Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Atrium v lednu 2018

14. 02. 2018 7:00:00
Měsíc zajímavý. i když jde o období, kdy se zpravidla hůře sestavují programy. Kromě toho jsem se sešel s ředitelem příspěvkové organizace Za Trojku a pohovořili jsme o tom, jak nahlížíme na současný provoz v Atriu.

Tím začneme, neb jde o zájem každého návštěvníka. Oba jsme se dohodli, že není nic, co by nám bránilo v přátelské komunikaci a že budu své mínění dávat k dispozici, ať jde o měsíční přehledy, které se budou na facebooku Atria objevovat ve formě hypertextového odkazu na blog idnes, či podněty a nápady. Samozřejmě jsem postavil na plotnu svůj hrnek s polívčičkou jménem Markéta Janoušková a ihned jej ohříval. Požádal jsem jménem Klubu přátel M.J., aby se dohlédlo na to, aby se dramaturgie s Markétou dohodla na březen.

6. ledna je tu zajímavý program žánrově pestrý, avšak převážně jazzový, neb k novému klavíru Steinway a občas i k varhanám usedne Michal Šupák a zpívat bude nádherná tmavá a vystupováním příjemná Američanka Kaia Brown, z níž jsou všichni muži zde přítomní celí rozechvělí a potěšení. Okamžitě ode mě dostává devítku za krásnou postavu. Později se při zpěvu zprvu ukáže určitá nejistota ve výškách, ale tam, kde se jí z hrdla line sametový alt, lze se jen radovat. Hrají se George Gershwin, Chick Correa, Radiohead, The Do, Nina Simone, RayCharles i Amy Winehouse a také klavíristovy malé skladby a improvizace na varhany. Ty znějí asi díky dobře zvolenému rejstříku, což je zde vždy problém, velmi dobře a varhany připomínají skladby Kateřiny Chrobokové.

Přidává se jakási píseň a Bugatti step. Je však znát občas jistá nepřesnost, zejména Bugatti step příliš přesně nevyšel. Jako problém, který se ukáže i jindy, vidím a shodl jsem se na něm i z dalšími návštěvníky, že nové prvotřídní koncertní křídlo naplňuje prostor příliš hlasitě a důrazně, má-li zcela otevřené víko a klavírista je energičtějšího typu. Možná by bylo dobré každého hráče na to upozornit a doporučit mu, aby víko přivřel, či úplně zavřel.

Hráči by měli zvuk otestovat, neb každý hraje jinak a i mezi skladbami jsou nesmírné rozdíly a bylo by jistě prospěšné takovou zkoušku doporučovat. Tento typ klavíru totiž bez problému zní i ve velkých sálech typu Smetanovy, nebo Dvořákovy síně a akustiku menšího a nečleněného prostoru Atria, který zpravidla nebývá zcela zaplněn, nutno vzít v úvahu.

8. ledna jdeme se zvědavostí na ženský sbor Carmina Bohemica, dámy jsou milé a pěkně sezpívané a nikterak se nemusí rdít před profesionálními sbory. Program je dnes poněkud opožděně vlastenecko-vánoční.

18. ledna jdeme s Honzou na koncert studentů Mezinárodní konzervatoře Praha. Nejen, že hezcí a sympatičtí mladí hudebníci toho už hodně umějí, ale i program je sestaven s péčí a neobyčejnou pestrostí. Někteří jsou pro svůj výkon zaznamenáni, abychom se jim věnovali i příště, až budou mířit do Carnegie Hall.

Šli jsme časem od Alessandra Scarlattiho, kde zněl soprán a trubka, poté jsem si udělal poznámku pamatovat u klavíristky Daniely Sniehottové, jež se předvedla s Bachovým Preludiem Ges dur k Temperovanému klavíru a Chopinovou Etudou Ges dur, kde jsme mohli srovnat s předvánočním Voráčkem.

Náladu měnila Bernsteinova Sonáta pro klarinet a klavír od jazzové přes modrou až k vítězné, pak zase Bachovo Preludium k Temperovanému klavíru, tentokrát d moll, a navazující Chopinovo Nokturno Des dur. Vynikající výkon podává Markéta Zahradníková a dostává ode mě za Chopina devítku. Nato další do notýsku, tentokrát flétnistka Veeronika Jiráčková, jež si zvolila obtížného Hindemitha a jeho Sonátu pro flétnu a klavír. Hraje citlivě a krásně artikuluje a skvěle se položí do druhé věty.

Po přestávce už zůstáváme ve 20. století zprvu ve skvělé Prokofjevově Sonátě pro flétnu a klavír, jež připomíná Ravelovu tvůrčí fantazii. Mile vybočíme saxofonovými tanci Jeana Francaixe a zjistíme s Ondřejem Slavičínským, jakou zálohu má Plachetka. Zatím nemá, tento basbaryton mi připadá trochu vysoko posazený, jak v anglické písni, tak i v árii Kecala.

27. ledna přichází další test nového klavíru, tentokrát Petrem Novákem, jenž už jeden koncert loni odřekl.

K sobotnímu odpoledni se skvěle hodí Mozartova Sonáta A dur K 331. Ano to je ta, kde po tempově výrazném Andante grazioso a nazdobeném Menuetto zahrnuje slavnou a tisíckrát omílanou třetí větu Alla Turca a tempu Allegretto. Takřečený turecký pochod. Poté můžeme zase srovnat a naším beethovenovským prorokem Voráčkem, neb se hraje Sonáta C dur, op. 53, “Waldstein“, a mně se líbí, jak ji Petr hraje. Po přestávce se k Beethovenovi vrátí ve 32 variacích c moll, WoO 80. Kde jsem to jenom už slyšel?

