Výročí 26. a 27. března

Hvězdami jsou v prvém dni americká dramatická hvězda Tennnessee Williams a v tom druhém Mstislav Rostropovič, pan violoncello a statečný a čestný muž.

    Výročí 26. a 27. března

    26. března

1698 Václav Prokop Diviš (+1765), vlastním jménem Václav Divíšek český katolický kněz, teolog, člen premonstrátského řádu, přírodovědec, léčitel, hudebník a vynálezce. Řekli byste muž mnoha dovedností. Svůj "meteorologický stroj", který fungoval jako bleskosvod, sestrojil 1754, tedy o 6 let dříve, než světově uznávaný vynálezce bleskosvodu Benjamin Franklin. Divišova konstrukce jevila se lepší, neb byla uzemněná, ale na rozdíl od Franklina se chybně domníval, že lze napětí mezi zemí a nebem vyrovnávat a tak zabránit bleskům. Franklin naopak pouze usiloval o svedení výboje na neškodné místo a stačila mu soustava samostatných tyčí. Na Divišově příkladě lze doložit, jak již v 18. století bylo možno dosáhnout kvalitního vzdělání a s použitím intenzivní výzkumné a myšlenkové činnosti se dopracovat k cenným poznáním. Také zřejmo, jak pokroku brání lidská hloupost a omezenost (viz zničení Divišova přístroje díky názoru, že způsobuje sucho a pozdější ničení strojů v továrnách). Za zmínku též stojí Divišovo hudební nadání a zkonstruování stroje zvaného Denis d’or. Tento stroj měl 790 kovových strun, 3 klaviatury, trojí pedálový systém a byl napojen na elektrickou energii leydenských láhví. Stroj zabavil po zrušení klášterů císař a pořádal s ním ve Vídni koncerty. Diviš také zkoušel elektroléčbu. Hle k jakým výkonům došel pouhý převor premonstrátského kláštera.

1874 Oskar Nedbal (+1930)

Když Oskar začal studovat na táborském gymnáziu a otec poznal, že má hudební talent, poslal jej na pražskou konzervatoř. Zde studuje trubku, tympány a housle a pod vlivem Bennewitzovým přejde na violu. Kompozici studuje u Dvořáka a absolvuje houslovým koncertem pochvalně přijatým. V roce 1891 vzniká později světově proslulé české kvarteto za jeho vůdčí účasti. V kvartetu působí 14 let. 1896 poprvé a s úspěchem diriguje Českou filharmonii, s ní pak spolupracuje deset let a to mu otevře cestu k dirigentským pultům v celé Evropě. Těžce a podobně jako Suk zasažen smrtí kolegů, bratra a manželky.

   Naváže vztah s manželkou houslisty Karla Hoffmanna a uniknou do Vídně, tento obecně odsuzovaný vztah složitě vyřešen rozvodem dámy a její svatbou s Nedbalem. V roce 1909 jej adoptuje David Popper z Budapešti za syna. To je obtížně pochopitelná epizoda. Vedle řízení orchestrů skládá hudbu pro balet a nejslavnější operetu Polská krev v letech 1910-12. Premiéra v říjnu 1913 ve Vídni je triumfem sezóny. Česká premiéra 1913 v Plzni, a během jednoho roku ještě stovka divadel německých a rakouských. V ČSR zfilmována poprvé 1934 za režie Karla Lamače, s Anny Ondrákovou a Theodorem Pištěkem. V televizi jako televizní film v roce 1978 (režie František Filip, hlavní    role Kateřina Macháčková a Josef Abrhám).

   Tragická sebevražda syna v armádě a po válce návrat domů, přišla závist a pomluvy a výčitky, že odešel do Vídně a byl nemístně loajální. Nadále pak v ústraní v Chlumu u Třeboně, kde napíše svou jedinou operu Sedlák Jakub.

