Dvakrát do Metropolitní opery
Na první operu 29. ledna, abych ducha potěšil Gounodovou melodikou a zpěvností a viděl v akci velkou německou sopranistku Dianu Damrau, spolu s Anjou Harteros a Dorotheou Röschmann německou špičku, jež tradičně snese světové srovnání. Do role Romea obsadili italského tenoristu Vittoria Grigola.
Přestože jsem odpůrcem vyzdvihování lásky jako oprávněné motivace k nejšílenějším činům a ztrátě zdravého rozumu, musím naopak tento věčný příběh vyzdvihnout jako jeden z dobrých příkladů, kdy se sice hrdinové cítí jako střed světa, avšak nikomu svůj cit nevnucují a nikoho jím nepoškodí, hovoříce řečí nad jiné krásnou a dávají vzpomenout na to, jaké to bylo, když jsme prožívali cosi podobného. Je radost jít na Shakespearovu činohru, Zeffirelliho film a Prokofjevův balet. Už Vincenzo Bellini se látky chopil a složil operu Montekové a Kapuleti s poněkud odlišným dějem i vyzněním. Gounodovu operu jsem viděl zatím dvakrát, živě na zvláštním představení v ND počátkem 90. let, tehdy vstoje a na Mezzu v provedení Met s Andulkou a Robertem Alagnou. U této opery je vždy problém vyrovnat se s výrazně rozdílným věkem Julií v předloze a v praxi.
Přestože mám, myslím, solidní schopnost přecházet mnohé fyzické disproporce, ba i režijní nápady na hraně snesitelnosti a soustředit se na výkony hudební, aniž bych si zkazil celkový dojem, musím sportovně přiznat, že je přece jen poněkud svízelné přijmout 46letou Dianu za čtrnáctiletou, byť asi předčasně vyspělou dívku. Diana však dala svým zářivým hlasem na tyto maličkosti zapomenout a výtečně jí sekundoval Vittorio, jehož Romeo byl díky jeho nadšenému výkonu velmi věrohodný. Jen občas mohla Diana přitlumit maličko přehrávanou rozvernost.
Děj posunul režisér scénou i kostýmy zhruba o dvě století kupředu a chvílemi to mohlo vypadat, jako když se Wolfi ucházel o Konstancii. Já dávám přednost nefalšované italské renesanci cinquecento, jako jsem zažil třikrát s baletem (Petrohrad, Moskva a Londýn).
Záznam Rusalky v novém režijním zpracování vidíme s Hankou 5. března. Je to má šestá Rusalka po slavných českých filmových 1962 a 1975 a živé v Šárce 2015, v televizi Mezzo z Paříže a v přímém přenosu z Met 2014, v obou případech s Renée Fleming.
Začněme režií a scénografií. Přes různá varování věčných škarohlídů jsme viděli poměrně konvenční zpracování, kde dle kostýmů jsme opět uvízli v 18. století (proč pořád je tak přitažlivé). V posledním dějství, jež se odehrává v tajuplné atmosféře lesa a jezera jsme zaznamenali jistý rozházený nepořádek, balvany, kmeny, větve a však žádná nápaditá hra světla, což se zde přímo nabízí. Rovněž závěrečnému oddanému umírání chyběla tajuplná tragika.
Vždycky mě něco pobaví i na tragických operách. Zde to byl půvabný trojzpěv lesních žínek, jež si chválí své tělesné přednosti. K popukání je, když ta první, poměrně tmavá brunetka, zpívá: „Já, já, zlaté vlásky mám.“ Veškera vážnost chvíle je v tahu a já jsem se dočkal své chvíle nadšení. Tyhle trhliny mezi realitou a dějem na opeře miluji a považuji za její typickou vlastnost, stejně jako věření, že té Julii je 14 let.
Pojdme k aktérům. Vodníka ztvárnil nám už z Lásky zdaleka známý americký černý basbarytonista Eric Owens, jenž byl opravdu tatíčkovský, přestože trochu odrazoval jakousi nibelungovskou korunou s hady. Cizí kněžna v podání švédské sopranistky Katariny Dalayman přesvědčila chladem, sebestředností a pohrdáním tou studenou holkou, z níž slovo nedostaneš a nakonec i Princem, který neví, co chce, a každou chvíli to je něco jiného. Americký tenorista Brandon Jovanovich jej vytvořil dramaticky a s nasazením. Jen mu chybělo občas trochu něhy a citu, leč to je otázka pojetí. Princ může klidně být těžký frajer, s nímž máloco hne.