Nyní uslyšíme jistou kuriozitu, Téma a 5 variací pro klavír Karla Janovického, za nímž se skrývá jakýsi Šimsa, jenž odešel do Británie a zde se dobře prosadil. Dělám si poznámku, že slyšíme optimistickou těžbu v lomu české hudby. Od téhož skladatele ještě slyšíme Sonátu pro klavír č. 4, jež je jmenovitě napsaná pro Petra. Skladba zní bartókovsky a já si píšu zkoumání možností. Program uzavře můj oblíbený Gershwin a Petr nám hraje pro klavír upravenou Rapsodii v modrém, což je opět skvělý sobotní odpolední kus. Přidává se jakýsi malý Chopin. Škoda jen, že dnes s sebou nevzal svou sestru, vynikající houslistku Janu Vonáškovou.

30. leden je vyhrazen Klavírnímu kvartetu Josefa Suka, kde se sourozenci Krestovými, Eva viola a Radim housle hrají na violoncello koncertní mistr ČF Václav Petr a na klavír Václav Mácha. Ten jako zkušený doprovodný hráč velmi dobře vystihl možnosti klavíru a drží se zpátky a nástroj spíše hladí. Zahájí nádherným mladistvým jednovětým Mahlerovým pokusem (bylo mu 16 ) o klavírní kvartet e moll, na němž je znát, kdo v něm vyrůstá. Už tady si hraje s nástroji a zkouší, co s nimi zmůže, jako v pozdější symfonické tvorbě. Josef Suk napsal svůj Klavírní kvartet e moll, op. 1, jako studentskou práci a byl svým učitelem a pozdějším tchánem Dvořákem pochválen. Mnou také, neb je to skladba plná barev a radosti.

Po přestávce se hraje jen Klavírní kvartet č. 1 c moll, op. 15, Gabriela Faurého a já znovu oceňuji krásný měkký a sytý zvuk souboru, což zejména vynikne pod rukou francouzského mistra. Přídavkem je slzotvorná Sukova Píseň lásky.

Rok osmnáctý nám v Atriu začal vkusně a zajímavě, leč už převelice těším na jaro a teplé dny, kdy budeme moci sedět venku a možná se i venku budou konat některé akce.

Autor: Richard Mandelík | středa 14.2.2018 7:00 | karma článku: 0.00 | přečteno: 79x


Další články blogera

Richard Mandelík

Pražské jaro díl prvý- orchestrální

Napadlo mě nejjednodušší dělení na orchestrální a komorní produkce. A slibuji, že příští rok vydám eseje do týdne po festivalu.

20.7.2018 v 11:00 | Karma článku: 3.24 | Přečteno: 89 | Diskuse

Richard Mandelík

Velké C na jaře 2018

Tři koncerty, z toho jeden tradiční slavnostní velikonoční a závěrečný k mé radosti ze staré anglické hudby.

17.7.2018 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 30 | Diskuse

Richard Mandelík

Česká filharmonie na jaře 2018

Sestavil jsem si program pestrý a možná i poučný. Po celou dobu jsem trochu bojoval s tím, kdy ty jednotlivé eseje vydávat, a vrozená lenivost převládla.

11.7.2018 v 7:00 | Karma článku: 5.17 | Přečteno: 80 | Diskuse

Richard Mandelík

Atrium v červnu 2018

Jiné úkoly a zaneprázdnění mi dovolily jít jen jednou, což se mi už dlouho nestalo. Honza může třikrát a hlásí, že jsem o nic nepřišel.

30.6.2018 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 72 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Hans Zimmer – Chevaliers de Sangréal

Hans Florian Zimmer je německý autor filmové hudby, oceněný Oscarem, cenou Grammy a dvěma Zlatými Glóby.

21.7.2018 v 9:52 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 |

Karel Sýkora

Další z židovských vtipů

Židovský humor je druh humoru, který je zakořeněný v tradici judaismu a datuje se již od dob Tóry a Midraše.

20.7.2018 v 19:00 | Karma článku: 25.96 | Přečteno: 943 |

Richard Mandelík

Pražské jaro díl prvý- orchestrální

Napadlo mě nejjednodušší dělení na orchestrální a komorní produkce. A slibuji, že příští rok vydám eseje do týdne po festivalu.

20.7.2018 v 11:00 | Karma článku: 3.24 | Přečteno: 89 | Diskuse

Karel Sýkora

Scéna z filmu Život je krásný

Italský číšník Guido přichází do velkého města. Píše se rok 1939 a Guidovu životní cestu zkříží učitelka Dora, do které se zamiluje a ožení se s ní.

20.7.2018 v 8:38 | Karma článku: 9.35 | Přečteno: 229 |

Ivana Roubová

Byla jsem na fesťáku

Znáte to, tisíce lidí, nulová hygiena. Neznáte? Taky jsem neznala. Ale už mi bylo třicet, jsem velká holka, tak jsem uznala, že jsem již zralá na to tuhle dobrodružnou výpravu podstoupit. Samozřejmě pouze se zkušeným doprovodem.

19.7.2018 v 23:34 | Karma článku: 28.83 | Přečteno: 3429 | Diskuse
Počet článků 486 Celková karma 4.28 Průměrná čtenost 293

Píšu převážně o svých kulturních zážitcích blízkým, přátelům a známým. Proč to nezveřejnit na blogu? Možná někoho potěším a možná někdo potěší mě. Pokud jde o politiku, uložil jsem si, že o ní budu mlčet, pokud se mě věc nějak silně nedotkne.





Najdete na iDNES.cz