   Zklamaný odchází do Bratislavy na místo ředitele opery Slovenského národního divadla v Bratislavě. Situace SND byla složitá, ale Nedbal neopatrně přistoupil na podmínky a podepsal smlouvu. První úspěch Prodaná nevěsta v Kvapilově nastudování. Nedbal zde rozhodujícím způsobem pozvedl uměleckou úroveň opery i činohry. Ale s přijetím řízení celého divadla si ukrojil příliš velké sousto. Mnoho nepřejících a málo peněz. Bez vloh k ředitelování naivně přijal i nesolidní nabídku na vedení celého divadla. Rostly problémy s nedostatkem financí, slíbené podpory nedostával a naopak se stal terčem anonymních pomluv a nenávistných útoků. Jako ředitel se snažil vše řešit, někdy i za cenu drobných ústupků.

   Po letech úsilí o zlepšení pozice SND – obklopen mnoha nepřejícími lidmi, unaven stálými rozpory a také občasnými neshodami doma předá činohru do vedení režiséra Jána Borodáče a zároveň Václava Jiříkovského z šéfa činohry povýší na hospodářského ředitele a svého zástupce. Další nápory obtíží již Nedbal nevydrží a na podzim 1928 se vzdává podnikatelského vedení. Ještě přemluví svého synovce Karla Nedbala, aby opustil Olomouc a převzal vedení opery.

   V květnu 1930 měsíční zájezd opery do Prahy skončí finanční ztrátou a Oskar Nedbal mnohými označován za hlavního viníka, přestože ministerská kontrola ukázala, že potíže měly příčiny v době ještě před jeho příchodem. Divadlo téměř zkrachovalo a jemu bylo uloženo, aby vše uhradil. Abdikoval tedy osobně zruinován a nešťasten z toho, že žádosti o finanční pomoc zamítnuty a klada si situaci jako poctivý člověk za vinu, odjel do Záhřebu na hostování. Den po koncertu spáchal sebevraždu skokem z okna. Pohřben v Záhřebu a 2006 péčí houslisty Josefa Suka ostatky přeneseny na vyšehradský Slavín.

1911 Tennessee Williams (+1983), vlastním jménem Thomas Lanier Williams, americký dramatik, představitel dramatu zvaného psychologický. V letech 1948 a 1955 obdrží Pulitzerovu cenu za drama. Otcem alkoholikem soustavně ponižován a z dětství si odnáší podnětu k pozdější tvorbě. Nedokončí studia žurnalistiky na Missourské univerzitě a už zde píše první hry. Nakonec získá bakalářský titul z anglického jazyka na University of Iowa. Rodiče se rozcházejí a schizofrenie sestry, o niž se stará a má stálý strach, že jej duševní porucha také postihne, od toho jen krok k závislostem.

Širší popularitu si jeho díla získala v průběhu 40. a 50. let, kdy řada her úspěšně dávána na Broadwayi. Už ve 30. letech začne po několika neúspěšných vztazích s ženami zkoumat vlastní sexuální orientaci. Poté několik vztahů s muži se všemi nepříjemnostmi, které vás napadnou včetně úmrtí a drog. Nalezen mrtvý v hotelovém pokoji a jako příčina zjištěno udušení plastovým víčkem používaným k inhalaci barbiturátů.

Soupis díla:

    Bitva andělů – 1940, známá spíše pod verzí Sestup Orfeův – 1955 (poprvé inscenováno v r. 1957). Hra je postavena na kombinaci dvou mýtů, řeckého o Orfeovi a křesťanského o Kristovi. Obě postavy představuje tulák s kytarou vstupující do prostředí jižanské pokrytecké morálky a rasismu, aby z něj vyvedl Lady (Eurydiku), která svůj vztah zaplatí to životem. Je zastřelena manželem, když brání tuláka před lynčováním.

    Skleněný zvěřinec – 1944 (zfilmován 1987)

    Tramvaj do stanice Touha – 1947 (zfilmováno), vrcholné americké psychologické drama, zevrubná analýza krutého zhroucení iluzivních představ o minulosti, jež vyústí v krutost, hrubost, násilí a brutalitu a zničení lidských tužeb a nadějí.  

