Viděl a hlavně slyšel jsem to trošku jinak. Liz Wright s jejím úchvatným hlasem mě nadchla na začátku ale postupně moje nadšení opadalo. Protože koncert byl stále jednotvárnější. Začalo to vlastně vlastně už druhou skladbou, která byla vlastně jen pokračováním té první a dokonce ve stejné tónině. Ale hlas úžasný. A co se týče Michela Camila a Tomatita to bylo přesně naopak. Úžasný, barevný koncert nádherně vystavěný. Co se týče té kytary, myslím, že snímač neměla a je fakt, že mikrofon to ne zcela vždy zvládl. A nejsem si jist, že to zvukařka zcela zvládla. Minimálně měli přivřít horní desku klavíru.