Lípa musica 2021

   Jako každoročně i letos si vybereme několik koncertů a vydáváme se na cesty, při nichž leccos okoukneme a něco i ochutnáme a vedeme řeči. O sedmé pak na koncert.

     Na ten první 18. září se ze dvou důvodů moc těším. Jednak proto, že na programu sedmiskladebný výběr z klíčového díla rodáka z nedalekého Wartenbergu a patrně jednoho z nejlepších houslistů 17. století Heinricha Ignaze Franze Bibera (později i von Bibern) soubor Růžencových sonát. Ten druhý důvod je, že jsem tento program již zažil před lety v Atriu a zanechal ve mně mocný dojem včetně půvabu houslistčina a jejího zasvěceného a zajímavého výkladu k slavným skladatelovým skordaturám. Proto jsem si také před časem koupil i její dvojdesku s kompletními „růžencovkami“. Cestou se tradičně stavíme u už konečně opraveného a otevřeného zdymadla v Hoříně, kde dnes den otevření sklopných mostů na kanálu a lidi k mostům rozvážejí mikrobusy a na místě malá slavnost

Koncert je současně prubířským kamenem zdejších rekonstruovaných varhan. Výklad obstará páter Přibyl, k němu se ještě možná už nadbytečně přidá další řečník.

   Dnešní výběr zahrnuje sonáty 1, 2, 4, 9, 10, 13 a 14. U každé vypsána tónina, skordatura a přehled vět. Já, pes nevěřící, nevyužívám sonát k přemítání na biblická témata, nýbrž povýtce civilní. Na okraji presbyteria jsou mobilní varhany, jež poslouží k doprovodu sonáty prvé a máme tak oba na očích, zkušeného varhaníka Jaroslava Tůmu však nástroj poněkud zakrývá. Po sonátě prvé se oba odeberou na kúr ke kostelnímu nástroji.

Například přemýšlím o tom, jak se cítili lidé, když přicházeli na toto poutní místo, nebo si představuji Lucii, jak zalamuje prsty, přemítajíc o tom, proč jí to ten Heinrich dělá. Asi nutno být stále na pozoru. Všimnu si vyloženě krásných vět a skrytých dramat, v čemž vyniká Sonáta č. 10, s označením Ježíšovo ukřižování, což obsah dostatečně výmluvný. Jsem velmi soustředěný, jen mi chybí na Lucii vidět. Koncert končí důrazným Gigue v sonátě 14. Nanebevzetí Panny Marie.

   Ještě považuji za dobré poznamenat s jistou špičkou, že Biber uprchl z Kroměříže do Salcburku a obdržel též šlechtický titul, avšak o století později jeden mladík uprchl ze Salcburku do Vídně a ježto svéhlavý a originální, šlechticem hudby se stal jen v našich myslích. Cestou zpět zkonzumujeme mnou připravené sendviče s rostbífem a druhé s goudou a čedarem. Mají úspěch. Zapíjíme španělským lehkým červeným nazvaným Las Meninas dle slavného Velázquezova obrazu.

   Na závěr jsem považoval za nutné zformulovat a zaslat milé paní Lucii ohledně koncertu několik dotazů a dobře míněných připomínek. Nato jsem obdržel obsáhlou a vyčerpávající odpověď, z níž zřejmo, jak je někdy složité se rozhodnout a jak mohou být okolnosti v rozporu s přáními. Jen mě to utvrdilo v pokoře a chápavosti a důvěře, s nimiž nutno přistupovat ke všem hudebnicím a hudebníkům z oboru klasické hudby. Ostatně i další naše festivalové koncerty to stvrzují. Snad se Lucie nebude zlobit, že její odpověď zde uvádím. Taková upřímná a srdečná komunikace je okořeněním zážitku a navždy připomínkou našeho hudebního i lidského zážitku. Cituji:

   „Vážený a milý Richarde,

   velmi si vážím Vaší přízně a hlavně účasti na koncertě v Horní Polici. Nakonec počasí nebylo ideální pro výletování tak daleko, ale i přesto to, zdá se, většinu posluchačů neodradilo.

