Výročí 10. a 11. března

Opět spojuji dva dny, tj. dnešek a zítřek. A argentinský hudební Maradona Ástor Piazzola má sté výročí.

   11. března

   1503 Ferdinand I. (+1564) římskoněmecký král (od 1531), římský císař (od 1556), český a uherský král (od roku 1526) a rakouský arcivévoda (furt až do smrti). Jeho rodiči byli Habsburk Filip I. řečený Sličný a španělská infantka a dědička kastilsko-aragonského páru Isabely a Ferdinanda, kteří 1492 dobyli poslední islámskou enklávu Granadu a vyslali poté Kolumba na cesty a vyhnali Židy ze Španělska (věru povedený pár), Jana řečená později Šílená. Tak vedle příslibů ohledně smlouvy s českým Jagelloncem získali díky vychytralosti Maxmiliána I. Habsburkové trůn, o němž ještě netušili, že přinese za pár let největší světové bohatství a moc. A díky těm katolickým veličenstvům ti vyhnaní Židé psali nádherné sefardské písně, které tak podmanivě zpívá izraelská kráska Yasmin Levy: https://www.youtube.com/watch?v=BRhpkCdzCq4&list=RDEMV7DcIg1DnxgkyXxO6QGLcg&start_radio=1

   Ferdův tatínek stejně jako řečený Jagellonec umírá 1516 a Jana se z toho zblázní a musí být zavřena v klášteře. Ferdův starší bratr Karel získává španělskou korunu a po smrti dědově je i císařem římskoněmeckým 1519. To už Lutherových 95 tezí zveřejněných (s tím přibíjením na vrata kostela ve Wittenbergu je to zřejmě blbost, už je knihtisk) a náboženský požár se brzy rozšíří a Karel celoživotně z tohoto roztržení západního křesťanstva nešťastný. Leč málo mu to platno.

   Ferdinandovou manželkou česká a uherská princezna Anna Jagellonská. Měli spolu patnáct dětí, mimo jiné Ferdinandova nástupce Maxmiliána II. a Ferdinanda II., řečeného dle údělu Tyrolský, do dějin zapsaného též podporou umění a věd a neobvyklým letohrádkem a vytrvalým úsilím, vyvzdorovat si milovanou měšťanskou dcerku Filipinu Welser (o 350 let později stejně vzdoruje jeden Habsburk, ovšem důvodem je už hraběnka a letohrádek se nestaví, nýbrž kupuje Konopiště).

   Přestože se smlouva Jagelloncova a Maxmiliánova nezpochybňovala, trval český sněm na volbě, na což Ferda takticky přistoupil, avšak sliby nakonec neplnil. Avšak české i uherské koruny se držel, neb v té době vypadala habsburská kasa jako ta dnešní česká. Pokud jde o péči o stát, byl organizačně velmi schopný a po desetiletích českého nepořádku už od husitských válek obnovil funkci arcibiskupa a zřídil nové centralizované státní úřady, což sněm těžce nesl. Poté, co nezákonně v roce 1546 bez souhlasu sněmu svolal zemské vojsko s cílem pomoci bratrovi, stavy se vzbouřily a povstaly. Ferdinand dal nakonec popravit jen několik odbojníků.

    Přestože katolík vychovaný ve Španělsku, nezavedl vůči luteránům, starým utrakvistům a českým bratřím žádný teror. Jaký rozdíl proti inkviziční zvůli ve Španělsku a neustálým válkám na německém území. Ferda mlčky, přestože nespokojen, protestanty toleroval.

   Milované manželce Andulce, jak již na jiném místě praveno, věnoval letohrádek, který se octl v dějinách architektury. Také vztah k ní je pozoruhodně a neobvykle láskyplný. A Ferda se usídlil v Praze, kde pohřben v katedrále pod jedním z nejkrásnějších náhrobků vedle své ženy. Tento král stále čeká na objektivnější soud.

1749 Lorenzo da Ponte (+1838), básník a libretista, o 47 let přežil svého nejmilejšího uměleckého partnera Mozarta. Asi nás tak nezarazí, že byl židovským konvertitou, ale podivíme se, že dokonce dosáhl kněžského svěcení. Nejprve v Drážďanech, ale roku 1781 už ve Vídni a brzy dvorním básníkem Josefa II. po králi libret Metastasiovi. Budiž mu vysloven velký dík za vynikající libreta k operám Cosi fan tutte, Figarova svatba a Don Giovanni. Kromě toho řada libret i pro Salieriho, Martína y Soler a další skladatele, jejichž jména i díla vzal čas.

