Zde si přečtete mou závěrečnou reakci na odpověď, kterou jsem obdržel po již zveřejněné urgenci. Přestože bych mohl být spokojen s tím, že alespoň odpoví, zůstávám v hlubokém smutku. Poslyšte tedy, s čím musíme počítat.
Zde jest doslovná citace zprávy, již jsem obdržel od pana Mgr. Jana Šetka jménem týmu korektorů zpravodajství ČT:
1. Koncovka -i u mužských jmen v nominativu plurálu
Podle současné spisovného jazyka platí, že mužská jména zakončená na -an (obyvatelská), -tel, -ita, -ista, -asta, mají koncovku -é: komunisté, husité, lidé... Koncovka -i se hodnotí jako hovorová. Vzhledem k tomu, že hovorová čeština je na rozdíl od obecné češtiny vrstvou spisovného jazyka, v mluveném projevu ji tolerujeme. V psané podobě dodržujeme koncovku -é. Rovněž výrazy taky, míň a líp jsou hovorové, jejich používání ve Zpravodajství ČT se řídí výše uvedeným územ.
2. Brexit
Výraz brexit vznikl poměrně nedávno a je anglickou složeninou slov britský a exit, tedy východ, odchod. V britské angličtině se vyslovuje breksit, v americké často bregzit.
V českém prostředí je výslovnost rozkolísaná. Jedna skupina uživatelů preferuje podobu bregzit. Argumentují tím, že ve slově exit vyslovujeme rovněž -gz, nikoli -ks. Druhá skupina upřednostňuje výslovnost neznělou, protože ve spojení s první částí složeniny to pociťuje jako „přirozenější“. Dokonce ani odborníci z Ústavu pro jazyk český nejsou zajedno, zda vyslovovat zněle, či nezněle. Zaleží na tom, co převáží u uživatelů.
Korektoři Zpravodajství ČT se přiklánějí v případě brexitu k neznělé výslovnosti a moderátorům ji doporučují. Co ale v otázce například czexitu? Tady se nabízí výslovnost spíše čegzit než čeksit. Myslím si, že to může být dáno souhláskovou skupinou, která stojí na začátku takových kompozit – a tedy docházet k alternaci znělosti: znělá x neznělá /breksit/, neznělá x znělá /čegzit/.
3. Rezonovat
Podle Slovníku spisovného jazyka českého je jeden z významů znít ozvukem. Nevím, v jaké souvislosti ho moderátor použil, možná přeneseně ve významu šířit se.
Z toho všeho jsem si pro sebe učinil následující závěry.
1. Dotčení hlasatelé nemají ani dost slušnosti a možná ani odvahy, aby alespoň napsali něco podobného: „Děkujeme za zájem, požádali jsme odborníka o názor, s nímž souhlasíme. Zdravíme." To bych vzal.
2. Argument, že koncovky –i jsou hovorové, tudíž přípustné, neuznávám. Jde o nastavení jisté kultury. Jakmile připustíme vždy a všude hovorové tvary, skončíme velmi špatně a za chvíli jazyk ohneme do podoby nejhorší hospody. Nikterak nikoho neutiskuje, když ČT stanoví pravidla pro užívání jazyka a takové vyjadřování nepřipustí, anebo na druhé straně nařídí, že se hovorové tvary budou užívat jako standard. Čtvrtý moderátor pan Železný toto neříká nikdy a cti, ani majetku netratí, ovšem v rámci unifikace by se mu to nyní mělo nařídit. Ať všichni mluví jednotně. Ale to se týká i všech oslovených, kteří v jednu chvíli řeknou lidi a o pár vteřin dále lidé. Další důvod pro nařízení spisovnosti.
3. Brexit versus bregzit. Jak sami vidíte, nelze se jednoznačně vyjádřit. Opět jde o nastavení mluvené kultury. Když už se tak usilovně mnozí snaží správně vyslovovat po anglicku, či americku (viz nikde v USA nezaslechnutelné los endželís, což z úst nevypustí ani Portorikánky z West Side), měli by si všimnout, že žádný Brit, jehož jsem kdy slyšel v médiích, neřekl bregzit. Konečně je to jejich odchod, tak bychom měli respektovat jejich rozhodnutí (jakkoli jej želím) i výslovnost, již používají. To je můj argument a pokoušet se argumentovat teoretickým czexitem považuji za konstrukci vyloženě nekorektní.
4. Z dlouhého výčtu všech významů slovesa rezonovat jste si, pane Šetku, vybral ten, který se snaží věc spíše omlouvat, což je typická manipulace. Pokud pohlédnete i na další významy, musíte souhlasit, že v žádném případě nelze vzít „rezonovat“ za synonymum „znít“ bez ohledu na kontext. Konečně ani ten Vámi vybraný význam to nepotvrzuje. A to už nemluvím o tom, že samotný fyzikální jev rezonance je obtížný pro pochopení i pro mnohé gymnazisty. Slýchat příkladmo, že ta divadelní hra bude v Brně jistě rezonovat, je přesně ona hrůznost, o níž jsem mluvil. Lze jistě říci, že bude rezonovat s touhou po nových koncepcích, ale to mluvčí neříkají.
A závěrem, vážený pane Šetku, při vší úctě k Vaší profesionalitě a poděkování za vcelku seriózní přístup bych se nerad dožil okamžiku, kdy o užívání češtiny budou rozhodovat televizní externisté, natož hlasatelé.
Zároveň tímto polemizuji s těmi, kteří se nakonec dle mého neúspěšně pokusili zpochybňovat mé argumenty. A zdůrazňuji, že tímto pro mě tato, jak jsem již řekl, smutná záležitost končí. Nebudu trávit své krásné a drahé stáří bojem s blbostí a ignorancí. Raději budu poslouchat hudbu interpretovanou takovými ozdobami lidstva, jako je třeba Markéta Janoušková, jejíž krása a umění mocně rezonují s mou těžce zkoušenou duší. A kromě zveřejnění na blogu, což je mé svaté právo stejně jako každého jiného, to posílám panu Šetkovi i všem třem dotčeným. Těm tentokrát bez sametu a vstřícnosti s ohledem na bod 1. Pokud má někdo pocit, že je dobré se k žádosti o lepší češtinu přidat, budu jen rád. Adresy hlasatelů i vedoucích manažerů, kteří za toto vše odpovídají, jsou na webu ČT.
