Výročí 15. až 17. dubna

Za hvězdy prohlásím Leonarda da Vinci, Charlieho Chaplina (Sira, přehlédl jsem) a Václava Jana Tomáška, prvotřídní hudební osobnost 1. poloviny 19. století.

   15. dubna

   1452 Leonardo da Vinci (+1919), italskýmalíř, čelný představitel renesanční malby, sochař, architekt, přírodovědec, hudebník, spisovatel, vynálezce a konstruktér. Zkrátka a dobře opět Pán Bůh plýtval na jediném Italovi, avšak dílo toho obdařeného obohatilo celé lidstvo.

  Jak to ostatně bývá u mnohých géniů i on nasekal plno chyb a mnohé rozvrtal a nedokončil, viz též Komenský. Po něm, aniž bych tvrdil, že přímo navazovali, vynikli v příbuzných oborech mnozí umělci, nebo vědci a experimentátoři jako Galilei, Bacon, Huygens i zde později též zastoupený Euler, či Newton, ba i pozdější vynálezci a konstruktéři. Na tohle všechno musíte být obdařeni bystrým rozumem a velikou představivostí a systematickou povahou a vůlí stále studovat vše, co vás napadne, včetně matematiky, fyziky, přírodovědy a medicíny.

   A pak v pozdějších stoletích mnozí podrobují ty tisíce svazků nákresů, popisů a poznámek, začasté psaných obtížně rozluštitelným písmem zprava doleva, neb byl levák a vyhovovalo mu to tak a možná, že leccos chtěl utajit, což je spíš jen spekulace. Po technické stránce dospěl k návrhům strojů jako letadlo těžší než vzduch a vrtulník, rypadlo, kompresor, bojové vozidlo (řekněme něco jako tank), bicykl, kolesový pohon, padák, potápěčské zařízení, menší stroje a zlepšení, jako vývrt hlavně palné zbraně, obráběcí zařízení, tkací zařízení, opracování závitů, apod. Mnohé ještě nenalezeno.

    Nejproslulejší je však Leonardo jako umělec. To se vám to studuje, když je ve Florencii vaším učitelem Andrea del Verrocchio (ten nakonec seznav, že jeho žák ční nad ostatní malování zanechá a zakázky svěřuje nejlepším žákům, kterými vedle vás spolužáci Sandro Botticelli, Pietro Perugino a Lorenzo di Credi. Po Florencii, Miláně, Římě a zase Florencii 1516 přijal Leonardo pozvání Františka I. a do své smrti zůstane ve Francii.

   Nejznámější obrazy:

Madona ve skalách (1483–1493)

Svatá rodina se svatou Annou (1501–1507)

Bitva u Anghiari (1505)

Mona Lisa (La Gioconda) (1503–1506)

Autoportrét

Dáma s hranostajem (1488–1490)

Salvator Mundi obraz prodán 2017 za 450 milionů dolarů včetně provize a poplatků

Portrét dámy zvaný La Belle Ferroniere

Portrét Ginevry de 'Benci (1474–1476)

Portrét hudebníka (1490)

Vitruviánský muž

Nástěnné malby:

Poslední večeře (1495–1498) – nástěnná malba 440 × 880 cm, Milán, refektář konventu Santa Maria delle Grazie, Milán

Sala delle Asse (1498–1499) - nástěnná malba iluzivního morušového altánu, Castello Sforzesco, Milán

   U prvního díla nutno se pozastavit. Leonardo nešťastně experimentoval s přípravou podkladu a nedržel se ověřených postupů, takže u o pár desítek let malba téměř zničena vlivem chemických pochodů v podkladu a vlhkosti a mnohokrát povětšinou později nešťastným způsobem renovována a nebýt toho, že byla už v 16. století pořízena kopie, o tohle především myšlenkově bohaté a s ničím nesrovnatelné dílo by svět přišel. Já si z uvedených důvodů tohoto díla u Leonarda cením nejvíce. A do toho ještě ti omezení mniši uprostřed malby prorazili dveře. Jednali jako komouši v 50. letech u mnoha uměleckých děl a památek.

Z architektury se zachovaly jen nerealizované návrhy.

Sochy a plastiky:

Hliněný model jezdeckého pomníku Francesca Sforzy před odlitím zničen při okupaci Milána francouzskými vojsky toho krále, který Leonarda později pozve do Francie.

Leonardovy rukopisy a kresby zpřístupněny zdarma na digitálním archivu E-Leo:www.leonardodigitale.com.