    Tetovaná růže – 1951

    Sestup Orfeův – 1955, přepracovaná verze Bitvy Andělů

    Kočka na rozpálené plechové střeše – 1955, (zfilmováno), Maggie se vdá za syna jižanského milionáře. Milionář dostane rakovinu. Poté se zúčastnění chtějí podílet na závěti a Maggie se díky těmto sporům znovu sblíží s manželem se sklony k alkoholismu.

    Náhle loňského léta – 1958 (zfilmováno 1959)

    Sladké ptáče mládí – 1959, Losera a gigola vykastrují najatí lidé, za to, že před lety nakazil pohlavní chorobou dceru jižanského politického bosse.

    Noc s leguánem – 1961

1944 Diana Ross, americká zpěvačka a herečka. Patří mezi nejznámější černošské ženské pěvecké hvězdy z oblasti amerického soulu. Již na střední škole zpívá se svými budoucími pěveckými partnerkami z dívčí vokální skupiny The Supremes. Její jméno patří pevně do „stáje“ vydavatelské společnosti specializované na černé interprety Tamla Motown. To se vám to natáčí, když je majitel firmy váš manžel a vy jste tudíž v šedesátkách a sedmdesátkách  hlavní pěveckou hvězdou. Ale řekněme si, že zaslouženě. Věk nezastavíš a už tu jsou osmdesátky a přijde rozvod a příklon silněji k popu a tehdy módnímu stylu disko.

A byla to ona, kdo objevil The Jackson 5. A je s Michaelem velmi spřátelena a zahrají si ve filmovém muzikálu Čaroděj. U nás jen na dvojdesce Černá galaxie – vydané Supraphonem v licenci. Mám ji a je skvělá.

1985 Keira Knightley, anglická filmová a divadelní herečka. V roce 2008 ji časopis Forbes uvádí jako druhou nejlépe placenou herečku v Hollywoodu. Není divu. Hereckou kariéru zahájila již jako dítě a první uznání jako dívka za filmy typu Blafuj jako Beckham, Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly a Láska nebeská. Já o nich říkám, že ji chápu a že je potřeba platit účty a konečně nejsou to béčkové filmy ale už je tu Pýcha a Předsudek a ten přináší nominace na Oscara i Zlatý glóbus. Na britskou BAFTA nominace za Pokání, Za Kód Enigmy z roku 2014 seznam nominací neuvádím, neb je pridlhý.

Pridlhý je seznam filmů této mladé dámy i angažmá v divadle (2015 poprvé na Broadwayi), tak si jen vyberu Na hraně lásky, Nebezpečná metoda, Vévodkyně, Last Night, Hledám přítele pro konec světa, Neopouštěj mě, Love Song, Laggies, V utajení, Londýnský gangster, Colette: Příběh vášně, Louskáček a čtyři říše. Anna Karenina.

A ta, jak já rád říkám ostrá kráska a nejlepší mladá britská herečka má dvě dcerušky a nerada natáčí hambaté scény a není anorektička, jak mnozí vymýšleli hledajíce senzaci z její štíhlosti. Holt některé holky jsou buclaté a některé hubené. A všechny jsou krásné a zajímavé.

27. března

1809 Georges-Eugene Haussmann (+1891) byl francouzský městský architekt a pařížský prefekt, jehož jméno je spojováno zejména s rozsáhlou přestavbou Paříže. Narodil se v Paříži do protestantské rodiny z Alsaska.

