Lazebník sevillský letos druhý
Ve svém minulém pojednání jsem vylíčil, čím je pro mě tato opera a jaké emoce vždy ve mně vyvolá. Toto představení jsem očekával s radostí v srdci z jediného důvodu. Isabel Leonard (1982), mému sluchu a zejména oku milá. Já často chodím na konkrétní umělce, podobně jako kdysi naši dávní předkové. Letos je prozatím favoritkou Isabel, jež zpívala na jaře Dorabellu v Cosi fan tutte a nedávno Cherubína ve Figarově svatbě. Role Rosiny je pro ni letos nesporným vrcholem. Isabel je stále velmi mladá a k tomu nesmírně půvabná a stejně pěkný je i její úsměv i gesta a pohyb. Fyzicky jako Rosina ideální. Pěvecky však je sice majitelkou krásného a znělého mezzosopránu, avšak myslím, že její koloraturní umění pro Rosinu tak potřebné není na světové úrovni. Bohužel mám mnohá srovnání počínaje Amelitou Galli-Curci (1882-1963), přes třeba Teresu Berganzu (1935), Marii Callas (1923-1977), nebo Andulku Moffo (1932-2006), až k současným Elině Garanče (1976) a Joyce DiDonato (1969). Problém je, že Joyce jsme jako Rosinu viděli v červnu a tuto dnes patrně první dámu světové opery ve vrcholné životní formě lze vyrovnat těžko, natož předčit. Já jsem tedy toto přestavení vzal jako radost z pohledu na velmi krásnou dámu a z poslechu hudby, jež mě vždycky osloví a provází mě celým mým operním životem. Prosím, abych byl plně pochopen, netvrdím, že by výkon Isabel nebyl kvalitní, ale jen a jen, že nebyl vrcholný. Hraběte Almavivu zpíval americký tenorista Lawrence Brownlee (1972), jehož jsem již ocenil jako prince Ramira v záznamu Popelky z Met někdy z roku 2008. Zde byl partnerem Eliny Garanči. Dámy nejen překrásné, ale i o hlavu vyšší než je Lawrence. To, že je Lawrence černoch, mi tehdy nijak nepřekáželo. On totiž Ramiro je trochu pohádkový a může být třeba z Nubie. Dívám se na to podobně jako Clint Eastwood v jednom filmu, kde si mu partner policajt černé pleti stěžuje na jakousi nespravedlnost slovy: „Však víš, jsem černej“. Na to mu Clint odpoví: „Nevšiml jsem si“. Chvíli mi trvalo, než jsem si začal nevšímat, ale po celou operu jsem čekal, čím Lawrence překoná Juana Diega Flóreze z onoho jarního záznamu. Nepřekonal ho ani herecky, ani pěvecky, kde je to zatraceně těžké. Pro mě neobstál. Režisér ho měl jasně přivést k něčemu odlišnému, což by mohla být herecká složka a také jiné zacházení s hlasem. Řeknu to jednoduše. Odzpíval to bezchybně a já na něj brzy zapomenu. Naopak mou pochvalu si odnáší další klíčová postava Figaro v podání britského barytonisty Christophera Maltmana (1970). Sebevědomý a elegantní lazebník bedlivě vše sledující, nad mnohým se s nadhledem usmívající a nic nevzdávající. Christopher jde bezpečně ve stopách dalšího prvotřídního britského barytonisty Simona Keenlysidea. Italský basista Maurizio Muraro, jehož datum narození je zcela nesmyslně utajeno (někdy se nestačím divit ješitnosti některých lidí), ale je mu odhadem přes šedesát, ve významné roli doktora Bartola mi připadal podobně jako v minulé inscenaci John Del Carlo nikoli jako senilní stařík, jehož ošálit není žádné potešení a jenž si zaslouží jen pohrdání, ale naopak jako silný protivník a žádný hlupák. Lépe tak vyniknou lsti a úskoky ostatních. Don Basilio v podání gruzínského basisty Paata Burchuladze (1955) byl tradiční prodejná duše bez zásad a sympatií. A na závěr, scéna je téměř stejná, jako minule, včetně nápadu postavit kolem orchestřiště ochoz, který se prakticky uplatní až v samém závěru. Kostýmy jsou patrně poněkud obměněny. Nic překvapivého ani vtipného nepřišlo. Všechno, co říkám, jen potvrzuje obrovskou chybu Met a všech, kteří rozhodují o dramaturgii přenosů, že si měli s Lazebníkem počkat až na dvousté výročí za dva roky. A především stažení Klinghoffera odsuzuji. Nemám o Met z hlediska dramaturgie, nebo odvahy k experimentům vysoké mínění a zajímalo by mě, jaký postoj mají hlavní sponzoři Neubauer Family Foundation a First Bloomberg. Můj sen však je, že Lazebníka na jeho výročí znovu dají a zpívat budou Garanča a Kaufmann.
Richard Mandelík
Jeden podařený slavnostní koncert k roku české hudby
Koncert až na dvě zajímavé výjimky vokální a celý věnovaný památce české skladatelky Slávy Vorlové (1894—1973)), tudíž dnes užito jen její hudby a občas i textů.