   1707 Leonhard Paul Euler (+1783), švýcarskýmatematik a fyzik. Považován za nejlepšího matematika 18. století a za jednoho z nejlepších vůbec. Byl také velmi plodným autorem knih: jeho sebrané spisy čítají 60–80 svazků. Euler je autorem mnoha objevů na poli diferenciálního počtu a teorie grafů. Zavedl také řadu nových moderních matematických pojmů a symbolů, obzvlášť v matematické analýze. Je také proslulý svými pracemi v mechanice, optice a astronomii.

Mladého Eulera významně odborně i kariérně ovlivnil přítel jeho otceJohann Bernoulli, předního evropský matematik doby. Ve třinácti letech Euler na Basilejské univerzitě, kde si zapíše téměř vše. V 19 doktorát. Bernoulliho synové v Petrohradu a jeden umírá. Leonard ho nahradí.

1727 Petrohrad a pozice na katedře matematiky, Rychle se naučí rusky a zapadl do života v Petrohradě. 1731 se stal profesorem fyziky. Po odchodu Bernoulliho ho nahradí v čele katedry matematiky.

Sňatek1734. 1741 po petrohradských nepokojích odchod do Berlína, zde 25 let a stovky prací, z nichž podstatné o diferenciálním počtu. Proslavily ho zejména jeho dopisy na různá témata přirozené filosofie psané princezně z Anhalt-Dessau. Dopisy obsahovaly Eulerovo vysvětlení různých pojmů a jevů. Nakonec však Euler navzdory svým velkým zásluhám z Berlína odchází pro neshody s králem a spory s královým oblíbencem Voltairem.

Tři roky poté, co téměř zemřel na horečku, v roce1735, oslepl téměř úplně na pravé oko. Později navíc nalezen v levém oku šedý zákal, což ho téměř zcela oslepilo. To však nemělo téměř žádný vliv na jeho produktivitu, v mnoha oborech se jeho výkonnost dokonce zvýšila. Díky svému písaři v roce 1775 produkoval Euler jeden matematický list týdně.

Po nástupuKateřiny Veliké se situace v Rusku zlepšila, proto se Euler 1766 vrací a už neodejde. 1771 požár a ztráta domu a o dva roky později umírá manželka, nato si bere její sestru.

     Eulerovo dílo nemá zřejmě v matematice obdoby. Napsal 865 prací (z toho téměř polovinu v Petrohradu), od jednotlivých pojednání po rozsáhlé učebnice. Jeho díla se vyznačují přesným vyjadřováním a přehlednou symbolikou od něho se vyvinuly dnešní zvyklosti. Jemu náleží teorie grafů nebo tzv.Eulerova metoda numerického řešení obyčejných diferenciálních rovnic, nebo metoda variace konstant pro řešení diferenciálních rovnic (neprávem nazývaná Lagrangeova), jako první použil pojem „imaginární číslo“ pro druhou odmocninu ze záporného čísla, zavádí obecný pojem f(x) pro funkci. Ustálení symboliky algebry a infinitezimálního počtu. Aplikovaná matematika např. pro fyziku, kartografii, mechaniku tuhých těles a hydrodynamiku.

   Takovým lidem náleží úcta za rozvoj onoho abstraktního lidského nástroje sloužícího k poznání a popisu našeho světa a celého vesmíru, jenž zove matematika.

   1894 Bessie Smith, (+1937), americkábluesová zpěvačka, přičemž v letech 1920 až 1930 považována za nejlepší bluesovou interpretku. Mnozí, včetně mě ji považují za nejlepší všech dob. Pouliční zpěvačka ve městě Chattanooga. To je město, do kterého jezdil vlak, o němž složil skladbu Glenn Miller a kterýžto vlak vydával zvuky jako ču-ču a proto tak nazván.

   V roce1912 se jako tanečnice a zpěvačka přidala k putovní show Raineyových. S nimi zůstala až do roku 1915. 1920 potvrdila svou pověst vystupováním na jihu a podél východního pobřeží. Koncertuje a pilně nahrává a naštěstí téměř vše zachováno. Fantastický hlas a projev, taková bluesová Edih Piaf, avšak postavou žádný vrabčák. Zemřela na následky dopravní nehody ve věku 43 let.

   A tady to hraje pořád pryč, ale chce to bourbon aspoň na tři prsty a on the rocks:https://www.youtube.com/watch?v=5Bo3f_9hLkQ&list=RDEMQBhDpFIDXYnZwpBFusqNqQ&start_radio=1. To si dívka Aneta studentka ze Žirovnice, jež je milovnicí blues, užije.

