Richard Mandelík

Atrium v lednu 2018

14. 02. 2018 7:00:00
Měsíc zajímavý. i když jde o období, kdy se zpravidla hůře sestavují programy. Kromě toho jsem se sešel s ředitelem příspěvkové organizace Za Trojku a pohovořili jsme o tom, jak nahlížíme na současný provoz v Atriu.

Tím začneme, neb jde o zájem každého návštěvníka. Oba jsme se dohodli, že není nic, co by nám bránilo v přátelské komunikaci a že budu své mínění dávat k dispozici, ať jde o měsíční přehledy, které se budou na facebooku Atria objevovat ve formě hypertextového odkazu na blog idnes, či podněty a nápady. Samozřejmě jsem postavil na plotnu svůj hrnek s polívčičkou jménem Markéta Janoušková a ihned jej ohříval. Požádal jsem jménem Klubu přátel M.J., aby se dohlédlo na to, aby se dramaturgie s Markétou dohodla na březen.

6. ledna je tu zajímavý program žánrově pestrý, avšak převážně jazzový, neb k novému klavíru Steinway a občas i k varhanám usedne Michal Šupák a zpívat bude nádherná tmavá a vystupováním příjemná Američanka Kaia Brown, z níž jsou všichni muži zde přítomní celí rozechvělí a potěšení. Okamžitě ode mě dostává devítku za krásnou postavu. Později se při zpěvu zprvu ukáže určitá nejistota ve výškách, ale tam, kde se jí z hrdla line sametový alt, lze se jen radovat. Hrají se George Gershwin, Chick Correa, Radiohead, The Do, Nina Simone, RayCharles i Amy Winehouse a také klavíristovy malé skladby a improvizace na varhany. Ty znějí asi díky dobře zvolenému rejstříku, což je zde vždy problém, velmi dobře a varhany připomínají skladby Kateřiny Chrobokové.

Přidává se jakási píseň a Bugatti step. Je však znát občas jistá nepřesnost, zejména Bugatti step příliš přesně nevyšel. Jako problém, který se ukáže i jindy, vidím a shodl jsem se na něm i z dalšími návštěvníky, že nové prvotřídní koncertní křídlo naplňuje prostor příliš hlasitě a důrazně, má-li zcela otevřené víko a klavírista je energičtějšího typu. Možná by bylo dobré každého hráče na to upozornit a doporučit mu, aby víko přivřel, či úplně zavřel.

Hráči by měli zvuk otestovat, neb každý hraje jinak a i mezi skladbami jsou nesmírné rozdíly a bylo by jistě prospěšné takovou zkoušku doporučovat. Tento typ klavíru totiž bez problému zní i ve velkých sálech typu Smetanovy, nebo Dvořákovy síně a akustiku menšího a nečleněného prostoru Atria, který zpravidla nebývá zcela zaplněn, nutno vzít v úvahu.

8. ledna jdeme se zvědavostí na ženský sbor Carmina Bohemica, dámy jsou milé a pěkně sezpívané a nikterak se nemusí rdít před profesionálními sbory. Program je dnes poněkud opožděně vlastenecko-vánoční.

18. ledna jdeme s Honzou na koncert studentů Mezinárodní konzervatoře Praha. Nejen, že hezcí a sympatičtí mladí hudebníci toho už hodně umějí, ale i program je sestaven s péčí a neobyčejnou pestrostí. Někteří jsou pro svůj výkon zaznamenáni, abychom se jim věnovali i příště, až budou mířit do Carnegie Hall.

Šli jsme časem od Alessandra Scarlattiho, kde zněl soprán a trubka, poté jsem si udělal poznámku pamatovat u klavíristky Daniely Sniehottové, jež se předvedla s Bachovým Preludiem Ges dur k Temperovanému klavíru a Chopinovou Etudou Ges dur, kde jsme mohli srovnat s předvánočním Voráčkem.

