A k tomu ty dívenky a špičkový folklórní soubor a tak nějak se má člověk chystat na Vánoce. A po Chtíc, aby spal s nádherným dvojhlasem následuje ještě Vinšujem vam ščesti, zdravi a zpívá se tu, jaké slunné zítřky nás čekají neb „svině se budů prasiti a bude všeho dosti“ .

8. prosince máme s Honzou netypicky v Rudolfinu možnost okusit, jak hraje jedna ze současných klavírních hvězd Kanaďanka Angela Hewitt, jež se nám tu rozhodla ukázat, jakým bohatstvím nás obdařil Bach, pokud jde o skladby pro klávesové nástroje.

Angela uchopila do prstů Bachovy Partity č. 1 B dur, BWV 825, č. 5 G dur, BWV 829 a po přestávce č. 2 c moll, BWV 826 a č.4 D dur, BWV 828. Angela je velmi ponořená do hry a její prstoklad je velmi jemně úhledný, což zvláště u dam oceňuji, viz Helenka Grimaud a Alička Sara Ott. A řekl bych, že je cele odevzdaná hudbě. Přitom každá z Partit je jiná a čtyřka na závěr je skutečný majstrštyk, v němž jakoby zaznívala budoucnost. Dnes je večer povznášející díky tomu klávesovému géniovi a šikovné a citlivé hráčce.

Přídavek první je cosi svižného z pomezí baroka a klasicismu. Druhý přídavek rozbuší srdce mé, neb to je Úvodní Aria z Goldbergových variací, již tak půvabně hraje Markéta na pověstné maltské desce s variacemi hranými smyčcovým triem (housle, viola a kontrabas).

A konečně 13. prosince je tu ten toužebně očekávaný den, v Repre se bude dávat stejně jako v Rudolfinu v lednu s PKF Haydnovo Stvoření. Hlavní hostující dirgent Jac van Steen vybral hvězdné pěvecké trio z domácích zdrojů, tenorové role zpívá Aleš Briscein, letošní šárecký Jeník, zde Uriel, barytonové Roman Janál, předloňský šárecký mladý pán z Harasova, zde Rafael a Adam. Mezi tyto trnité keře vysokých kvalit zasadil vysoký a sympatický Holanďan kvetoucí magnolii v podobě Maří Fajtové v roli Gabriela a nakonec Evy. V sezónním programu orchestru se vyjádřil, že: „Kdo jiný by měl zpívat archanděla Gabriela a Evu...“ Konečně jeden z mála odvážných pravých znalců, kteří se nebojí ocenit krásu dámy. Ku zdaru podniku slouží též kombinovaný sbor sestavený z Pueri gaudentes, Dětského pěveckého sboru Radost Praha a Kühnova smíšeného sboru.

Nutno říci něco o šatu, jejž Maří zvolila, potvrzujíc jím názor dirigentův i můj, že na takový koncert nutno jít a do první řady a kdo jiný. Ty šaty se blíží barvě bílé kávy a v linii pasu a kolmo na něj vsazena jakási zřejmě krajka, či prolamovaná látka. Linie jejich na rozdíl od častých širokých rób obemyká postavu těsněji, což je v Mariině případě navýsost vhodné. Honza o přestávce praví, že sledoval, jak Marie vzorně dýchá, což šaty dokonale umožňují posoudit.

Nad tím vším krásná měděná hlava s vlnitými vlasy volně pohozenými. Tak to dopadá, když je děvče šikovné a v procesu přidělování krásy za rohem se otočí a jde s bandaskou několikrát znovu. Spatřiv mnohé české a slovenské hudebnice, mám pocit, že to je místní zvyk a funguje to podobně jako přidělování evropských dotací. Honza sleduje dýchání a já celkový umělecký dojem a oba chválíme všechny, neb podávají výtečný výkon.

Možná mi to nebudete věřit, ale směrem k závěru vyniká Maří víc a víc a je královnou Smetanovky. A to má zřejmě trochu potíže s mírnou rýmou, neb jednou pokašlává a musí použít kapesníček a občas hýbe nosem a tvářemi, jak se to dělá, když nos zlobí. Já tak umím také hýbat nosem po způsobu králíků, což velmi obveselovalo mé děti. A nyní, co jsem si poznamenával.

Především jsem si poznamenal výše uvedené podrobnosti nehudební povahy a poté, že dětské hlasy skvěle obarví chvíli, kdy děleny vody. Poté z vodstev stvořena souš a Marie použije kapesník, a když vodní toky plynou v dál, pokašlává k mé hrůze. V den třetí Marie kroutí nosem a těžce bojuje. Přesto si píšu rád a s uznáním, že je skvělá, když opěvuje krásu světa plného světla a rozličných tvorů. Vzápětí zpívá v tercetu o zelených vrcholcích až mozartovsky. V dalším tercetu si půvabně zazdobí.