   Krátce pracoval pro Leopolda II. a poté odchází Londýna a zde libretistou pro King´s Theatre, knihkupcem, antikvářem a nakladatelem. Nedaří se a s velkou rodinou 1804 odchod do Ameriky. Dělá zde leccos a nakonec zakotví jako profesor italské literatury na Columbia College. Občanství USA 1828, Jeho přičiněním půlstoletí před založením Met postavena v New Yorku první opera. Hřbitov, kde pochován, zrušen a ostatky přestěhovány bez určení, kdo je kdo. Jako Mozart, místo jeho hrobu není známo. To jsou paradoxy.

1921 Ástor Piazzola (+1992), byl argentinský skladatel a hráč na místní mutaci akordeonu bandoneon. Proslul schopností vytěžit svůj vlastní styl z klasiky, jazzu a především tanga. Pod jeho vlivem se ustálila forma tanga zvaná tango nuevo. Je vnukem italských přistěhovalců a rodina se v jeho 6 letech přestěhovala do New Yorku. Doma poslouchal nahrávky tangového orchestru největší argentinské osobnosti tanga Carlose Gardela. Na bandoneon začal hrát s osmi letech. Hudební základy bral u Rachmaninovova žáka Bely Wildy. V roce 1934 se seznámil s Carlosem Gardelem, jednou z nejdůležitějších osobností v historii tanga. Gardel mu nabídl, aby s nimi hrál. Pohleďte, jak musíte mít v životě kliku. Otec byl proti a celá kapela poté zahynula při leteckém neštěstí. V roce 1936 se rodina vrací do Mar del Plata a Ástor hraje v různých orchestrech. Inspirován Vardarovým stylem tanga se přestěhoval do Buenos Aires (1938), kde se uplatňuje v jednom z největších orchestrů jako bandoneonista.

   Kromě hraní se věnuje klavírní hře a aranžmá skladeb. Našetří si na učitele, jímž je významný skladatel Alberto Ginastera a během pěti let studia se naučí skladatelskému řemeslu a poté počne studovat hru na klavír. Po válce už má vlastní orchestr, kde může svobodně experimentovat a rozvíjet své hudební představy. Příslovečná je jeho spolupráce s jazzovými osobnostmi Burtonem, Mulliganem, nebo Schifrinem. Z díla lze především uvést Adiós Nonino, Libertango, Suite del Ángel, Five Tango Sensations a především Las cuatro estaciones portenas, neboli Čtyři roční doby v Buenos Aires, což je podmanivá skladba volně inspirovaná Vivaldim, již ruský skladatel Děsjatnikov upravil pro komorní orchestr a housle a již jsme s nadšením už dvakrát vyslechli od Markéty Janouškové, která to hraje neodolatelně a úplně u toho zdivočí. Poprvé na zámku v Jimlíně a pak ještě v Atriu. Já ještě potřetí s krásnou španělskou houslistkou Leticií Moreno na Pražském jaru 2019.

   1958 Sharon Stone, americká herečka vynikajících kvalit a dáma důstojné a poněkud chladné krásy. Neprávem nejproslulejší je s ní film Základní instinkt, kde kamera na policii nahlíží mezi její dokonalé a schválně neopatrné nohy a rozechvívá mužské obecenstvo a zavdává příčinu k různým dohadům. Natočila však také díla nesporně kvalitnější jako Koule Casino, Můza, Cold Creek Manor. Sharon však ani není můj typ, ani nenatočila žádný světově a umělecky významný film. Na mě holky s nohama od sebe neplatí.

Výročí 11. března

   1544 Torquato Tasso (+1595), italský básník na přelomu renesance a baroka, Spokojeně a plodně pracuje na dvoře kardinála d'Este ve Ferraře. Trpěl psychickými poruchami a na čas byl hospitalizován a následně i několik let držen pod zámkem. Jeho nejvýznamnějším dílem je epos Osvobozený Jeruzalém na téma křižáckých výprav. Dílo je inspirací pro malířství, hudební, filmovou a knižní tvorbu. Příkladmo Goethova tragédie Torquato Tasso a Händelova opera Rinaldo.

   1898 Jan Antonín Baťa správně patří dle data sem do 11. března, nepozorně jsem četl a nakonec zařadil už do 7. března. Takže už máme splněno v předstihu.

   1931 Rupert Murdoch, americký v Austrálii narozený mediální magnát a miliardář, jedna z hlavních postav globální komunikace v závěru 20. století. Stručný přehled podstatného: Vlastní společnosti News Corporation a 20th Century Fox, čímž má pod kontrolou 9 satelitních televizních sítí, 40 televizních stanic, 100 televizních kabelových kanálů, 40 knižních vydavatelství, 175 novinových periodik, 1 filmové studio. Jeho aktiva tvoří největší mediální síť pod kontrolou jednoho člověka na světě. V impériu najdeme takové instituce jako The Sun, The Times a The Sunday Times, The New York Post, baseballový klub Los Angeles Dodgers, basketbalový klub New York Knicks, 20th Century Fox, filmová společnost, Fox Broadcasting Company (1985), televizní síť, která pokrývá kolem 97 % území USA.

.