Poslední letní koncerty, jak jsem nepotkal Turky a vpřed, české ponorky do norských vod

Čtyři koncerty byly z balíčku Prague Concert, Co., a jeden ani netuším odkud, ale možná s téhož soudku. Tato letní zpestření pražské hudební nabídky jsou velmi vítaná.

 . Přijíždějí začasté soubory s netypickým a často velmi zajímavým repertoárem a přinášejí ono potřebné jiné koření. 21. července u Salvátora vystupuje Northamptonshire County Youth Brass Band. Jsem zvědav na anglický dechový soubor a ukáže se, že volba byla správná. Koncert má atmosféru trochu vojenskou, trochu jazzovou, trochu promenádní a dílem i didaktickou, neb můžeme vidět všechny druhy žesťových nástrojů od různých kornetů a trubek rozličných ladění, přes křídlovku, trombóny a horny a nástroje jménem baritone a euphonium až k tubám. K tomu celé sady dusítek.

   Začnou českým Juliem Fučíkem a jeho Florentinským pochodem, který má jasně vojenskou atmosféru. Poté předstoupí černá dívka jménem Louise Charity se sopránovým kornetem a Tom Stoneman s křídlovkou a zahrají nádherné Webberovo Pie Jesu. Následující Číhající tygr, skrytý drak z čínského filmu je impozatní hutným zvukem a poté píseň Vzdálená země napsaná Johnem Rutterem na počest propuštění Nelsona Mandely z vězení je vyloženou lahůdkou a po třech dalších kouscích zahrají Hymn for Diana Josepha Turrina, slavnostně vznosnou elegii na počest princezny Diany, jež je v hrabství pohřbena.

   Po vyloženém šramlu Sword and Shield přidají dvakrát a z toho jednu hřmotnou skladbu, která tu zní opravdu mocně a ukáží se při ní všechny nástroje a všichni se pohybují a kývou nástroji a dělají show a nejvíc mocná a vše přehlušující křídlovka. Nečekaně pěkné a docela hudebně kvalitní. Tak tedy zkusíme něco najít.

Distand Land tu je: https://www.youtube.com/watch?v=0u1oeqvqXQY. Serenity složené vlastním hráčem na křídlovku Tomem Stonemanem: https://www.youtube.com/watch?v=Mv3g095eoDc. Cornet Concerto je tu s nimi celý, ale nám hráli jen 2. větu: https://www.youtube.com/watch?v=AQ4Mnidliu8 . Tady je půvabný přídavek: https://www.youtube.com/watch?v=CDS7zlQAxxs .

    Nyní ten koncert, kde jsem si nepoznamenal pořadatele. 23. července hraje u sv. Martina ve zdi The Choir of Little St. Mary’s, Cambridge. Sbor je věkově velmi pestrý a mě velice zaujme hezoučká mladinká dívenka, jež stojí vedle dívky asi dvacetileté s impozantní zrzavou kudrnatou hlavou a usilovně čte text z jejích desek. Když jejich část sboru zrovna nezpívá, dívenka sedí na židli a kýve nohama, neb jimi nedosáhne na zem. Na pravé straně jsou za sebou tři velmi hezké dívky, takže je na co koukat. Od prvního otevření úst je i co poslouchat, počínaje Franckovým Panis angelicus, přes renesanční da Palestrinu a Byrda a už barokního Monteverdiho a dále máme Mozarta i Dvořáka až docházíme k soudobým skladatelům. Vložena jsou dvě varhanní sóla.

   Tak se na to podívejme, neb jsem našel videa, která někdo pořídil přesně na tom koncertu. Já sedím v prvé řadě hned vpravo u uličky. Zde je Da Palestrina: Sicut servus: https://www.youtube.com/watch?v=OOyyiRHEMNY. Dvořák: Tu trinitatis unitas: https://www.youtube.com/watch?v=IFyeMmenY9Y, Byrd: Ne irascaris, Domine:  https://www.youtube.com/watch?v=mw13bZjkRrE, a tady zpívají v Kutné Hoře u sv. Jakuba: Parry: My soul there is a country: https://www.youtube.com/watch?v=w0wGo7HV5oQ.

  Další videa jsem našel s jinými Brity. Monteverdi: Beatus vir: https://www.youtube.com/watch?v=IPNZeT_7OR4, Tippett: Steal away: https://www.youtube.com/watch?v=f1lScoowYDM. Zase se potvrdila výborná pověst britské sborové interpretační praxe.

