Píseň, píseň, píseň

  Iniciativou několika dam a pánů nadšených pro klasický zpěv, v jehož rámci mnohdy nedoceňována disciplína zvaná píseň letos založen z. s. Lieder Society. Podrobnosti zde: www.liedersociety.cz. 

  Ty zakladatelské osobnosti spolku jsou klavírista Jan Dušek, sopranistky Irena Troupová a Tamara Morozová a k mé veliké radosti altistka Monika Jägerová, jež zde rovněž uplatňuje svou muzikologickou kvalifikaci. Základní tým doplňují čestní členové spolku, věhlasná slovenská sopranistka Magdaléna Hajóssyová, jež se už léta věnuje výuce zpěvu a stále špičkový barytonista Roman Janál. Monika je autorkou průvodního textu.

  V úvodu protagonisté vyloží cíle spolku a klavírista Dušek mi na otázku, proč je půlka názvu spolku německy (Lieder) a druhá anglicky (Society) objasní, že Britové od Němců převzali termín Lieder a běžně ho užívají. Tak jsme s Vaškem zase chytřejší. Členům spolku přejeme příznivé přijetí jejich iniciativ a projektů a nám všem obohacení scény klasické hudby.

   Program jde po blocích.  Začíná Tamara 6 písněmi Klementa Slavického–Ej, srdenko moje počínaje „Nad Strážniců jasno“ přes půvabné chlapcovo vyšetřování „Pověz mi má milá, proč jsi tak pěkná,“ až po „Byla sem ešče malá“. Tamara zpívá rázně a energicky.

   Na Mahlerův cyklus Kindertotenlieder nastupuje Monika, jež se dříve netajila tím, že se na něj chystá a těší. Neméně my, neb dramatický náboj těch písní složených na verše Friedricha Rückerta je jako stvořený pro hlubší hlas a Monika vytahuje mnoho barev a dává vyniknout svému altu. Kromě toho mi připadá výtečná její německá výslovnost, což vždy rád v originále sleduji. Chudák Mahler si zahrával s tématem, neb písně složil ještě před smrtí dceřinou, jako kdyby neštěstí přivolával.

   Po malé přestávce dívky umně uchopí a capella pět písní dnešního klavíristy Jana Duška Dozpěv na text Hanuše Bonna. Ta sestava mi připadá jako dokonalé hlasové cvičení, je tu střídání rozličných emocí a poloh.

   Monika se poté chopí Písní nejtajnějších Petra Ebena, jež čerpají texty z perské poezie, Seiferta, Nezvala i Hory a z veršů vlastních. Místy jde o texty i projev velmi expresivní. Ten zdroj ze Středního východu upomíná na starou čínskou poezii Mahlerovy vokální symfonie Das Lied vod der Erde, jejíž nahrávku s Magdalenou Velikou a Rattlem za pultem orchestru Bavorského rozhlasu si ode mě Monika nedávno půjčila a já se těším, že jednou ji někdo do této role obsadí. Bylo by to krásné a slušelo by jí to. Ostatně dnes jí to v tmavozeleném sluší neobyčejně.

   Koncert příkladné vokální kultury a neobyčejného vkusu uzavře Tamara výtečným a citlivým přednesením Straussových Vier Letzte Lieder. Lze jen doufat, že tato nová aktivita se slibně rozvine a přidají se další pěvkyně a pěvci.