Výročí 24. a 25. března

    Hvězdami jsou v prvních dvou dnech Lawrence Ferlinghetti, básník beatového věku, který se na rozdíl od mnohých rockerů i lidí pera dožil požehnaného věku a dámský Ray Charles Aretha Franklin.

24. března

   1607 Michiel Adrianszon de Ruyter (+1676), považován za největšího z nizozemských námořních velitelů. Námořníci, kteří jej velmi obdivovali, si ho přezdili na dědečka. Od 11 let na moři, až se propracoval ke kapitánské hodnosti. Nakonec nakrátko jako obchodník v Irsku a bojuje v nekonečné španělsko-nizozemské válce jako mušketýr. Jméno de Ruyter si přidává z úcty k matce. Manželka zemře při porodu a dcera o pár týdnů později. Až z druhého manželství přežívají potomci. Tohle si už obtížně představujeme. Velrybářské výpravy a nakonec velení kaperské lodi a obchodní výpravy, na nichž z vlastních prostředků vykupuje křesťanské otroky. Dokonce od Rakouska na galeje odsouzené protestantské kazatele.

   Velí nizozemskému loďstvu v prvních třech anglicko-holandských válkách, v nichž vybojuje několik bitev, mezi nimi i slavnou Čtyřdenní v červnu 1666. Po třech měsících vypukne velký požár Londýna, aby to Británie neměla tak jednoduché. Na tom nedosti, o rok později propluje ústím Temže a zničí královské loděnice v zátoce na řece Medway. Spolu se zničením loděnic v Chathamu potopí nebo zajme část anglického loďstva, přičemž jednou ze zajatých lodí je vlajková loď Royal Navy HMS Royal Charles. Chápete, jaká to byla pro Brity potupa? Jedna z nejhorších porážek Royal Navy. Sám neutrpí žádné ztráty.

   Strategicky se zachová o třídu chytřeji než Nagumo při přepadu Pearl Harboru, kdy se bál vyslat třetí vlnu letadel k zničení infrastruktury hlavního amerického válečného přístavu, tj. mol, skladů pohonných hmot, opravárenských dílen a suchých doků. Další vítězství zaznamená v červnu 1672 za francouzsko-nizozemské války nad anglo-francouzským loďstvem. Poslední střetnutí vybojuje ve Středomoří: v bitvě u Augusty 1676 proti francouzské flotile a dělová koule mu zde rozdrtí nohu, což nepřežije. O 129 let později je na své lodi zabit další slavný velitel, Nelson.

   Nizozemské královské námořnictvo po admirálovi pojmenuje sedm válečných lodí, v současnosti protiletadlovou fregatu. Na počátku války s Japonskem v bitvě v Jávském moři zahynul na potopeném křižníku Hr. Ms. De Ruyter velitel zdejších nizozemských námořních sil (ona totiž Indonésie byla ceněná nizozemská kolonie, kde byly velké zásoby ropy, bez nichž by Japonsko válku vést nemohlo) admirál Doorman.

    1874 Harry Houdini (+1926), původním jménem Ferenc Weisz, maďarsko-americký teď přijde dlouhý seznam profesí a dovedností: kouzelník, iluzionista, eskapolog, kaskadér, skeptik, filmový producent, herec a amatérský letec. Nejvíce známý díky svým rozličným, až zázračným a nepochopitelným únikům. Od toho jeho přezdívky mistr úniků, nebo král pout.

   V Praze vystoupil v roce 1901. Na svých přednáškách veřejně odhaloval triky různých podvodníků. Po jedné takové přednášce jej jeden student uhodil do břicha. Zjištěno prasklé slepé střevo a zánět a přikročeno k operacím, leč po pár dnech umírá. Za příčinu smrti dlouho považován úder do břicha, ale v později se ukázalo, že trpěl zánětem již před příjezdem do Montrealu a že úder pěstí nemohl způsobit perforaci slepého střeva. Natočeny o něm tři celovečerní filmy.