Náladu měnila Bernsteinova Sonáta pro klarinet a klavír od jazzové přes modrou až k vítězné, pak zase Bachovo Preludium k Temperovanému klavíru, tentokrát d moll, a navazující Chopinovo Nokturno Des dur. Vynikající výkon podává Markéta Zahradníková a dostává ode mě za Chopina devítku. Nato další do notýsku, tentokrát flétnistka Veeronika Jiráčková, jež si zvolila obtížného Hindemitha a jeho Sonátu pro flétnu a klavír. Hraje citlivě a krásně artikuluje a skvěle se položí do druhé věty.

Po přestávce už zůstáváme ve 20. století zprvu ve skvělé Prokofjevově Sonátě pro flétnu a klavír, jež připomíná Ravelovu tvůrčí fantazii. Mile vybočíme saxofonovými tanci Jeana Francaixe a zjistíme s Ondřejem Slavičínským, jakou zálohu má Plachetka. Zatím nemá, tento basbaryton mi připadá trochu vysoko posazený, jak v anglické písni, tak i v árii Kecala.

27. ledna přichází další test nového klavíru, tentokrát Petrem Novákem, jenž už jeden koncert loni odřekl.

K sobotnímu odpoledni se skvěle hodí Mozartova Sonáta A dur K 331. Ano to je ta, kde po tempově výrazném Andante grazioso a nazdobeném Menuetto zahrnuje slavnou a tisíckrát omílanou třetí větu Alla Turca a tempu Allegretto. Takřečený turecký pochod. Poté můžeme zase srovnat a naším beethovenovským prorokem Voráčkem, neb se hraje Sonáta C dur, op. 53, “Waldstein“, a mně se líbí, jak ji Petr hraje. Po přestávce se k Beethovenovi vrátí ve 32 variacích c moll, WoO 80. Kde jsem to jenom už slyšel?

Nyní uslyšíme jistou kuriozitu, Téma a 5 variací pro klavír Karla Janovického, za nímž se skrývá jakýsi Šimsa, jenž odešel do Británie a zde se dobře prosadil. Dělám si poznámku, že slyšíme optimistickou těžbu v lomu české hudby. Od téhož skladatele ještě slyšíme Sonátu pro klavír č. 4, jež je jmenovitě napsaná pro Petra. Skladba zní bartókovsky a já si píšu zkoumání možností. Program uzavře můj oblíbený Gershwin a Petr nám hraje pro klavír upravenou Rapsodii v modrém, což je opět skvělý sobotní odpolední kus. Přidává se jakýsi malý Chopin. Škoda jen, že dnes s sebou nevzal svou sestru, vynikající houslistku Janu Vonáškovou.

30. leden je vyhrazen Klavírnímu kvartetu Josefa Suka, kde se sourozenci Krestovými, Eva viola a Radim housle hrají na violoncello koncertní mistr ČF Václav Petr a na klavír Václav Mácha. Ten jako zkušený doprovodný hráč velmi dobře vystihl možnosti klavíru a drží se zpátky a nástroj spíše hladí. Zahájí nádherným mladistvým jednovětým Mahlerovým pokusem (bylo mu 16 ) o klavírní kvartet e moll, na němž je znát, kdo v něm vyrůstá. Už tady si hraje s nástroji a zkouší, co s nimi zmůže, jako v pozdější symfonické tvorbě. Josef Suk napsal svůj Klavírní kvartet e moll, op. 1, jako studentskou práci a byl svým učitelem a pozdějším tchánem Dvořákem pochválen. Mnou také, neb je to skladba plná barev a radosti.

Po přestávce se hraje jen Klavírní kvartet č. 1 c moll, op. 15, Gabriela Faurého a já znovu oceňuji krásný měkký a sytý zvuk souboru, což zejména vynikne pod rukou francouzského mistra. Přídavkem je slzotvorná Sukova Píseň lásky.

Rok osmnáctý nám v Atriu začal vkusně a zajímavě, leč už převelice těším na jaro a teplé dny, kdy budeme moci sedět venku a možná se i venku budou konat některé akce.

Autor: Richard Mandelík | karma: 6.86 | přečteno: 94 ×
Poslední články autora