Richard Mandelík
Joyce DiDonato pod Ještědem
Občas se něco výjimečného povede a tentokrát se to povedlo managementu mého oblíbeného festivalu Lípa Musica. Domluvit se světovou operní hvězdou první velikosti vystoupení na regionálním festivalu je z říše snů.
Richard Mandelík
Námět k přemýšlení o jednom mostu
Vážený pane primátore, řediteli, předsedo dle rozdělovníku dovoluji si předat Vám touto cestou a současně, ježto se domnívám, že jste v této věci osoby přímo dotčené.
Richard Mandelík
Moravské dvojzpěvy 2024
Šťastná chvíle Dvořákova, Brahms nadšen, rakouská předlitavská dotace přiklepnuta a Simrock usoudí, že když tohle vytiskne, bude to kšeft. Po pár dalších úspěších celosvětová sláva toho zamlklého pražského violisty.
Richard Mandelík
Vánoční dívka bez dívky a jiné dívky
Nadpis se co nejvíce blíží dalšímu textu. Já, člověk jednoduchý spokojený s málem, jsem nadmíru smuten, že se neuskutečnilo téměř každoroční štědrovečerní setkání s Markétou Janouškovou, což je mi tímtéž, jako když si smažka kone
Richard Mandelík
Ještě dvě události, na něž se nedostalo
Jde o dárek od synka v podobě vstupenky na koncert bluesového veterána Buddyho Guye (1936). Koncert je součástí jeho závěrečného turné, Buddy už hodlá aktivní koncertování ukončit.
Richard Mandelík
Velké C na podzim 2023
Na jejich celoroční sezónu jediné mé předplatné už 11. rok, neb tento hudební zázrak dnes už světového jména Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 má přednost před kýmkoli jiným. Komorní koncerty se konají ve vršovickém Vzletu.
Richard Mandelík
FOK na podzim 2023
Tentokrát první z koncertů 10. října byl tak vynikající, že obdržel samostatnou esej. K tomu přidávám ještě čtyři další.
Richard Mandelík
PKF na podzim 2023
Tentokrát jsem byl na komorních koncertech jen dvakrát. Nehodilo se, či s něčím křížilo. .....................................
Richard Mandelík
Atrium na podzim 2023
Už psáno o skvělém listopadovém koncertu flétnistky Míši Ambrosi, jež v mém žebříčku hudebnic nejmilejších a nejkrásnějších stojí na nejvyšších příčlích držíc se zde za ruku s Markétou Janouškovou.
Richard Mandelík
SOČR na podzim 2023
Na tento orchestr, který obohacuje rozhlasový archiv obdivuhodnou šíří živých nahrávek a oplývá půvabnými houslistkami a novým, mladým a sympatickým šéfdirigentem chodím rád a na podzim 2023 jdu čtyřikrát.
Richard Mandelík
Café Créme na podzim 2023
Tentokrát došlo ke křížení termínů, což způsobilo, že čtvrtý koncert 10. prosince jsem k mému žalu musel obětovat a vítací úsměvy Terezy Dudkové si odepřít.
Richard Mandelík
Česká filharmonie a ČSKH na podzim 2023
Za hvězdu podzimního programu prohlašuji koncert s Martinů Arianou (tvar jména dle původního francouzského libreta).
Richard Mandelík
Vánoční přání 2023
Je to problém stále přicházet s jiným přáním, proto vytáhnu text před 8 lety, který si už nikdo nepamatuje, anebo mě překvapí, že to už zná.
Richard Mandelík
Lieder Society znovu na scéně 2023
Po delší době jdeme se Sylvií 12. prosince s radostí na koncert tohoto spolku, jehož přední dramaturgickou osobností je Monika Jägerová, dáma vzdělaná a kráska sošná hlasu sametového barvy portského vína.
Richard Mandelík
Michaela Ambrosi v Atriu 2023
Nikterak neskrývám, že k nejpříjemnějším hudebním událostem vždy patřily koncerty této brněnské flétnistky. Samostatnou esej má pro můj neskonalý obdiv k její hře a osobnímu půvabu, což, jak každý ví, mě velmi oslovuje.
Richard Mandelík
Dvořákova Praha 2023
Letos jdu na pět koncertů. Tento festival má zvláštní vůni podobnou Pražskému jaru a dramaturgii poněkud svázanou s Dvořákem, takže mnohé se opakuje, ovšem začasté se zajímavými interprety.
Richard Mandelík
Lípa musica 2023
Jako obvykle v září a říjnu nasedáme do Vaškovy Multiply a vyrážíme na příjemné výlety na sever. Příjemné náladou, vínem i něčím k zakousnutí a také atmosférou danou hudební spřízněností.
Richard Mandelík
Letní slavnosti staré hudby 2023
Mám rád letní horko ponejvíce sedě v zahradní hospůdce, anebo tamtéž co přípravu na koncerty tohoto festivalu. Jen mě mrzí, že se ke mně nikdo nepřidá. Asi se všichni válejí někde na nudapláži.
Richard Mandelík
Jasnější než tisíc sluncí aneb Oppenheimer
S velkou zvědavostí jsem včera šel do Světozoru na film už dopředu označovaný za letošní trhák. Ta má zvědavost nikdy neplyne z reklamy, kterou každý producent ve vlastním zájmu rozjíždí. Na mě reklama zabírá spíše negativně.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 739
- Celková karma 4,79
- Průměrná čtenost 236x