   1919 Lawrence Ferlinghetti (+2021), vlastním jménem Ferling, americký básník, překladatel a malíř a přilepen naň zřejmě nepřesně, jak už pro všechny vylepovače typické, přídomek člen beat generation. Když nonkonformně smýšlíte a žijete a v roce 1959 jste na vrcholu životních sil, a zuří rock and roll a generace zrozená za války a těsně po ní má poněkud jiné představy o světě než její předkové, tak jste prostě beatnik. Otec Ital kojenci umírá, matka, jež má francouzské a sefardské kořeny, dána do péče psychiatrické léčebny, tak v péči tety a později adoptován. Dětství a mládí prožije ve Francii. Po válce u amerického námořnictva. Svůj názor na válku údajně vytváří po návštěvě Nagasaki.      

   Vystuduje žurnalistiku a poezii na Sorbonně (1951). Poté do USA a vyučuje francouzštinu. 1953 zakládá se společníkem nakladatelství City Lights Books, nazvané podle Chaplinova pozdního filmu, kde později vydají většinu knih od autorů z tzv. beat generation. Nakladatelství pojmenováno podle filmu Ch. Chaplina Světla velkoměsta. Právě on považoval básníky tzv. beat generation za spíše anarchisty a anarchii chápal jako úsilí o individuální svobodu. To nutně muselo vést k mnohým kontroverzím.

   Všimněte si, prosím, jak je svět krásný, když je svobodný a každý popletený může své pravdy volně hlásat a plést si veřejně bez rizika jablka a hrušky. Také může zkoušet na svém těle halucinogenní látky v čele s tehdy módním LSD. Příslovečná je levicová i pravicová popletenost mnohých vynikajících literátů evropských úrodně pohnojená dvěma válkami a několika krizemi.

   Nutno mu také poděkovat za podporu nespravedlivě stíhaných umělců v Československu v 80. letech 20. století. Číst jej může dnes už jen být jistým svědectvím o myšlenkovém názorovém vývoji jisté generace v jisté době. Díky perfektní francouzštině si mohl dovolit překládat Marcela Prousta, což byl čin záslužný.

   1930 Steve McQueen (1980), americký filmový herec, jehož jistě řada dam označí za jednoho z nejpohlednějších a nejzajímavějších tváří filmu. A jak mám ve zvyku všímat si u dam, u něho konstatuji nádherná nevinná modrá vočíčka. Sympaťák a přesvědčivý na plátně vždy. Matka si neví rady s výchovou, dá tedy syna ke strýci farmáři. Pak se matka znovu ožení a vezme synka s sebou do Kalifornie. Tady se čtrnáctiletý Steve jako mnoho chlapců v tom strašlivém věku plném kroužících hormonů chytí pouličního gangu, proto dán do „polepšovny“. Z té zamíří rovnou na tři roky do Námořní pěchoty USA. Využívá podpory pro bývalé vojáky a zdarma vystuduje herectví. V New Yorku v divadle, brzy i ve filmu a v televizním seriálu. V roce 1960 konečně úspěch největší s rolí Vina v Sedmi statečných (The Magnificent Seven, 1960), na základě ideové předlohy minule probíraného Kurosawy.

Dále jen uvedu pár největších filmových úspěchů Bullitův případ (1968), Motýlek (1973), Skleněné peklo (1974). Tom Horn (1980)

   Smutné, leč poučné je čtení o jeho konci v důsledku rozsáhlé rakoviny. Uvidíme, co byl schopen udělat, aby se z rakoviny dostal, a jak se pak nedivíme, jak snadno uvěříte šarlatánům a nesmyslům. Já to tady uvedu celé z Wikipedie. Cituji:

