Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Atrium v červnu 2017

10. 07. 2017 7:00:00
Atrium v červnu jen potvrdilo, že směřuje k repertoáru a hudební i umělecké kvalitě hluboko pod úroveň, již mohu ještě přijmout, a to ještě má dramaturgie setrvalý problém s naplněním kalendáře.

Za celých téměř pět let, kdy chodím pravidelně do Atria a píšu o tom, se mi ještě nikdy nestalo, že mě z měsíčního programu zaujal jediný koncert. Dnes tedy bude chudo a stručno.

Tím koncertem je 27. června pravidelný díl seriálu Pavla Voráčka, v němž nás seznamuje se svým pojetím interpretace Beethovenových klavírních sonát, vrcholu této hudební formy. Oba se s Honzou již déle shodujeme, že se nám jeho hra Beethovena líbí a jeho koncerty patří k tomu nejlepšímu, co tu lze slyšet. Nejen pro hudbu samotnou a Pavlovu hru, ale i pro kvalitní stabilní součást programu Atria, na niž se lze těšit, což je jedna z cest, jíž by se dramaturgie měla vydat. Tj. jasně vymezené programové řady. Voráček s Beethovenem, to je už dlouhodobý seriál. Příkladů v minulosti tu byl už dostatek.

Pavel opět hraje se svým typickým trochu zavilým soustředěním a pohledem a zahájí zralou Sonátou e moll, op. 90, jež má pouze dvě věty a celá je plna nadějí a melodií. Následuje raná Sonáta C dur, op. 2, č. 2, celá mi zní hrdě a sebevědomě, a na rozdíl od předchozí skladby je první věta přepestrá a dokonce i poněkud rozvláčná a mohla by být klidně rozdělena do dvou vět. Pokračujeme nádhernou pomalou druhou větou, po níž jiskří Scherzo a košatě se rozvine Allegro assai. A jdeme na vínko.

Po přestávce je na programu už jen Sonáta As dur, op. 26, v níž slyším v prvé pomalé větě skryté touhy, po nichž ve druhé větě následuje intenzivní promýšlení ústící do třetí věty vyloženě smuteční. Přesto poslední věta je spíše jiskřivá a nadšená.

Přídavkem je 2. věta z jedenatřicáté, tj. předposlední Bethovenovy sonáty.

Abyste věděli, co ještě bylo v červnu na programu. 1. června flétna, klavír a kytara a autorská soudobá tvorba. Pak nepochopitelně a trestuhodně 16 dnů nic a znovu tatáž flétna směrem do jazzu a mluvené slovo. Nazváno jako koláž jazzových improvizací a textů amerických a českých autorů s jazzovou tématikou, tentýž večer beseda a promítání fotografií z jedné knihy, jež je vzpomínkou na Horníčka. 20.6. tu je k mé naprosté hrůze a nechuti jakési pimprlové divadlo na téma Leonardo, o němž píší, že bylo v Itálii oceněno. Už jsem viděl tolik příšerností, které někde někdo zcela nepochopitelně ocenil, ať už šlo o filmy, hudbu, knihy, či různé performance, že to pro mě už není žádným argumentem. Někdo mi později řekl, že tam byli jen tři diváci a odcházeli s dost dlouhými nosy. 22.6. je na programu pořad zcela vzdálený mým představám o nejlepší pražské malé koncertní síni. Večer tu má časopis His Voice a bude se jen žvanit. Ani jedna z věcí mě nazaujala.

Takže zase první polovina měsíce prázdná a plno programů, jež by se spíše hodily do Vozovny. Jediným přijemným zjevením je zde ta hezká a příjemná studentka archeologie u baru, jíž popřeji pěkné prázdniny a poděkuji jí za to, že je tu i díky ní snesitelno, přestože se provozovatel stále pokouší prodávat lahvovou třetinku plzně za 40 kaček. Nikdo to nekupuje a já mu za to pirátství přeju, aby tomu pivu přes prázdniny prošla lhůta spotřeby. Po prázdninách se pustím do osobního jednání s vedením příspěvkové organizace s tím hloupým názvem Za trojku, což je skoro tak omezené jako Magistrátní Lítačka.