   Co se týká Vašich poznámek k přemýšlení, tak Vám za ně děkuji, ale musím Vám vysvětlit okolnosti, proč to i ono bylo tak a ne jinak. Festival Lípa Musica poprvé zavítal do Horní Police, a to především kvůli nově zrekonstruovaným varhanám. Nabízel by se tam varhanní koncert, ale pan ředitel se rozhodl pro Bibera, protože se mu náš projekt zdál vhodný ke koncertnímu festivalovému provedení. Požadavek byl, abychom se publiku ukázali také dole. Naštěstí tam je varhanní pozitiv, tak jsme svolili, že jednu sonátu tam zahrajeme. Víc jich nebylo možné hrát, protože ten pozitiv má o půl tónu jiné ladění než varhany na kůru. Pro mne a pro moje housle už by to znamenalo další přelaďování, což by bylo dost náročné. Proto pan Tůma dole na pozitiv transponoval svůj part o půl tónu níže, abych já nemusela přelaďovat. Chápu, že (zvláště v první řadě) máte jiný dojem z koncertu, když interprety i vidíte, ale za těchto podmínek to prostě nešlo. Ochudili bychom se zase o spoustu jiných rejstříků, které velké varhany mají a cílem bylo propojit hudbu, varhany, prostor, duchovno....

   Osobní výklad, tak ten já dělám, pokud není nikdo jiný. Zde bylo předem dohodnuto, že se slova ujme p. Přibyl, který je zasvěcen i do problematiky skordatur. Já jsem to velmi uvítala, jelikož při takovémto programu mám především starost o to ladění a ještě abych se soustředila na výklad, to je opravdu hodně náročné.

   K mému překvapení však festival objednal ještě oficiálního moderátora, který měl připravený také poměrně zasvěcený výklad. P. Přibylovi tak trochu vypálil rybník, aniž by to bylo předem dohodnuto. Nedovedu si tedy představit, že bych tam ještě já vystoupila se svým výkladem. Zkrátka jsem vděčná, že veškerou organizaci a zajištění koncertu obstaral profesionální festivalový team a já jsem se mohla soustředit "jen" na hraní. Věřte, že je to hraní o mnoho náročnější než jakékoliv jiné na "normální" housle, s "normálním" repertoárem a zároveň, že festival Lípa Musica má již své osvědčené zvyklosti, do kterých netřeba zasahovat. Děkuji za pochopení i přízeň a srdečně zdravím.“

Už dlouho jsem se díky tomu dopisu necítil v tak blízkém spojení s hudbou.

  Druhý výlet podnikáme následující den do kostela v České Kamenici. Za kostelem objevíme novou kavárničku velmi hezkého interiéru a velmi příjemné obsluhy. Hle, jak překonávat kovid. Koncert zvaný Triumf pištců zahraje německý soubor Capella de la Torre, jemuž v čele stojí umělecká vedoucí a hráčka na šalmaj Katharina Bäuml. Tato Kateřinka je nakažlivě usměvavá a moc si hru užívá blýskajíc očima po ansámblu všechny povzbuzujíc podobně jako to dělá Jana Semerádová. A má zrzavou vlnitou hlavičku a občas úplně září. Původní program pozměnili, ale vedle desíti děl anonymních, uplatní se i skladby Landiniho, Scheidemannovy, de Sermisiho, Desprezovy, Resinariovy, Piffarovy a Willaertovy z období od 14. v prvém případě přes převážně 16. století až po barokního Scheidemanna z počátku 17. století. Koncert má díky mnoha improvizacím a hudebním překvapením atmosféru a vůni jazzové jam session včetně brilatních nástrojových sól. Zřejmě podobně s předepsanou hudbou nakládali doboví hudebníci. Atmosféra je příjemně uvolněná a soubor zanechává nejlepší dojem. Na závěr pořizujeme fotku příjemné a hezké dívky pořadatelky, již svítí očka nad rouškou, kterýžto svit jí pokaždé neopomenu pochválit.

   Další koncert Zrození-zánik-naděje, což jsou tituly tří částí programu, máme 22. září na zámku v Doksech a hraje nová sestava Anmoen složená basistou Collegia Vocale 1704 Jaromírem Noskem, kde na cembalo a varhanní pozitiv hraje Martin Smutný, na violu da gamba Jakub Michl a na teorbu Marek Kubát.

