Jak muži přicházejí o prostaty, kůň Převalského a inspirace Ravelem

30. 01. 2015 7:00:00
   Všemu předcházejí následující události a okolnosti: 1. Má uroložka mě jako obvykle pravidelně posílá na podrobné vyšetření na Bulovku. 2. Při vyšetření TRUS zde mají jisté podezření a navrhnou biopsii. 3. Biopsie naštěstí trefí místo, jež by mohlo být nebezpečné. 4. Kultivace prokáže, že jde o zhoubný tvar. 5. Má uroložka mi velice pečlivě a srozumitelně vysvětlí situaci a možnosti. 6. Po ještě jednom vyšetření PSA a další konzultaci na Bulovce se rozhoduji pro radikální zákrok. 7. Načasuji nástup tak, abych nepřišel o žádný koncert (především o přenos Hoffmannových povídek z Metropolitní opery), i kdyby se pobyt protáhl o 5 dnů, což je nepravděpodobné. Vyjdou mi vstříc. 8. Ostatní děje následují podrobně.

Přípravy začnu tím, že ze sklepa vytáhnu obrovitou tašku a na dno dám notebook. Po naplnění tašky a testu hození na rameno notebook okamžitě vyjímám, ale i tak mám pocit, že se chystám na Everest. Už předtím mi volají, že v nadstandardním pokoji se ucpal záchod a dokud se neopraví, nadstandard nebude. V neděli 18. ledna se dostavím a naštěstí si mohu vybrat na dvoulůžkovém pokoji postel tak, abych měl stolek po pravé ruce a svou spací polohu na levém boku ke zdi a ne do prázdna.

   Omrknu koupelnu a ohlásím prvé sestře, kterou potkám, že jedno ze světel tu nesvítí. Ona to musí ohlásit, vyměnit žárovku nesmí. Navrhuji, ať mi ji dá, že to udělám sám, ale i to zamítne s výrazem hrůzy v obličeji.

   Převléknu se do slušivého pyžamka a mým prvním úkolem je vyčistit útroby. K tomu se z prášku připraví nápoj s nepopsatelnou nijakou chutí, je ho na čtyři litry, ale mně naštěstí naordinují jen dva, jež mám vypít během dvou hodin. Vznesu dotaz, zda působení onoho nápoje lásky je rychlé, anebo pacouš (promiňte, klient) stačí bez problémů doběhnout.

   Piju rychle a prvý výlet na toaletu nikterak nenapoví, co přijde. Když piju druhý litr, mám už co dělat. Třetí návštěva potvrdí očekávanou vlastnost onoho ventilu zvaného svěrač, který byl konstruován na tekutiny poněkud jiné konzistence, než je pouhá voda, již od této doby vydávám a ještě několikrát vydám, než se vše asi po třech hodinách uklidní a tělo už nemá, co emitovat. Jediná voda, která ve mně ještě je, jsou mé hořké slzy. „Kdybysem to byl bejval věděl, tak bysem sem nechodil,“ říkával chlapeček z legendární Knoflíkové války. Ale bude ještě hůř.

   Důsledkem spolehnutí se na informaci o doběhových časech je, že musím slušivé pyžamové kalhoty nahradit tepláky, což značně zhorší mé šance u pohledných sestřiček. Co by se dělo, kdybych musel vypít čtyři litry, si raději ani nepředstavuji.

   Už tu mám spolubydlícího, který se také chystá na ten božský nápoj. Samozřejmě jsem za chytrého a radím, jak na to. Volného času využiji k průzkumu toho, co udělám a jak, až se budu pohybovat po chodbě a na záchod. Konstatuji, že nikdo nepomyslel na to, že bude třeba si někam pověsit čurací a případné další pytlíky a také toaletní papír, popřípadě pověsit nějakou oděvní součástku. Všechno musíte hodit na zem a máte-li jednu ruku, musíte natrénovat, jak budete papír odvíjet a trhat dle svých zvyklostí. To vše také natrénuji a zatraceně se to vyplatí.