„V únoru 1980 byly nalezeny důkazy o rozšířených metastázách. Pokusil se udržet tento stav v tajnosti, ale 11. března 1980 národní vyšetřovatel odhalil, že je v posledním stádiu rakoviny. V červenci 1980 McQueen cestoval do Rosarito Beach v Mexiku za alternativní léčením, poté co mu američtí lékaři řekli, že nemohou udělat nic pro prodloužení jeho života. Během cesty vyvstala diskuse, protože McQueen hledal léčbu u Williama Donalda Kelleye, který propagoval variantu Gersonovy terapie, která používala kávové klystýry, časté mytí šampony, denní injekce tekutin obsahujících živé buňky z dobytka a ovcí, masáže a Laetrile (syntetická varianta Amygdalinu), údajný protirakovinný lék dostupný v Mexiku, o kterém je však dlouho známo, že je při léčbě rakoviny toxický a neúčinný. McQueen platil za Kelleyovy léčby sám v hotovostních platbách, o nichž bylo řečeno, že během svého tříměsíčního pobytu v Mexiku vzrostly až ke 40.000 dolarů měsíčně (dnešních 124 000). Kelleyova jediná lékařská licence (odebraná v roce 1976) byla pro ortodoncii. Kelleyovy metody vyvolaly senzaci v tradičním a bulvárním tisku, když bylo známo, že jeho pacient byl McQueen. McQueen se vrátil do USA začátkem října. Navzdory metastázování rakoviny v McQueenově těle Kelley veřejně oznámil, že McQueen bude úplně vyléčen a vrátí se do normálního života. McQueenův stav se brzy zhoršil a v jeho břiše se vyvinuly obrovské nádory.

   Na konci října 1980 McQueen odletěl do Ciudad Juárez v Chihuahua v Mexiku, aby mu odstranil nádor na játrech (vážící přes 2 kila), a to i přes varování amerických lékařů, že nádor je nefunkční a jeho srdce operaci nezvládne. McQueen se pod jménem „Samuel Sheppard“ zaregistroval na malé klinice Juárez, kde lékaři a zaměstnanci nevěděli o jeho skutečné totožnosti. 7. listopadu 1980 McQueen zemřel na srdeční selhání ve 3:45 ráno na Juárezské klinice, 12 hodin po operaci, kde byly odstraněny četné metastatické nádory v krku a v břiše.“

   Jen, abychom pochopili, proč říkal Švejk. Opět cituji:“ Život lidskej je tak těžkej, že život člověka je proti tomu úplnej hadr.“

   25. března

   1297 Arnošt z Pardubic (+1364), zprvu pražský biskup a od 1344 arcibiskup, pohleďte, jak úžasný osud můžete mít, když se v těch temných časech narodíte do dobré rodiny, a kde všude se jako Čech můžete vzdělat a ty správné lidi potkat a víno s nimi pít. A jak je to důležité nejen pro vás, ale pro celou zemi. Dětství v Kladsku, které spolu se Slezskem patří české koruně. Otec královský purkrabí vás dá do učení do farní školy johanitů.

Poté do Broumova k benediktinům. Pak do Prahy, ale tady univerzita není, tak nutno do Bologně a Pavie. Po 14 letech studia je z vás právník, nikoli bohoslovec. Tady narazíte na lucemburského prince jménem Karel a s ním si padnete do noty a nejednu číši vypijete spolu. To ještě Bušek bůhvíkde. Taky do Avignonu se podíváte, když tam sídlí hlava církve tehdy ještě jediné všeobecné a pravé.

   1339 návrat do Čech a zde kněžské svěcení a biskupem pověřen různými funkcemi v kapitule. Biskup Jan IV. z Dražic umírá a italský přítel Karel se přimluví u taťky, aby žádal biskupství pro Arnošta. Přičinlivý a šikovný Karlík Arnošta pošle k papeži se žádostí o zřízení arcibiskupství, jež vyslyšena. Postupně se stane druhým mužem ve státě, který krále zastupuje vždy, když je na cestách. Kromě výtečného vzdělání byl nadán i manuální dovedností, příkladmo řezbou. Na poli církevním vydal církevní zákoník a vykonal mnohé z pozice své funkce. Zakládá augustiniánské kláštery, mj. v Kladsku, Roudnici nad Labem, Jaroměři a Rokycanech, podporuje umění a písemnictví. Působí často jako diplomat a jmenován kancléřem nově založené univerzity. Zemřel v Roudnici nad Labem a byl pohřben v Kladsku ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie. Když se tak člověk zamyslí, musí se hluboce sklonit a nalít si na na prsty. Odpočívej v pokoji, kněže arcibiskupe!.