   1894 Nikita Sergejevič Chruščov (+1971), sovětský politik a vůdce, který v letech 1953 až 1964 zastával funkci prvního tajemníka ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu (ÚV KSSS) a v letech 1958 až 1964 post předsedy rady ministrů (premiéra) Sovětského svazu (SSSR). Jeho vláda přinesla částečnou destalinizaci SSSR, podporu počátků sovětského kosmického programu a řadu relativně liberálních reforem v oblasti domácí politiky. Svými spolupracovníky byl odstaven od moci v roce 1964, kdy jej jako prvního tajemníka ÚV KSSS nahradil Leonid Brežněv.

   Řekněme si jasně, že nešlo o žádného hodného holohlavého strýčka, nýbrž o typický nomenklaturní kádr, který se vyšvihl už za Stalina a ochotně páchal, co se mu řeklo, a ježto se jím vůdce necítil ohrožen, přežil. Strach po vůdcově smrti měl asi oprávněně z Beriji (a nebyl sám), tak se existující klika raději Beriji zbavila osvědčeným způsobem, soudní fraškou a ranou do týla. Ale věrného Stalinova pohůnka Molotova a jiné podobné už jen odstavila a dovolila jim přežívat v jejich luxusních bytech a na dačách. Rozebere k hrůze mnohých Stalinovu diktaturu a všechno na něj svede, oni sami nic, oni jen poslouchali rozkazy, jako nacisté.

   Ten hodný strýček pojednou přívětivý a trochu lidský a zboží v obchodech přibývá, avšak také konvenčním i jaderným arzenálem se chrastí a za něho krvavý zásah v Maďarsku 1956, kubánská krize s raketami, berlínská zeď a vyděračské chování, ostatně to mají Rusové v genech. A taky darování Krymu Ukrajině, což bolavá noha dodnes.

   A když se ho rozhodnou odstavit, už žádný soud a kulka, ale jen odvolání z funkcí a odeslání na daču. Jedním z důvodů je otřesný hospodářský zmatek, který působil svými unáhlenými plány a nápady, viz rozorávání celin na místech zcela nevhodných pro zemědělství, jak si ho tehdy představovali.

Ale shrneme-li to, chrastil a chrastil a i botou do pultíku v OSN mlátil, leč před jakýmkoli konfliktem rozumně couvl a nevyhrotil jej k válce a svět neohrozil.

   16. dubna

   1844 Anatole France (+1924), vlastním jménem Jacques-François-Anatole Thibault,  francouzský básník a prozaik, literární kritik a esejista, filozof, všestranně navazující na francouzské tradice renesance a osvícenství.

   Vynikající klasické vzdělání, knihovna Senátu, ženatý, ale vztahy s jednou dámou, která ho učinila středem salónu a přemlouvala k tvorbě. Začne básněmi a odmítá jak naturalismus Zolův, tak i symbolismus a hlásí se k impresionismu, nakonec se přikloní k anarchismu a socialismu a bude to ještě horší.. Kroniky do novin a kritiky. Věhlas roste, vynikající jazyková kultura, vtip a ironie a lidská sounáležitost a spolupráce. Na straně zastánců kapitána Dreyfuse. Proti kolonialismu. Co by asi ten břitký kritik psal o Indočíně a Alžírsku?

   Z návalu nacionalismu na počátku Velké války brzy vystřízlivěl a žil v ústraní na svém venkovském sídle uprostřed svých sbírek starožitností. Roku 1921 udělena Nobelova cena za literaturu a také vstupuje do komunistické strany a já jsem přesvědčen že pár let by ji zklamán opustil. Další inteligentní člověk, který zhloupl. V 77 letech. Katolická církev jeho knihy zakazovala.

   Dílo je rozsáhlé a pestré. Tři sbírky básní ze 70. let, tři divadelní hry a desítky románů, sbírek povídek a fejetonů, statí a kritických textů.