    Ale hlavně s ohledem na mizerné baterky svých dvou mobilů, jež tu mám hlavně kvůli poslechu rozhlasu, vymyslím, jak je zapojit na nabíječku, jak to střídat a jak zajistit, aby koncovka nespadla na podlahu a sluchátka byla po ruce a jak si připravit věci do zásuvky, abych na ně pravou rukou dosáhl, až budu ležet jako lazar. A taky telefon na sestru k ruce za hlavu a test, jak dosáhnu na vypínač lampičky (s tužkou to jde, proto tužka na kraj zásuvky. Na stolek jen to nejdůležitější, dvě sklenky, miska na léky a čtečka, která poslouží jako závaží při zasouvání nabíječky a sluchátek do mobilů, které budu střídat, jeden poslouchat a druhý mezitím nabíjet. A můžu ji zapnout a číst, nebo povzbudit okoralou duši pohledem na ty své holky, třeba Marušku, nebo Markétu. Myslím, že jsem připraven dokonale a přinejhorším poprosím sestru.

   Večer se vykoupu a k jídlu obdržím jakýsi pudink a od půlnoci již zákaz jídla i pití. Ráno při čištění zubů ještě spolknu hlt vody, který asi nestojí za řeč. Kupodivu nemám hlad a rozechvělost jako před svatební nocí zakrývá i žízeň. Chvíle pravdy teprve přijdou. Mám-li zůstat na stole, odeberu se jistě hned do nebe, neb jsem dokonale čist zvenčí i zevnitř.

   Odvezou mě na sál, po chvíli mi podrží nedaleko od nosu a úst masku a říkají, abych to dýchal. Jsem ukázněný pacouš, který lékařům věří a kdyby mi řekli, abych to okusoval, podivím se sice převelice, leč poslechnu. Pak už probuzení v posteli asi v půl dvanácté, pocit, že dole se někdo vrtal, nic nebolí, ruka nahmatá mobil, zapnu Vltavu a od té chvíle jen krásná hudba a chytré slovo. Usínám a vzbudím se už za tmy a mobil ukazuje 18:20 a můj kolega je už také na lůžku a v našich hlavách baterie přístrojů. Kolega byl na sále přes pět hodin, neb narazili na jakousi nečekanou komplikaci a stejně ji kvůli času nemohli zcela vyřešit. Primář to pánovi osobně přišel vysvětlit. Proto se kolega z operace sbírá o tři dny déle.

    Později zjistím, že jsme improvizovaná JIP a také proč ji tu nemají. Jedna šikovná sestra nám vysvětlí, že na JIP by museli nasadit ty nejzkušenější a na oddělení by zbyla méně rozehraná druhá liga, rozhodli tedy, že to udělají vždy tak, jako s námi. Až za dva dny nebude třeba nás intenzivně sledovat, odsunou nás do vedlejšího pokoje a k přístrojům připojí novou dvojici pacoušů (promiňte, mě ten klient nejde z úst).

   Můj mladý operatér MUDr. Fógel (velmi vhodné jméno s ohledem na ústrojí, jímž se tu zabývají) se tu staví a jeho optimismus je nakažlivý. Praví, že si mám sedat a že přijde rehabilitační a bude se mnou cvičit a stavět mě na nohy a hned prý mám chodit. To se mi sice líbí, leč má skepse a především pocity na těle mi říkají, že to asi nepůjde tak brzo. Nejhorší ze všeho je však žízeň. Dehydrataci brání kapačka, ale ten pocit na rtech a v ústech dokládá, že smrt žízní musí být z nejhorších. Bohužel zásadní zásah do močového ústrojí znamená, že se musí více než 24 hodin čekat s pitím a i pak pít opatrně a nelít to pivo do sebe proudem. Útrpná sestřička mi namaže rty a dá na stolek sklenku s brčkem a prosí, abych jen vyplachoval ústa, což opravdu pomáhá. Hlad nemám a vidím, že v tomto ohledu člověk vydrží hodně, zvláště když nemá téměř žádný výdej energie.