   1910 Magda Olivero (+2014), italská sopranistka, jež bohatou kariéru započala počátkem 30. let 20. století a uzavřela po půlstoletí. Prošla většinou světových významných scén. V USA poprvé ve věku 57 let a o 10 let později debut v Met jako Tosca, kde zaskočila za Birgit Nilsson. Uzavřela scénickou kariéru 1981 ve Veroně Poulencovým Lidským hlasem. Ve vysokém věku ještě nahrávala árie z Cileovy Adriany Lecouvreur.

   1942 Aretha Louise Franklin (2018), americká zpěvačka, skladatelka a pianistka a jedna z nejvýznamnějších tvůrkyň soulové hudby. Svrchu jsem tu prohlásil, že její umělecký význam se rovná významu Raye Charlese. Na scéně se pohybovala přes padesát let. 18x získala Grammy a je druhá v historii. 1987 jako první žena uvedena do rock and rollové síně slávy. Nálepkáři na ni lepí vinětu Královna soulu. Pokud jde o Grammy, cenu za zpěv o oboru R&B získala od 1968 11x, takže se tomuto ocenění začalo říkat kategorie Arethy Franklin. Přišla 70. léta a pokles popularity, ale 80. léta ji vrací na vrchol.

   2011 vydala na počest své padesátileté hudební kariéry novou desku s názvem "A Woman Falling Out Of Love". A většinu té desky máte zde: https://www.youtube.com/playlist?list=PLAVsvK8KXfIJZaClSdQF6EpV8oanpHpbp.  To si pusťte jako rozloučení s velikou dámou a já na dva prsty dnes podruhé.

   1947 Sir Elton Hercules John, CBE, původně Reginald Kenneth Dwight uvádím jeho jméno celé včetně titulu Sir a přídavku CBE, což značí, že byl vyznamenán Řádem Britského Impéria v hodnosti komandéra. Jeden z důvodů mého anglofilství je tenhle půvabný, ale vážně míněný folklór s tím už 70 let neexistujícím impériem a to, že slavní umělci jsou takto vyznamenáváni (viz největší dirigenti a mnozí hudebníci) a ještě k tomu ta hra na britské společenství národů, které díky britské vybrané slušnosti a ohleduplnosti žádný stát neopouští a všichni uznávají za hlavu Commonwealthu královnu, která nás zřejmě přežije všechny. Dokonce i ta Indie je stále členem.

   Nebudu se o něm rozepisovat, není mým šálkem kávy a s jeho sexuální orientací to nemá nic společného. Uznávám však jeho schopnost napsat líbivou a netuctovou píseň, což zase není málo. Jen poznamenám, že někdy v roce 1969 jsme s kamarádem šli na netypickou diskotéku do Ateliéru, dnes divadlo Ypsilon, kde Alexander Goldscheider pouštěl hudbu i s výkladem a ten večer tam měl nově vydané 4. album Led Zeppelin a nové album Eltona Johna. Pěkně vše rozebral a my jsme poklesali v kolenou nad Stairway to Heaven, jež jsou skladbou rafinovaně od téměř chvějícího se ticha vygradovanou až k Jimmyho kytarové baterii a Robertově smrti ze zpěvu. A z Eltona rozebral Your Song: https://www.youtube.com/watch?v=SOUVuviI3pM. Tu považuji za nejlepší od něho vůbec. A Stairway to Heaven a celou čtyřku za nejlepší díla Led Zeppelin. Samozřejmě, bylo mi 17. Ale v nějaké významné anketě Schody do nebe zvoleny písní století. A v mé anketě slečna Janoušková zvolena nejmilejší hudebnicí na světě.