Autor: Richard Mandelík | pondělí 10.7.2017 7:00 | karma článku: 0.00 | přečteno: 72x

Další články blogera

Richard Mandelík

PKF na podzim 2017

Trojí navštívení dvou komorních a jednoho orchestrálně-vokálního koncertu mi jen potvrdilo herní i dramaturgickou zdatnost PKF, tělesa, jež se musí na české hudební scéně přičinlivě otáčet nejsouc v centru dotačních snah státu.

9.11.2017 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 72 | Diskuse

Richard Mandelík

Atrium v říjnu 2017

Za čtyři roky, po které poctivě každý měsíc píšu přehled o tom, co jsem zde viděl, jsem neměl jedinou odezvu z facebooku Atria, jen asi tři lidé mě začali zdravit. Kdybych to nepsal hlavně pro svou dokumentaci, nechal bych toho.

6.11.2017 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 52 | Diskuse

Richard Mandelík

Atrium v září 2017

Máme tady novou sezónu, v níž se zřejmě plně projeví nová koncepce vedení koncertní síně a jejího příslušenství. Rozhodl jsem se být co nejvíce objektivní, avšak nesmlouvavě otevřený. K osobnímu jednání možná bude důvod po říjnu.

9.10.2017 v 7:00 | Karma článku: 3.92 | Přečteno: 78 | Diskuse

Richard Mandelík

Červená aneb o úctě a hrdosti

Snímek královny českého dokumentu Olgy Sommerové o jediné žijící české dámské světově významné hudební osobností 20. století, Soně Červené, jsem si nechal do kina, přestože již šel v televizi.

4.10.2017 v 7:00 | Karma článku: 7.52 | Přečteno: 158 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Dalimil Staněk – Povoláni Bohem k velikosti

Olomoucký sbor Církve bratrské je různorodá skupina křesťanů. Společně se křesťané v tomto sboru zavázali následovat Pána Ježíše Krista, a to láskou a pomocí všem bližním, a sdílením dobré zprávy Evangelia.

20.11.2017 v 7:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 47 |

Karel Sýkora

Adam Mackerle – Všeobecný úvod do Písma svatého

Tato kniha je určena čtenářům, pro které Bible není něčím zcela novým, kteří ji již měli v rukou, četli v ní a začali si klást otázky, které při četbě Bible časem zákonitě vyvstanou: Kde se bere text knih Starého a Nového zákona?

19.11.2017 v 18:38 | Karma článku: 5.49 | Přečteno: 106 |

Jaroslav Čejka

Pětatřicátníci, hoši jako květ!

Jméno nejčtenějšího českého básníka Jiřího Žáčka zná kdekdo. Ale už málokdo ví, že patří do básnické generace "pětatřicátníků", která byla po roce 1989 sametově zadupaná do země. Především kritiky, kteří na ni dřív pěli chválu.

19.11.2017 v 10:54 | Karma článku: 21.30 | Přečteno: 446 |

Karel Sýkora

Vladimír Kubáč – Úvod do hebrejského textu Starého zákona

Není to tak dávno, co Starý zákon byl pro mnohé knihou zavřenou a zapečetěnou. Dnes, kdy Starý zákon se začíná znovu otevírat díky i novému ekumenickému překladu Písma a začíná hovořit srozumitelnějším jazykem k naší generaci.

19.11.2017 v 7:54 | Karma článku: 7.00 | Přečteno: 103 |

Zdeněk Sotolář

Maturitní písemka aneb Rukou, nebo strojem?

Maturita je horkým tématem už řadu let. Jednou z (pod)otázek je maturitní písemka z češtiny. Jeden zpochybňuje témata, druhý zpochybňuje funkčnost funkčních stylů, třetí by naše „slohovky“ nahradil anglosaskými esejemi.

18.11.2017 v 15:25 | Karma článku: 9.02 | Přečteno: 332 | Diskuse
Počet článků 450 Celková karma 4.85 Průměrná čtenost 300

Píšu převážně o svých kulturních zážitcích blízkým, přátelům a známým. Proč to nezveřejnit na blogu? Možná někoho potěším a možná někdo potěší mě. Pokud jde o politiku, uložil jsem si, že o ní budu mlčet, pokud se mě věc nějak silně nedotkne.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.