1845 Wilhelm Conrad Röntgen (+1923), německý fyzik, objevitel elektromagnetického záření s krátkou vlnovou délkou, jenž nazval paprsky X (dnes je známé jako rentgenové záření). Za tento objev získal roku 1901 jako vůbec první Nobelovu cenu za fyziku. Röntgenův objev zapříčinil velký rozvoj lékařské diagnostiky a vedl k mnoha dalším novým fyzikálním poznatkům počátku 20. století, například k objevu radioaktivity. Obtíže se studiem, ale nakonec v Curychu se podaří. Vysokoškolská a vědecká dráha na různých školách v Německu. Práce z oboru plynů a piezoelektrické vlastnosti krystalů. Práce vedoucí k poznání chování dielektrika v elektrickém poli. Zkoumání katodových paprsků ho přímo přivede k experimentu, o němž nevíme, co bylo jeho cílem. Katodovou trubici obalil černým papírem, aby ho při pozorování světelných jevů vyvolaných katodovými paprsky vystupujícími z trubice tenkým hliníkovým okénkem nerušilo světlo výboje. Přestože neprůsvitný obal nemohl žádné viditelné ani ultrafialové záření z výbojky propustit, krystalky platnatokyanidu barnatého, ležící na experimentátorově stole, se ve tmě laboratoře bledězeleně rozzářily. V místě, kam na sklo výbojky dopadalo katodové záření, vznikaly dosud neznámé paprsky, které dokázaly prostupovat neprůhlednými látkami. K prvním rentgenovým fotografiím patřily stínové obrazy ruky objevitelovy manželky a část hlavně lovecké pušky. Neviditelné paprsky začaly tak sloužit medicíně a technické defektoskopii už v době, kdy byly ještě označeny symbolem X. Jak rád by asi byl, kdyby teď viděl, co umí jeho paprsky ve spojení s počítači.

   V prosinci 1901, při prvním udílení Nobelových cen, se nejvyššího uznání za vynález nebo objev v oblasti fyziky dostalo právě objeviteli rentgenového záření. Spolu s medailí a diplomem bylo Röntgenovi při slavnostním ceremoniálu ve Stockholmu předáno i 150 800 švédských korun. Žádnou jinou finanční odměnu v souvislosti s objevem nepřijal. Chtěl, aby dílo vykonané na univerzitní půdě s pomocí veřejných prostředků sloužilo zdarma úplně všem. Nikdy nepožádal o patentování objevu a neměl zájem ani o nabídky firem, které mu za spoluúčast při výrobě lékařských diagnostických zařízení slibovaly výhodné podmínky. Byl asketicky skromný, odřekl dobře placená postavení, nepřijal ani vysoké řády z ruky bavorského království, ani šlechtický titul.

   Röntgenové paprsky se staly ve dvacátém století nástrojem k výzkumům, za něž bylo fyzikům, chemikům i biologům uděleno více než 20 dalších Nobelových cen. Díky rentgenovému záření známe nejen stavbu mnoha desítek tisíc anorganických krystalických látek (kovů, slitin, polovodičů, minerálů apod.), ale např. i strukturu globulárních bílkovin, nukleových kyselin, penicilinu, cholesterolu, vitaminu B12 nebo nukleoproteinů. Velmi hluboce se před takovým člověkem skláním a úctu mu projevuji.

1886 Ludwig Mies van der Rohe (+1969), německý architekt žijící od roku 1938 v USA. Jeho tvorbu po první světové válce výrazně ovlivnily osobnosti jako Walter Gropius či funkcionalista Le Corbusier. V letech 1930–1933 působil jako poslední ředitel výtvarné školy Bauhaus, Spolu s Le Corbusierem, Alvarem Aaltem nebo Frankem Lloydem Wrightem je všeobecně považován za jednoho z průkopníků moderní architektury.

Mies se narodil v Cáchách. Jeho základním vzdělávacím místem bylo otcovo kamenictví. V Berlíně se pak vzdělává v ateliéru interiérového designéra Bruna Paula a učí se u Petera Behrense, zde také práce po boku Gropia a Le Corbusiera Velmi rychle se poznalo, že je talentovaný, a brzy začal přijímat samostatné zakázky, navzdory nedostatku patřičného vzdělání. Znám jako fyzicky impozantní a uvážlivý muž, který toho mnoho nenamluví, ke jménu připojil holandské van der Rohe dle matky za scobodna. Vypadalo to lákavě.