   Každá z částí uvozena úsekem zvaným Meditatio, čerpajícím z novodobé skladby Tomáše Hanzlíka De profundis, jež pak dokončena na závěr. Tak naznačena pojítka soudobé hudby s tou starou a dána příležitost k improvizaci.

   V jednotlivých „kapitolách“ hrány skladby Alouisiho, Kubátovy (soudobá), Vejvanovského, Pogliettiho, Grazianiho, Monteverdiho a Fingerova. Užito různých kombinací nástrojů, hrány skladby vokální a instrumentální. Tento pestrý program má pozoruhodné kouzlo a texty, jež uvedeny v programu v češtině mají povahu duchovní. Hravost předcházejícího koncertu vystřídána soustředěným zaujetím. Budu soubor sledovat a spatřiv Noska v sestavě Collegia Vocale, si vždy vzpomenu na tento neobyčejný zážitek. A budeme si dobře pamatovat příjemnou kavárničku na náměstí se zmrzlinami a černým lahvovým Bernardem.

  Čtvrtý náš výjezd je 26. září do kostela v České Lípě, kde bude hrát špičkový Pavel Haas Quartet, který má na programu dva klavírní kvintety podstatných osobností hudebního romantismu a přátel chovajících se navzájem ve veliké úctě. Ano, Brahmsovu Klavírnímu kvintetu f moll, op. 34 je vhodným partnerem Dvořákův Klavírní kvintet č. 2 a dur, op. 81. Když klavírní kvintety, potřebujeme tu mít i klavíristu. Souboru se osvědčil a častou spolupráci s ním navázal izraelský hráč ruského původu Boris Giltburg. Brahms jako obvykle velmi promyšlený a něžně soustředěný a působí dojmem architekta, jenž je spokojen s dílem. Zato Dvořák naplnil skladbu svou melodickou nápaditostí, jak mu často Brahms záviděl.

   Při Brahmsovi přicupitají zezadu zprava dvě holčičky asi tak šestileté. A usednou na stupeň bočního oltáře. Dlouhovlasá brunetka s čelenkou je i přes roušku vyloženě krásná a druhá blondýnka s culíkem je takový čertík. Obě dívenky z růže květ mi obohatí zážitek už proto, že živě reagují a špitají si. Brunetka si občas poklepává nožičkou do rytmu a blondýnka se distinguovaně dloube v nose. Dohráno a brunetka vyskočí a s rukama vzhůru se raduje jako Nicola McDermott na olympiádě ve skoku do výšky. Mávají na sebe s první houslistkou Veronikou Jarůškovou, takže usoudím, že ta o nos pečující je dceruška. Ptám se holčiček, zda na něco hrají a blondýnka hrdě praví: „My\ na nic nehrajeme, my zpíváme.“ Jak jsem je jen mohl podezírat. Nato holčičky odvedeny dozadu a já mám Dvořáka už bez nich. Takže svou pozornost zaměřím na krásnou Veroniku, jež v mé anketě o nejkudrnatější houslistku světa suverénně zvítězila před Beatricí Rana. Ještě jsem zapomněl uvést, že Lucie vyhrála anketu o nejúhlednější hudební hlavičku. Přídavek je z Dumek.

  Koncert pátý máme 16. října v Zahradním domě v Teplicích. Jdeme na tradiční procházku na počátek lázeňské čtvrti a za Krušnohorským divadlem nalezneme kavárničku Dubrovnik, již vede nějaký zřejmě Chorvat a nám se tu líbí a dáváme si zmrzku a cappuccina. Hanka jde na autobus, neb nechce přijít o Star dance. My dnes můžeme obdivovat a prožít v dokonalém provedení české klenoty, a to kvartety druhý Smetanův, první Janáčkův a jako zlatý hřeb po přestávce ten nejkrásnější na celičkém světě Dvořákův dvanáctý „Americký“. Poté, kdy na vší té české kráse náš světově proslulý soubor pozdvihne vlasteneckou hrdost. Vedle mě sedí milá paní, jež sem přijela z nedaleké Krupky a s povděkem přijímá mé občasné poznámky. Zdravíme se, že zase za rok na shledanou.