   28. července jdu opět k Salvátorovi na smíšený sbor Lucis z anglického Bathu. Vzhledem k lepšímu pohodlí volím přední sedadlo na okraji boční lodi, které je tvarově nekonečně lepší než klasické kostelní lavice. Nevidím sice na levou část souboru, ale má záda i levá ruka jsou v pohodlí. Mají s sebou hezkou houslistku se vzorovou postavou, která se v jedné chvíli zbaví střevíčků a hraje bosa. Před začátkem se baví s jedním starým pánem v lavici.

   Většinu skladeb zpívá celý sbor, dvě jejich sopranistka, jež mě nijak nenadchne a má evidentně potíže se silou hlasu a intonačně není přesná. Avšak dva její mužští kolegové, tenor a baryton jsou výborní hlasem i dobře herecky pojednaným textem. První čtyři skladby jsou duchovní, další čtveřice jazzová. Pak dají pětici muzikálových melodií, kde právě zpívají sólisté a nakonec zase třikrát sbory z muzikálů. Na Youtube jsem je nenašel, ale tuhle krásnou ukolébavku zpívali moc pěkně: https://www.youtube.com/watch?v=NYXPZOPMntY. Po závěrečném přídavku a odchodu sboru ten starý pán zajde za houslistkou, poděkuje jí a říká: „I am Winton baby.“ Zajímavé. Nejsem si však z výrazu její tváře jist, zda pochopila.

   Další událostí byl 14. srpna koncert Turecké filharmonie mládeže v Repre. Byl jsem na ně velice zvědav, neb je předcházela dobrá pověst. Bohužel se někdy stává, že si s hudebníky nepadnete ani do ucha, ani do oka. Od samého počátku mám pocit, že slyším stále stejně mocně nastavený sound. Jsem přesvědčen, že je vždy zapotřebí citlivě volit intenzitu hry i tempa. Už u úvodní Debussyho Iberie jsem se stále nemohl dočkat té jeho jemné a nevtíravé obrazotvornosti.

   Pak přišel šok. Dvořákovy Slovanské tance č. 3, 4, a 8 zahráli tak odlišně od praxe, již znám a již preferuji, že jsem doslova trpěl. A zase příliš slyšitelné bicí. Nic nepomáhá můj zoufalý pohled do orchestru, který mi začasté umožňuje navázat vztah a lépe a více slyšet. Poté předvedli dílo Kocekce tureckého skladatele Erkina, které se nijak výrazně nelišilo od hudby evropské a kde jsem usoudil, že důraz tu je na místě včetně mocných bicích. Ta skladba taková byla, neb jde o tanec pro chlapy, kteří nemají na zábavě partnerky.

   O přestávce uvažuji, jak asi budou po ní hrát obsáhlou svitu ze Stravinského baletu Petruška, kterou jsem nedávno slyšel v pěkném a barvitém provedení FOK. Usoudím, že Petrušku budou hrát jako rockovou operu a mlátit do kotlů a mocně troubit a žhavit struny a já budu v pasti a nezbude mi, než to přežít. Seberu se tedy a jdu domů, což jsem udělal jen jedinkrát, když mě loni naštvali C&K Vocal v Atriu.

   Tím nechci tvrdit, že jsou mladí Turci špatní, ale jen, že má křehká duše se s nimi ten večer nepotkala. A také soudím, že by jim neškodilo část sezóny hrát s nějakým hostujícím dirigentem, který by jim otevřel oči a ukázal, jak se dá hrát i jinak.

   Doslova raritou je 27. srpna v Repre koncert Ústřední hudby norských ozbrojených sil, tělesa, jehož tradice je dvousetletá. U nás je tradice vojenských hudeb také bohatá a čeští muzikanti dominovali už v armádě rakouské. Dokonce Mexičané převzali do své lidové hudby trubky pod vlivem českých vojenských hudebníků doprovázejících nešťastného mexického císaře Maxmiliána.

   Na schodech nás vítá špalír nádherných vojáků v historických modrých uniformách s klobouky a zelenými epoletami. Ti před začátkem napochodují dovnitř a usadí se ve třech předních řadách pravého sektoru. Hudebníci mají uniformy bez epolet, avšak s červenými lampasy a stříbrnými knoflíky dle norských červenomodrobílých barev. Jak zjistím z programu, téměř všichni mají hodnost kapitána a dirigent Andreas Hanson je Švéd.