Mies se poprvé uvedl v roce 1921 se svým ohromujícím soutěžním návrhem fasetového proskleného mrakodrapu na berlínské Friedrichstrasse, čímž se odvážně přihlásil k racionalitě a oprostil od čehokoli zdobnéhojakéhokoli ornamentu.

Vrcholem se stala dvě jeho mistrovská díla v Evropě: stavba dočasného německého pavilonu pro Mezinárodní výstavu v Barceloně (často nazýván Pavilon Barcelona) z roku 1929 a brněnská vila Tugendhat, Dnes zapsaná na seznam UNESCO.  

Znechucen poměry v Německu opustil je neochotně v roce 1937, zakázky za nacistů nemohl očekávat. Přijal tedy zakázku ve Wyomingu, a později i nabídku stát se vedoucím oddělení architektury na nově založeném Illinois Institute of Technology (IIT) v Chicagu. Odtud nový způsob vzdělávání, známý jako druhá chicagská škola, který ovlivnil Severní Ameriku a Evropu v následujících desetiletích.

Jmenování do této funkce mu přineslo několik výhod, například mu byl zadán návrh nových budov a hlavní plán kampusu. Všechny budovy v areálu dodnes najdeme, patří mezi ně Alumni Hall, Kaple a jeho vrcholné dílo Crown Hall, navržené jako sídlo oddělení architektury. Crown Hall je obecně považován za Miesovo nejdokonalejší dílo, za formulaci miesovské architektury.

V roce 1944 získal americké občanství. Po zbylých 30 let života se jeho americká tvorba značí čistým přístupem k dosažení nové architektury dvacátého století. Zaměřil se na to, jak uzavřít volné a upravitelné univerzální prostory jasně uspořádanou konstrukcí z průmyslové oceli vyplněné velkými tabulovými skly.

V letech 1946–1951 navrhl Mies Farnsworth House, víkendové sídlo nedaleko Chicaga, pro nezávislou a úspěšnou lékařku Edith Farnsworth. To je takový americký Tugendhat, který měl vliv na desítky jiných podobných domů. Vykoupen národní památkovou nadací a zřízeno v něm muzeum.

1899 Gloria May Josephine Swansonová (+1983), byla americká filmová herečka, hvězda němého filmu. Režisér Cecil B. DeMille z ní vytvořil prototyp moderní svůdné ženy. Jako jedna z mála hvězd němé éry dokázala uspět i ve zvukové, zejména ve filmu Billyho Wildera Sunset Boulevard.

Její otec byl voják švédského původu, její matka, rozená Klanowská, měla kořeny německo-francouzsko-polské.

Ve filmu prvně přičichla jako 14 letá dívenka v Chicagu. Ve druhém filmu tamtéž už pod Chaplinovým režijním vedením. 1916 jede už do Kalifornie, kde po zastávce u Macka Senneta v Keystone 5 let u Paramountu, poté přechází k United Artists. Od 1933 v New Yorku, kde se věnuje divadlu a píše do novin.

Na konci 40. let si na ni vzpomněl režisér Billy Wilder a nabídl jí titulní ženskou roli ve filmu Sunset Boulevard. Film má vynikající úspěch a znamená v jejích 50 letech filmový comeback. Pak ještě 3 filmy a úspěchy v televizní tvorbě. Mimo jiné se tato aktivní dáma věnovala módě, zdravé výživě, malování a plastice. V době Sunset Boulevardu byl jejím manželem známý herec a režisér Erich von Stroheim (např. Renoirova Velká iluze), který si ve filmu zahrál jejího ochranitelského majordoma, jenž kolem ní předstírá, že ji určitě co nejdřív někdo přijde nabídnout filmovou roli. Naposledy se vdala v 77 letech.

