Mne nejvíc zlobí, když někdo říká - "mějte pěkné pondělí" - a tak podobně... Nedávno jsem to slyšela i v České televizi, tuším od zkušeného moderátora pana Takáče.

Mně učil češtinu pan profesor Mudra před více než šedesáti roky. Již tenkrát platilo, že mluvené slovo se (i v oficiálním projevu) v některých případech liší od slova psaného. Rozdíly si již nepamatuji - ale Váš nesouhlas s tímto stavem nejspíš patří do doby obrozenců.

Poznamenávám, že v ostatním s Vaším bojem za alespoň minimální zkvalitnění mluveného slova v mediích plně souzním.

Nikdo z nás nežádá používání jazyka z dob Vladislava Vančury. Ale rozhodně se nedomnívám, že mezi pojmy "hovorová" a "spisovná" má být kladeno rovnítko, neboť od hovorové je (zvláště v Praze) jen malý krůček k té zjevně nespisovné. A už vůbec se nedomnívám, že hovorový jazyk by měl být ve veřejnoprávních mediích u předem připravených komentářů tolerován.

Otázkou je, zda si někteří redaktoři a hlasatelé jsou schopni tyto „drobné“ rozdíly vůbec uvědomit.

Musím si Váš blog přečíst ještě jednou až budu mít čas. Je pro mě poněkud nepřehledný.

O správnou češtinu ale také prosím.

"vaše starosti a Rotschildovy peníze" se říká

No jo - ale bez kvalitního jazyka není kvalitní národ.

Souhlasím s vámi, každý kdo se obrací se svým oficiálním projevem k širší veřejnosti, je fakticky verbálním učitelem spisovné češtiny. Nejsem v tomto směru odborník, ale rozhodně by stálo za to, upozornit také naše poslance na projevy v parlamentu, zejména ty veřejně vysílané.