Když tam začala hrát ta hudba a posléze na scénu (u postřílené rodiny) nastoupil Henry Fonda alias Frank, s tím jeho zarostlým ksichtem a tím pohledem v očích, šla mi po těle husina. Ten film jsem od té doby viděl hodněkrát, nejprve s dabingem, později v originále, a ten zážitek je v podstatě pořád stejný. Silných scén je tam samozřejmě víc, každopádně tohle je jeden z nejlepších filmů, co jsem viděl – a že jsem jich viděl. Mimo jiné je to krásná ukázka případu, kdy je herec pro nějakou roli vyloženě stvořen. To, že je už z roku 68, je příjemný bonus.