1927 Mstislav Leopoldovič Rostropovič (+2007), ruský violoncellista a dirigent. Je považován za jednoho z nejlepších violoncellistů 20. století, s čímž lze jistě souhlasit. Spolu se svou manželkou, slavnou sopranistkou Galinou Višněvskou, čelili soustavné perzekuci sovětské moci, dílem za nonkonformní názory a dílem za podporu osob, které režim opravdu, ale opravdu nemiloval, příkladmo Prokofjeva, Šostakoviče a Solženicyna.

   Nejvýraznějším projevem jeho odporu proti sovětskému režimu ale byl dopis, který zaslal v roce 1970 do redakce deníku Pravda. Zastal se v něm disidentů v čele s nositelem Nobelovy ceny Alexandrem Solženicynem. Kritizoval potlačování svobody projevu a utiskování umělců, hudebníků či spisovatelů, jichž byl Solženicyn příkladem. Později se vyjádřil: „To nejlepší, co jsem v životě udělal, nebylo v mé hudbě, ale v jediné stránce tohoto dopisu. Od té chvíle moje svědomí bylo čisté a jasné. Dopis nebyl v listu kontrolovaném komunistickou stranou nikdy zveřejněn, ale dostal se přes hranice a objevil se v západoevropském tisku.

Roku 1978 během svého zahraničního pobytu i s manželkou zbaveni sovětského občanství, a roky vrcholu své umělecké kariéry tak stráví v emigraci v západní Evropě a ve Spojených státech. Do Ruska se poprvé vrátil až roku 1990. Měl blízký vztah k Praze a Československu (a posléze Česku). Hrál v Praze v období srpna 1968 a prohlásil, že sem nepřijede, dokud vojska Varšavské smlouvy zemi neopustí. To dodržel a do Prahy se vrátil znovu až v roce 1991, kdy hrál na mimořádném koncertu Pražského jara u příležitosti stažení sovětských vojsk z Československa. V Praze koncertoval naposledy 30. května 1997 na festivalu Pražské jaro.

Již několikrát jsem na něj upozorňoval a vyzýval, že bychom si těchto statečných lidí měli celi vážit daleko víc, než si vážíme. Zrovna on by si v milované Praze zasloužil pomník.

Zajímavá je aktivita a tajemným názvem „eSACHERe“

   U příležitosti 70. narozenin švýcarského dirigenta a mecenáše Paula Sachera (1906–1999), ,který bvl velkým přítelem Martinů, oslovil Rostropovič 12 skladatelů a společných přátel (Conrad Beck, Luciano Berio, Pierre Boulez, Benjamin Britten, Henri Dutilleux, Wolfgang Fortner, Alberto Ginastera, Cristóbal Halffter, Hans Werner Henze, Heinz Holliger, Klaus Huber a Witold Lutoslawski) s napsáním skladeb pro sólové violoncello, s použitím not obsažených v jeho jméně (eS, A, C, H, E, Re). Skladby jím byly částečně uvedeny v Curychu, 2. května 1976. Celý projekt „eSACHERe“ byl uveden (poprvé v kompletním provedení) českým violoncellistou Františkem Brikciem, 9. května 2011 v Praze.

Již několikrát jsem na něj upozorňoval a vyzýval, že bychom si těchto statečných lidí měli celi vážit daleko víc, než si vážíme. Zrovna on by si v milované Praze zasloužil pomník.

1963 Quentin Jerome Tarantino, americký filmový režisér, scenárista a herec, který začátkem devadesátých let proslul jako drsný i černohumorný vypravěč, který vnesl do tradičních amerických archetypů nový život. Musím se přiznat, že mi nesedí jeho poetika, jakož i přeplněnost filmů někdy až odporným a nudným násilím, často předvídatelným. Oslavovanou ságu Kill Bill považuji za ztrátu času. Obávám se, že mu ty potoky krve působí jakousi radost. Konečně, sám to občas přiznává. Proto se nezlobte, při vší úctě k filmovému řemeslu, psát o něm nechci.