   Pokud jde o mě, nadchla mě nadmíru dvojice Ostrov Tučňáků, kde oním ostrovem je Francie a Tučňáky její obyvatelé. Jde o po haškovsku převyprávěné dějiny západního křesťanství a Francie zvláště, kde jména změněna po vzoru Zvonokosů a vše rychle rozpoznáme, pokud nejsme naprostí tupci, kteří nikdy na francouzské dějiny nenarazili a pokud ano, nic si z toho nepamatují. Božská komedie a neméně božská je Vzpoura andělů. Zde jsou obyčejní lidé přelomu století a andělé, kteří plánují vzpouru proti Bohu ve jménu pokroku, rozumu a vědy. Autor dojde k závěru, že každá taková vzpoura vede k další tyranii. Tahle kniha mu vynesla církevní zatracení a já si kladu otázku, když Anatole tohle napsal v roce 1914, jak mohl o sedm let později vstoupit do komunistické strany, když už Říjnová revoluce a následná občanská válka jasně ukázaly, jaké poměry nastoleny v Rusku a kam směřuje takzvaný komunismus.

    1889 Sir Charles Spencer Chaplin, (+197), britský herec, režisér a scenárista, který patřil k nejslavnějším světovým filmovým tvůrcům 20. století. Své filmy vytvářel od námětů přes scénář, režii až po účinkování v hlavní roli. Pokud jde o filmové umění, jde o génia, jemuž rovni ti největší mistři pera, či štětce.

   Už jako osmiletý pracuje jako divadelní umělec. Začíná na scénách londýnských kabaretů a music-hallů jako komik Poté potulný soubor. 1912 do USA. V Hollywoodu seznámení s filmovým producentem a režisérem Mackem Sennettem, s nímž podepsali produkční smlouvu s filmovou společností Keystone, V roce 1914 vytvořena jedna z nejslavnějších filmových postav – tulák Charlie s buřinkou, hůlkou a knírem a jeho první film Chaplin si vydělává na živobytí. On byl první, kdo do kinematografie vnesl opravdové lidské hodnoty.

   Za svou dlouhou filmovou kariéru natočil kolem devadesáti filmů. K většině z nich napsal scénář, sám je režíroval a vytvořil v nich i hlavní roli. Umělecky přežil nástup zvukového filmu. Později, již v éře zvukového filmu, skládal též ke svým filmům vlastní hudební doprovod. Po druhé světové válce se názorově rozešel s filmovým Hollywoodem. V roce 1953 mu po pobytu mimo Spojené státy americké pro jeho „neamerickou činnost“ nebyl umožněn návrat. Stal se obětí mccarthismu. Usadil se tedy ve Švýcarsku. Návrat do Spojených států amerických mu povolili až v roce 1972, kdy mu byl udělen čestný Oscar za celoživotní dílo.

   Jeho vlastní biografie s názvem Můj životopis (1964), který u nás vyšel poprvé již o tři roky později v překladu Františka Vrby. V knize se autor ohlíží za svým životem a popisuje události tak, jak je vnímal. Dokumentuje svou cestu k úspěchu a snaží se také objasnit některé kauzy, které v závěru jeho života nechaly poklesnout jeho popularitu v USA. Celá kniha je krásný příběh člověka, který se nebál stát si za svým, je si vědom svých předností i chyb, výher i životních zklamání a dokládá Chaplinovu schopnost kritického myšlení.

   Na konci roku 1914 podepsal nový kontrakt s majiteli společnosti Essaney, pro kterou natočil 15 krátkých filmů. Po neshodách společnost na začátku roku 1916 opustil a podepsal smlouvu na 12 dvoudílných komedií se společností Mutual Film Corporation. Těchto 12 krátkých filmů je považováno za vrchol jeho krátkometrážní tvorby a k nejznámějším patří snímky Chaplin hasičem, Chaplin vystěhovalcem, Chaplin odhadcem v zastavárně a především snímek Chaplin strážcem veřejného pořádku.

1919, jak již praveno u Mary Pickford, spoluzakládá filmovou společnost United Artists, pro kterou v letech 1923 až 1952 výhradně natočil své filmy, mezi jinými i Zlaté opojení (The Gold Rush; 1925), Světla velkoměsta (City Lights; 1931), Moderní dobu (Modern Times; 1936) a Diktátor (The Great Dictator; 1940). Naposledy se na filmovém plátně mihl v malé roli lodního stevarda ve snímku Hraběnka z Hongkongu.

    V roce 1946 věnoval Československému kinematografickému muzeu při Technickém muzeu v Praze několik rekvizit – buřinku, boty a bambusovou hůlku. Hitlera jeho film Diktátor rozzuřil k nepříčetnosti, což Charlie považoval za jeden ze svých životních úspěchů. Není divu. Významně se angažoval ve sbírce na znovuvybudování Lidic. A jednou se tajně zúčastnil soutěže napodobitelů Charlieho Chaplina. Skončil až na třetím místě.