   V noci skoro nespím a poslouchám hudbu. Další noc si řeknu o prášek, leč zase nic. Hrají však hned tři Beethovenovy symfonie, 6., 7. a 8. Leč třetí den už jdeme s rehabilitační magistrou na chodbu a mám povolení volného pohybu a dokonce úkol chodit co nejvíce. Rehabilitační je hezká a přívětivá červenovlasá dáma a já jsem rád, že s ní můžu chodit. To už mi rozvázali nohy, které proti trombóze vždy opatřují pružným obvazem. Vzápětí odpojí pytlík, do něhož vede drén, odvádějící nežádoucí tekutiny z místa zásahu a mám už jen čurací.

   Zajímavé jsou optické klamy spojené se zíráním na strop, sestavu zářivek a zejména šibenici, na níž je madlo ke zvedání těla a háčky na menší kapačky. Chvílemi vidíte neskutečné vzory, prohýbající se stěny a strop ve zcela jiné výšce odpovídající té šibenici. To příšerné madlo, jež visí nad nosem, vyloženě přivádí k zuřivosti. Řeším to tak, že madlo i háčky sesunu za hlavu a potřebuji-li se zvednout, uchopím samotnou trubku šibenice. Třetí den si už sám nastavuji sklon lůžka přes den a na noc.

   Jediný pytlík mi umožňuje podstatně lepší pohyb po posteli v noci. Tentýž den mě na chodbě zastaví mladý lékař a říká, že mi vytáhne ještě trubičku od onoho drénu, abych si lehl do postele. Ptám se, zda přitom mohu poslouchat rádio a on na to, že něco takového ještě neslyšel. Lehnu si a trubka jde ven za jemných tónů Ravelovy Pavany za mrtvou infantku. A konečně nám večer nasadí Diazepam a vyspím se dosytosti.

   Každou hodinu si ukládám dvakrát obejít celé patro tam i zpět. Strašlivě bolí páteř v bederní a křížové krajině, tak si dám na chodbě židli k radiátoru a nahřívám se a po dvou dnech je to v pořádku. Mezitím nás převezou do normálního pokoje a mně tu dá trochu práce vše opět rozmístit racionálním způsobem, leč teď už můžu vstát a vše si zařídit sám. Mám opravdu radost z dobrého stavu a možnosti pohybu, že každou chvíli nabízím kolegovi, něco podám, doliji čaj, změním větrání a nastavení žaluzií a převelice mě těší, že jsem kolegovi, který si tak užil, prospěšný.

   Je tu však jiné uspořádání postelí a mám volno z obou stran. To se hned prvou noc ukáže jako slabina, k ránu mě probudí děsivá rána do temena hlavy, otvírám oči a zírám. Ležím na zemi vlevo od postele a první myšlenka směřuje k pytlíku, který visel na straně opačné. Hadička je na svém místě, ale je to napjaté. Kolega přivolává sestru. Za pomoci se vracím na lože. Přichází i můj lékař a líčí hrůzy, které by nastaly, kdyby se hadička z onoho citlivého místa vytrhla. Má pravdu, ale klást mi otázku: „Co jste dělal?“ je poněkud zbytečné. Prostě jsem spal a člověk se převaluje. Já jsem se převalil jako kůň Převalského a bylo to. Doma mám na té straně ochrnuté ruky zeď.

   Učiním pak opatření, židli postavím na místo, kde je v noci hrudník a i s postelí sestavu dorazím k radiátoru. Teď nespadnu, ani kdybych chtěl. Zajímavé je, že další noci maje zafixováno nebezpečí, vůbec se v noci neotáčím. Hned druhý den po pádu usnu na chodbě na židli, kde si nahřívám záda a sesunu se opět na zem, leč tentokrát je to spíš legrace.