Též Rafael chválen za pastorální scénu, kde oslavována nově stvořená ZOO. Nyní je čas stvořit člověka, jenž je opěvován v krásné áeii Urielem, ba až nadmíru hrdě. Nyní se ukáže, jak se liší překlad pro PKF v lednu od našeho, kde na rozdíl od popisu, že se Eva tváří na Adama jarovábně, máme nyní jara půvabný obrázek, láska štěstí a slast. A návod k získávání dotací jest ve zpěvu Urielově: „K tobě Pane všechno vzhlíží; o pokrm všechno tě prosí. Otevři ruku svou, ať nasytí se.“

V dalším tercetu si píšu soprán mezi tenorem a barytonem, velmi delikátní pokrm. Po šesti dnech přestávka. Dáme si víno, neb dnes je mariánský svátek.

A musím se zde vyjádřit k Evinu zpěvu: „Ó ty, pro nějž jsem povstala, má oporo, můj štíte, mé všechno! Tvá vůle je mi zákonem. Tak to určil Pán. A tebe poslouchat přináší mi radost, štěstí a slávu.“ Tohle sice dnes generově nevyhovuje, avšak zní to přesvědčivě. Už tady se ukazuje, že lidé toho mnoho namluví. Na to Adam idylku potvrzuje slovy: „Spanilá choti po tvém boku plynou blažené hodiny. Každý okamžik je slastí, žádná starost je nezkalí.“ A překvapivě se k závěrečnému zpěvu přidá altistka Nadia Ladkany nespecifikovaného významu.

A Maří si zase zazdobí a s Adamem se vystřídají při pochvalování si, jak je na světě krásně. Tohle se doporučuje v párovém vztahu k jeho utužení. Maří se pak při sborovém závěru šťastně usmívá, že nos vydržel a zpívalo to skvěle a je to za mnou, podobně jako si oddychla v Litomyšli po Normě. Zase jedno nezapomenutelné oratorium. A Jim Cool ji také chválil.

Autor: Richard Mandelík | středa 2.1.2019 7:00 | karma článku: 0.00 | přečteno: 66x

Další články blogera

Richard Mandelík

Novoroční koncert České filharmonie

Úvodním koncertem roku je jako obvykle ten Novoroční. Mohl bych se také dívat na televizní přenos, ale nic mi nenahradí osobní kontakt a slavnostní atmosféru.

4.2.2019 v 7:00 | Karma článku: 6.80 | Přečteno: 88 | Diskuse

Richard Mandelík

Místo Atria divadlo 1

Jak jsme slíbili, chodíme poctivě do toho kobyliského divadélka Karla Hackera a do blízké hospůdky a všechno pani Drakselové chválíme. Tedy, zde uvidíte, že skoro všechno.

31.1.2019 v 7:00 | Karma článku: 3.89 | Přečteno: 76 | Diskuse

Richard Mandelík

Na houslovém nebi nová dívka

Houslistka SOČR a studentka HAMU Pavla Mazancová (1995) ukázala na svém magisterském koncertu, že si ji máme pamatovat. Pro její moc pěknou hru i půvabný zjev a chování.

15.1.2019 v 7:00 | Karma článku: 8.09 | Přečteno: 266 | Diskuse

Richard Mandelík

Rozličné hudební radosti na podzim 2018

Sem patří to, co se dělo mimo programy velkých orchestrů a také zdařilé Dny Martinů a Firkušného festival. Ten Zelenkův pořádaný Ensemble Inégal tu je také.

7.1.2019 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Daniel Saadon – Doufám

Název songu je – „Doufám“. Naděje je optimistický stav mysli, který je založen na očekávání kladných výsledků s ohledem na události a okolnosti v životě člověka nebo na celém světě.

20.2.2019 v 19:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 63 |

David Hrbek

Vostřílenej Žižka

Mirek Žáček umřel, řekla maminka, když dotelefonovala. Seděli jsme zrovna v restauraci Lunapark v Mariánských lázních.

20.2.2019 v 15:12 | Karma článku: 14.35 | Přečteno: 552 | Diskuse

Karel Sýkora

Vyšel nový evangelický kancionál „Hrad přepevný“

Kancionál je soubor duchovních písní určených pro křesťanskou bohoslužbu a soukromou modlitbu. Kancionály se v Evropě objevují ojediněle již od středověku, velký nárůst jejich počtu přinesla reformace v 16. století.

20.2.2019 v 6:44 | Karma článku: 7.34 | Přečteno: 136 |

Karel Sýkora

Marek Eben – Jak si udržet hezké manželství

Marek Eben je český herec, moderátor, hudební skladatel, písničkář a zpěvák. Markéta Fišerová je česká herečka. V roce 1986 těžce onemocněla a skončila na invalidním vozíku. Jejím manželem je Marek Eben.

19.2.2019 v 19:38 | Karma článku: 25.61 | Přečteno: 756 |

David Hrbek

Hovory s matkou 2

Tak jestli chceš něco vědět, vyhrkla na mě šestasedmdesátiletá maminka, když jsem jí zvedl telefon, ještě nejste sirotci.

19.2.2019 v 17:00 | Karma článku: 13.77 | Přečteno: 365 | Diskuse
Počet článků 512 Celková karma 5.25 Průměrná čtenost 287

Píšu převážně o svých kulturních zážitcích blízkým, přátelům a známým. Proč to nezveřejnit na blogu? Možná někoho potěším a možná někdo potěší mě. Pokud jde o politiku, uložil jsem si, že o ní budu mlčet, pokud se mě věc nějak silně nedotkne.

Najdete na iDNES.cz