   1927 Benedikt XVI., původním občanským jménem Joseph Ratzinger, je emeritní papež, který byl v letech 2005–2013 v pořadí 265. papežem.

Velmi se lišil od svého předchůdce Jana Pavla II., nikoli snad inteligencí, či schopnostmi zastávat ten vlivný úřad. Můj postoj je takový, že jako pokřtěný katolík a nábožensky nečinný (bratři muslimové říkají nevěřící pes) se vnitřním liberálním ustrojením spíše kloním k samosprávnému protestantství, přičemž maje jisté konzervativní vlastnosti, uznávám dvoutisíciletou cestu západního křesťanství, většinově zastoupenou církví katolickou a její výkony ve smyslu obdivném i ohavném. Konečně vzato nábožensky, katolická církev jest zařízením lidským stejně jako soudy a demokracie, proto nedokonalým.

   Proto mám problém s každým, kdo se mě snaží přesvědčit o tom, že právě ta jeho víra je ta pravá, nebo originální a neodchylná. Obdivoval jsem předchozího papeže a musím prohlásit, že jsem nepoznal člověka, který by přistupoval k jiným lidem přesně tak, jak to ona víra ukládá. U něho nic hraného, nýbrž jasně uvěřitelného. To u Benedikta nevidět. U něho jsem měl pocit vysoce inteligentního a vzdělaného pána, na něhož je spolehnutí vždy a ve všem. Leč nikdy jsem ho neviděl vzít někoho za hlavu a přitáhnout si ho a políbit na tvář a dva prsty na hlavu. Jana Pavla II, jsem měl rád z podobných důvodů jako Václava Havla. V některých je cosi lidského a mám-li i jako pes nevěřící cosi poznamenat k Ježíši, ten musel na své okolí působit stejně. Každý je jiný a snad je to dobře. Přečtěte si na Wikipedii Benediktovo CV. Je to poučné pro vyvracení mnohých nepochopení a předpojatostí.

   17. dubna

   1774 Václav Jan Křtitel Tomášek, (+1850), hudební skladatel a pedagog v době národního obrození. On je typickým příkladem poněkud opomíjené hudební osobnosti a já netuším proč. Ono to někdy ze školního vzdělávání vypadá, že tu hrával jakýsi slavný Mozart a semtam pár jiných bezvýznamných a pak Škroup složí hymnu a už je tu ten pravý Smetana a nic předtím. Ale s Tomáškem se přátelili Haydn, Beethoven, Goethe, Palacký i Čelakovský a celá řada tehdejších kulturních osobností. Cesta k hudebnímu vzdělání přes Skuteč, Chrudim, Jihlavu a Prahu. Studia logiky, fyziky a metafyziky (filozofie). O tři roky později se nechal zapsat na právnickou fakultu. Tu ukončil v roce 1789 a začal se připravovat na doktorát. K tomu navštěvoval přednášky z anatomie a chirurgie. Vlastním přičiněním se stal znamenitým klavíristou vyhledávaným zejména v salónech české šlechty a měšťanů. Jak vidno, šlo o mimořádně talentovaného muže srovnatelně s Leonardem. Byl mimo jiné žákem Jana Ladislava Dusíka, jenž patří k té zapomínané české šedé zóně, jež naplňovala vedle Mozarta i po jeho smrti vídeňské salóny a koncertní síně.

   Založil hudební ústav zaměřený na klavír a skladbu, který konkuroval pražské konzervatoři i varhanní škole. Mezi jeho žáky patřili mj. Jan Václav Hugo Voříšek, Julius Schulhoff, Ludvík Ritter z Ritterdorfu, Eduard Hanslick, August Wilhelm Ambros i budoucí ředitel pražské konzervatoře Jan Bedřich Kittl.

   Vstoupil též do služeb hraběte Jiřího Františka Buquoye, který mu poskytl úplnou tvůrčí svobodu a v jeho službách zůstal až do roku 1824. Smlouva mu zajišťovala plné zaopatření, roční plat 400 zlatých, navíc honorář za skladby vzniklé na objednávku. Vyučoval hudbě hraběcí děti, organizoval orchestr. V zimě pobýval v hraběcím paláci na Velkopřevorském náměstí (dnes francouzské velvyslanectví), v létě v Nových Hradech a na Červeném hrádku. Hrabě financoval i jeho léčení v lázních, když onemocněl, a po odchodu na odpočinek mu poskytl doživotní rentu. Tohle byla klika podobná Haydnově.