   Je tu automat na kávičky a horkou čokoládu a já si dávám jednu po snídani, druhou po obědě a třetí někdy k televizi, kterou jsem objevil v administrativním traktu a je k dispozici po zapůjčení ovladače u sester. S velikou radostí jsem se podíval na Pravidla moštárny, a když jsem vracel ovladač, řekl jsem sestrám: „Děkuji a dobrou noc královny Nové Anglie.“ Já vím, že vám to nic neřekne, když jste ten skvělý film neviděli. Sestry, které to neviděly, si možná řekly: „Už aby ten chlap šel domů, vede divný řeči.“ Ale jedna to viděla a sdílí můj názor na film.

   Pytlíky na odpadní tekutiny jsou vynález, za který by mělo být autorovi napráskáno. Plastový pytlík visí na drátěném žebříčku s dvěma háčky, z nichž často spadne. Pro jednorukého docela chuťovka. Zkušené sestry navléknou přes oba háčky obyčejnou gumičku, která spadnutí zabrání, jak prosté. Méně radostné je, když mladá sestra mění pytlík a tu gumičku vyhodí a vy se jí marně snažíte vysvětlit, jak je důležité ji tam dát zpátky. Sytý hladovému... A žárovku v koupelně za celý týden nikdo nevyměnil.

   Když už jsme u sytosti, mohu říci jen to nejlepší, strava je pestrá, docela chutná a v dostatečném množství. Příjemné a nečekané překvapení. Leč po prvních dvou dnech hladu a žízně by mi chutnalo asi všechno a při pití toho neuvěřitelně hnusného nemocničního čaje, asi stejného na celém světě, mi stačila vzpomínka na den druhý, kdy jsme zde trénovali přežití v Údolí smrti.

   Odchod jde rychle. Rentgen příslušného potrubí, sváry jsou v pořádku, pytlík jde pryč, plena mezi nohy, oblékání, teče to, nová plena, je nanic a před odchodem ještě třetí. Na mé posteli je už nový pacouš a já se s milým kolegou loučím slovy (promiňte mírnou neslušnost, ale musím to uvést přesně): „Byl jste bezva parťák, a jakmile zase budeme mít nějaký problém s ptáky, domluvíme se a půjdeme sem spolu.“ On na to: „Nechte toho, já se nemůžu smát.“

   Po cestě domů autem s dcerou a jejím chlapcem Martinem nákup, byt je vyjedený. Samozřejmě se počurám a jdu za nimi nenápadně, avšak hrdě. Doma použijeme plenu, kterou jsme vyzvedli cestou ve zdravotnických potřebách, a odpoledne konečně naleznu správné těsné trenýrky, které tu plenu udrží na vhodném místě. První den je zoufale mokrý a pračka se nestačí točit a radiátory sušit. Nemám sice už prostatu, ale zdravý rozum je nad všechny žlázy.

   Na igelit pod prostěradlo jsme zapomněli, stříhám tedy velikou tašku, aby dala co největší plochu, zkusmo uléhám, abych viděl, kde se bude v noci nacházet výpustný ventil. Tedy s jistou pravděpodobností, neb dle kvantové teorie by se mohl nacházet i na stropě úplně jiného bytu jiné planety. Tyto možnosti však z praktických důvodů pominu. Kdyby k této nepravděpodobné události došlo, snad budou mít v tom bytě po ruce pláštěnku či deštník. Každý má být připraven. Má příprava přinesla ovoce v tom, že mimo pomůcku ani kapka. Druhý den je už podstatně lepší a na netu plno návodů a rad a cvičení. Bude to už jen lepší.

   Už podruhé mi české zdravotnictví zachránilo život a už podruhé to učinilo vysoce profesionálně a s respektem a perfektním jednáním. Jen si kladu otázku, zda budeme schopni si takové zdravotnictví udržet a kdy nám dojde, že bez výrazné spoluúčasti a vyšší odpovědnosti za své zdraví mohou se naše děti dočkat nemilých překvapení. Děkuji Urologickému oddělení Nemocnice na Bulovce za vše a budu jeho slávu šířit všude. A také své skvělé uroložce MUDr. Hanzlíkové, která je opatrná, předvídavá a velmi komunikativní a ještě k tomu velmi elegantní dáma.