Ježibaba v podání americké mezzosopranistky Jamie Barton byla jednou z ozdob představení, což vždy očekávám, neb jde o klíčovou postavu, k níž si lze přimyslet řadu odstínů role včetně toho, že by mohla být Rusalčinou matkou. Může být zlá, pochybovačná, lenivá, hloupá, ba i přátelská a mateřská. Jamie ji vykreslila jako posměvačnou a odtažitou. Zase jiná poloha. Avšak výkon excelentní.
A jsme u Kristiny Opolais, lotyšské sopránové hvězdy a velmi pohledné dámy. Já jsem měl z její Rusalky, občas rozpačité a občas také tragicky smutné a láskou překypující, zkrátka prošedší všemi emocemi, jež spojujeme s láskou, výborný pocit, že dobře pochopila, co tato postava potřebuje. Až bych řekl, že studovala projev Milady Šubrtové, jež pro mě zůstane vzorem, jak se má Rusalka zpívat.
Nejen u Kristiny, ale i všech ostatních jsem zaznamenal výtečně zvládnutou češtinu, téměř srozumitelnou i bez titulků. Jaký rozdíl od představení s Renée Fleming, jíž to i přes spolupráci s Veronikou Firkušnou moc nešlo. O kráse hudby a perfektní práci orchestru by bylo zbytečné příliš hovořit. A pochvalu také zaslouží známý tenorista Matthew Polenzani, který se výtečně a chytře ptal a přestávkové rozhovory vedl s cílem vytáhnout z pěvkyň a pěvců podstatné informace.
Jen se mi stále vkrádá, proč se Met konečně nerozhoupe a nedá do přenosů Prodanou nevěstu, nebo Jenúfu. A že by sáhla po Řeckých pašijích, nebo jiném Martinů, to bych asi chtěl moc.
Richard Mandelík
Jeden podařený slavnostní koncert k roku české hudby
Koncert až na dvě zajímavé výjimky vokální a celý věnovaný památce české skladatelky Slávy Vorlové (1894—1973)), tudíž dnes užito jen její hudby a občas i textů.
Richard Mandelík
Joyce DiDonato pod Ještědem
Občas se něco výjimečného povede a tentokrát se to povedlo managementu mého oblíbeného festivalu Lípa Musica. Domluvit se světovou operní hvězdou první velikosti vystoupení na regionálním festivalu je z říše snů.
Richard Mandelík
Námět k přemýšlení o jednom mostu
Vážený pane primátore, řediteli, předsedo dle rozdělovníku dovoluji si předat Vám touto cestou a současně, ježto se domnívám, že jste v této věci osoby přímo dotčené.
Richard Mandelík
Moravské dvojzpěvy 2024
Šťastná chvíle Dvořákova, Brahms nadšen, rakouská předlitavská dotace přiklepnuta a Simrock usoudí, že když tohle vytiskne, bude to kšeft. Po pár dalších úspěších celosvětová sláva toho zamlklého pražského violisty.
Richard Mandelík
Vánoční dívka bez dívky a jiné dívky
Nadpis se co nejvíce blíží dalšímu textu. Já, člověk jednoduchý spokojený s málem, jsem nadmíru smuten, že se neuskutečnilo téměř každoroční štědrovečerní setkání s Markétou Janouškovou, což je mi tímtéž, jako když si smažka kone
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Symbol pařížského kabaretu Moulin Rouge v troskách. Lopatky mlýna se zřítily
V noci na čtvrtek se v Paříži zřítily lopatky větrného mlýnu, který je symbolem kabaretu Moulin...
Vrchní soud rozhodne o odvolání muže, který dostal devět let za týrání družky
Olomoucký vrchní soud dnes rozhodne o odvolání Tomáše Heráka ze Šumperska, kterému krajský soud za...
Langšádlová končí jako ministryně pro vědu a výzkum, oznámila TOP 09
Helena Langšádlová z TOP 09 končí ve vládě Petra Fialy. „Předsednictvo TOP 09 děkuje ministryni pro...
KOMENTÁŘ: Český důchodce, pro vládu nepřítel číslo jedna
Vláda dokola opakuje, že nebude na důchody pro příští generace a zbankrotujeme. Nic takového...
BYT 1+kk Litomyšl, 36,5m2 / Nové bytové domy u nemocnice
Z. Kopala, Litomyšl, okres Svitavy
2 999 999 Kč
- Počet článků 739
- Celková karma 5,10
- Průměrná čtenost 236x