   Stal se jakousi žijící legendou české hudby (získal přízvisko "Pražský hudební papež"). Byl čestným členem mnoha zahraničních hudebních společností. Podle vlastního životopisu, vydaného v roce 1845, byl členem nizozemského Hudebního spolku pro zvelebení umění hudebního, dopisující čestný člen Společnosti sv. Anny ve Vídni, čestný člen německého National-Verein für Musik und ihre Wissenschaft, čestný člen dalších hudebních spolků ve Vídni, Innsbrucku, Pešti a Budíně a čestný člen Spolku ve Lvově. Významní umělci jej při návštěvě Prahy neopomněli navštěvovat (Richard Wagner, Niccolo Paganini, Klára Schumann, Hector Berlioz).

   Přes všechny úspěchy a finanční nezávislost jeho stáří nebylo šťastné. Velmi těžce nesl smrt své ženy, špatně snášel útoky v tisku a navíc sám těžce onemocněl. Kromě toho byl zcela neschopen pochopení pro revoluční hnutí roku 1848 a nové myšlenky, které tehdy hýbaly Evropou. V posledních letech života se prakticky uzavřel světu.

   Jeho největší význam je v klavírní a písňové tvorbě. Kromě klasických forem, sonát a variací na témata vlastní i svých současníků získal největší úspěch drobnějšími skladbami. Vydal sedm sešitů eklog, tři sešity rapsodií a tři dithyramby. Tyto poetické skladby pro klavír byly velmi oblíbené a dodnes se využívají jako instruktivní literatura. V písňové tvorbě prokazoval rozsáhlou znalost světové literatury. Napsal řadu písní na texty J. W. Goetha, Friedricha Schillera i Alexandra Sergejeviče Puškina. Prokazoval cenné služby obrozeneckému hnutí svými písněmi na texty Rukopisu královédvorského a básně obrozeneckých básníků Václava Hanky, J. K. Chmelenského a dalších dnes už méně známých buditelů. Zkomponoval i dvě opery: Seraphine oder Grossmut und Liebe (1811) a Alvaro a vlasteneckou kantátu Vlasta. Samozřejmostí té doby je i řada chrámových skladeb (2 mše, 2 rekviem, Te Deum). Vycházel z klasické hudby Mozartova typu, obdivoval Glucka, Haydna i Beethovena. Jeho hudba však nezapírá český původ a stal se tak předchůdcem Bedřicha Smetany jako zakladatele českého romantismu.

   Takže bychom měli „pražského hudebního papeže“ plně zařadit do učebnic a chodit se občas poklonit na Malostranský hřbitov, který se otvírá jen dvakrát ročně.

   1837 John Pierpont Morgan (+1913), americký podnikatel a bankéř. Již tři roky po rozjetí své kariéry otevřel vlastní banku J.Pierpont Morgan & Company, které spolupracovala s britskou bankou vedenou jeho otcem. Během americké občanské války nastala expanze jeho společnosti, při které získal mnoho průmyslových podniků a zbohatl na válečných transakcích. Velmi se zajímal o železniční dopravu a investoval do ní mnoho peněz, které se mu se ziskem vrátily. V roce 1890 umírá jeho otec a J. P. Morgan přebírá jeho společnost v Anglii. O pět let později obě banky slučuje do jediné, která nese název J.P.Morgan & Co. Sídlo této banky bylo na Wall Street v New York City. Ve stejném roce, v době krize vlády z velkého obchodního deficitu a odlivu fyzického zlata ze země, vládě Spojených států poskytnul půjčku a tím ji de facto finančně vykoupil z bankrotu.

   Roku 1907 mělo americké bankovnictví veliké problémy, avšak díky Morganovi a jeho finančním injekcím, které zachránily mnoho bankovních společností a finančních organizací, k pádu nedošlo. V polovině února roku 1913 se Morgan vydal na cestu do Egypta. Kvůli nevolnosti však musel zastavit v Římě, kde zemřel.

   1948 Jan Hammer, hudební skladatel a multiinstrumentalista (klavírista, hráč na syntetizéry, kytarista, bubeník atd.) českého původu, žijící v USA. Byl členem legendární jazz-rockové formace Mahavishnu Orchestra a nahrál jak velké množství sólových desek, tak tituly v rámci příležitostných sestav nebo s vlastní skupinou, ve kterých se pohybuje od jazzu přes jazz-rock a rock k popové hudbě. Hammer vyhrál několik cen Grammy. Jeho asi nejznámější prací je hudba k seriálu Miami Vice z 80. let minulého století.