   Po zdařilých koncertech někdy píšu, že smekám a pery na svém klobouku zametám prach. Teď je pravá chvíle to zopakovat. A kdybych byl hudební skladatel, napsal bych po Ravelově vzoru Pavanu za mrtvou prostatu. Dáno 29. ledna 2015, třetí den po návratu domů, z čehož vidíte, jak jsem se oklepal.

Autor: Richard Mandelík | pátek 30.1.2015 7:00 | karma článku: 18.08 | přečteno: 655x

Další články blogera

Richard Mandelík

Jeden podařený slavnostní koncert k roku české hudby

Koncert až na dvě zajímavé výjimky vokální a celý věnovaný památce české skladatelky Slávy Vorlové (1894—1973)), tudíž dnes užito jen její hudby a občas i textů.

25.3.2024 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 47 | Diskuse

Richard Mandelík

Joyce DiDonato pod Ještědem

Občas se něco výjimečného povede a tentokrát se to povedlo managementu mého oblíbeného festivalu Lípa Musica. Domluvit se světovou operní hvězdou první velikosti vystoupení na regionálním festivalu je z říše snů.

14.3.2024 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 48 | Diskuse

Richard Mandelík

Námět k přemýšlení o jednom mostu

Vážený pane primátore, řediteli, předsedo dle rozdělovníku dovoluji si předat Vám touto cestou a současně, ježto se domnívám, že jste v této věci osoby přímo dotčené.

13.3.2024 v 7:00 | Karma článku: 10.28 | Přečteno: 216 | Diskuse

Richard Mandelík

Moravské dvojzpěvy 2024

Šťastná chvíle Dvořákova, Brahms nadšen, rakouská předlitavská dotace přiklepnuta a Simrock usoudí, že když tohle vytiskne, bude to kšeft. Po pár dalších úspěších celosvětová sláva toho zamlklého pražského violisty.

1.3.2024 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Tereza Ledecká

I duše mohou plakat

Někdy potkáte někoho, bez koho už nedokážete žít..., a tak, když vás osud rozdělí a pak následně zase spojí, neváháte ani chviličku... Pro Marušku...

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 61 |

Tereza Ledecká

IQ tykve ?

Jednou v Básnících se Štěpán Šafránek zeptal pana profesora, "Jak člověk pozná, že je blb?" Pamatujete, co mu na to odpověděl? "Chytrej člověk to nepozná nikdy, a blbci je to jedno!" Tak vám přeju, ať nikdy nedojdete poznání...

28.3.2024 v 14:15 | Karma článku: 13.65 | Přečteno: 244 |

Lucie Svobodová

Magor

Přátelé, širší rodina - každý reagoval na mé členství odlišně. Někteří na mě neustále křičeli, že jsem magor. Jiní si to pravděpodobně také mysleli, ale rozhodli se nechat si to pro sebe.

28.3.2024 v 8:59 | Karma článku: 13.69 | Přečteno: 1497 | Diskuse

Vlastík Fürst

Pravopis máš hrozný, ale piš dál!

Jaké máte vzpomínky na svá školní léta? Měli jste také svého oblíbeného učitele - učitelku? Nebo jste dokonce byli platonicky zamilovaní do vaší kantorky - kantora?

27.3.2024 v 14:30 | Karma článku: 22.66 | Přečteno: 474 | Diskuse

Tereza Ledecká

Sněžkolezkyně

My Češi jsme pověstní svými nákupními výpravami do Polska, ale věřte, že na dně Lomniczky nic nekoupíte, a ještě za to draze zaplatíte

20.3.2024 v 23:29 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 297 |
Počet článků 739 Celková karma 7.97 Průměrná čtenost 235

Píšu převážně o svých kulturních zážitcích blízkým, přátelům a známým. Proč to nezveřejnit na blogu? Možná někoho potěším a možná někdo potěší mě. Pokud jde o politiku, uložil jsem si, že o ní budu mlčet, pokud se mě věc nějak silně nedotkne.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...