   Zahajují skladbou Hjalarljod (Halekačka) Eivinda Grovena (1901-1977) a hned zpočátku se mi líbí zvuk dřev zprava, kde jsou klarinety a hoboje a za nimi horny a zleva vynikají flétny a za nimi saxofon a zezadu přicházejí mocné hluboké žestě.

   Na Griegovy tři písně přichází velmi hezká sopranistka Lina Johnson jako vystřižená z reklamy na dovolenou v této severské zemi rybářů a lyžařů. Takhle nějak musela vypadat Kristin Lavransdater z Undsetové. Děvče zpívá moc mile a v neobyčejně krásném kroji mi připomene norský národní poklad Sissel Kyrkjebo, která takto zpívala na norském dnu na světové výstavě v Šanghaji v roce 2010: https://www.youtube.com/watch?v=9ErvC8A0YoQ&list=PLD906DE781E833124&index=25

Tak to šlo za sebou: Ved Rondane: https://www.youtube.com/watch?v=O-MIhlmWP7E.  Vaaren opět se Sissel: www.youtube.com/watch?v=J05oDDWm_-0. A jako třetí se zpívala Solveig‘s vuggevise: https://www.youtube.com/watch?v=wGBpfLV4ISs. Pozor neplést si se Solvejžinou písní, tohle je ukolébavka. Ale o tu slavnější, jež je jakousi druhou norskou hymnou vás v podání Sissel nemůžu připravit: https://www.youtube.com/watch?v=044QlDGk0V8. No není ta Sissel zlatíčko?

   Po nádherných písních následuje náročná Hindemithova Symfonie in B pro dechový orchestr. Sál plný cizinců tleská mezi větami, a my se sousedkou věku mé maminky se povzneseně ušklebujeme a navážeme těsný kontakt, který rozvíjíme pochvalnými poznámkami. Bohužel paní nepoužívá internet, takže jí nemůžu přihrát Sissel, což by se jí určitě líbilo. Ale moc chválí, že všechny dámy v orchestru mají na sobě jako součást uniformy dlouhé sukně s červenými lampasy. A tvrdí mi, že stejně Dvořáka nejlíp hrají Češi. Julia Fischer by jí dala.

   Po přestávce přednesou vyloženě skvěle vzorné aranžmá Dvořákova Karnevalu, koncertní ouvertury, op. 92. V tu chvíli je mi jasné, proč se mi ta kapela tak líbí. Především to tkví v perfektním vyvážení nástrojových skupin, kde žádná nepřehlušuje druhou a v pravou chvíli hraje orchestr tak citlivě, jak třeba. Diametrální rozdíl v přístupu oproti těm Turkům.

   Percy Grainger (1882-1961) složil pro dechový orchestr soubor písní na anglické motivy Linconshire posy (Vonička z Lincolnského kraje), jímž jsme opravdu vtaženi do zelené krajiny s lesíky a ploty a ovcemi a začouzenými hospůdkami a na obzoru se rýsuje věž katedrály v Lincolnu jako od Turnera. Poslední se hrála The Lost Lady Found: https://www.youtube.com/watch?v=tKhEzVJQdxM

   Uzavřou typickým řízným vojenským pochodem Vasldresmarsjen složeným před stoletím samotným tehdejším dirigentem Hanssenem. Tady to máme s nimi: https://www.youtube.com/watch?v=CdyuFQpBOSE. Přidají dvakrát, poprvé Smetanovu polku a podruhé jakýsi Straussův pochod.

   A tenhle půvabný flashmob je ukáže v akci: https://www.youtube.com/watch?v=t-HkPo5Sugg&list=PLoW-8KQdPQwQ3Pmi5nq18QwGyPImGNeW5. Pozor, přátelé, Norové sice nejsou členy EU, leč jsou to naši spojenci v NATO. Kdyby náhodou byli napadeni, vyrazí naše ponorky z tradičního přístavu v Pule jako před stoletím chránit jejich fjordy. Proradným Italům jsme tehdy zle zatápěli a posílali jejich lodě ke dnu na běžícím pásu. Za rok se dovíte víc.