Dva zajímavé koncerty on-line 2020

   Výtečná hudební dívka Monika Jägerová kontraaltistka nás pozve 25. listopadu na přímý přenos koncertu Rozeznělé rukopisy z refektáře kláštera Emauzy. Já zprvu čtu rozněžnělé, což dobře odpovídá mému stavu na počátku koncertu.

   Cituji Moniku: „Ve spolupráci s kolegyní z muzikologie Lucií Poskočilovou jsme připravily novodobou premiéru komorních skladeb J. K. Vaňhala a písní A. V. Horáka, A. Strébla a - světe div se - K. J. Erbena) Zazpíváme i zhudebnění jeho básně Dceřina kletba (jistě znáte z Kytice) a musím říct, že to je nádherná muzika.“

   Více podrobností o programu najdete zde: https://www.casopisharmonie.cz/aktuality/rozeznele-rukopisy-z-ceskych-muzei-a-archivu-ozivi-zapomenutou-tvorbu-skladatelu-i-basniku.html. Koncert lze sledovat na https://youtu.be/YnL0NCIXB1A . Pořadatelem je společnost Supernoty s. r. o.

   Program zahajuje Dceřina Kletba od Antonína Vojtěcha Horáka (1875-1910)), zhudebnění Erbenovy básně. Zpívají sopranistka Michaela Králová a altistka Monika Jägerová,

   Dále pokračujeme oním překvapením Horal Čech - Karel Jaromír Erben (1811-1870), zpívá sopranistka Anežka Hergeselová, již doprovází klavírista Jan Dušek.

   Následuje vložka instrumentální, a to Aria in C I. Jana Křtitele Vaňhala (1739-1813), hraje trio v sestavě housle: Matouš Pěruška a Jan Pěruška a violoncello: Kristina Vocetková.

   Nyní blok Devatero písní od Antonína Vojtěcha Horáka vesměs na Vrchlického texty a u Madrigalu i Boccaciův, zpěvačky Anežka Hergeselová, Viktorie Dugranperre, Monika Jägerová a  Michaela Králová se pěkně prostřídají.     

   Zpívají se tyto písně: Ó, bylo to pěkné,  Kde máš ten oranž…, Nač tobě říkat, Tichá slza, Jdou tiše snové pozdní, Šedavá, Píseň Markétky, Madrigal a nakonec Tichá noc na Sládkův text.

   Poté opět oddych pro zpěvačky, neb se hraje Vaňhalova Aria in G VI.

   Zpěvy ještě pokračují třemi písněmi s vícehlasým provedením. Srdéčko Aloise Strébla (1837-1906), Mysliveček A. V. Horáka na Sládkův text a Jepice téhož skladatele na text Vrchlického.

  K tomu jsem Monice napsal: „Rád bych reagoval ihned alespoň takto: Považuji úsilí nacházet skrytá hudební bohatství a interpretovat je za jednu z nejpříjemnějších součástí hudební kultury. Zvláště v této době je důležité obrátit se k nehmotnému bohatství. To vše je cenné o to více, že nositeli objevování jsou mladí lidé. Však víme, že zejména v 18. století vzniklo největší množství hudebních děl a mnohá stále ještě nejsou objevena. Za mnohými se zavřela voda, protože je kdysi někdo odložil a přehlížel. To je případ i tohoto koncertu.

   Vzpomeňte, jak ještě ve 20. století dlouho přežívaly názory o bezcennosti a zastaralosti barokní hudby. Konečně stále ještě nutno čelit mnoha předsudkům. Každému, kdo o hudbě přemýšlí, přece musí být jasné, že nástroje a způsob hry na ně nutně musely být v dávných dobách jiné stejně jako zpěv. Jsem si jist, že není ve prospěch hudby urputně hájit krajní meze. Ostatně co my víme, dnešní představy o tom, jak naši předchůdci hráli a zpívali, jsou jen do jisté míry odborně podloženým odhadem.

   Typickou ukázkou jsou klávesové nástroje. Vývoj od spinetů, cembal, kladívkových klavírů až k soudobým nástrojům je úžasným příkladem a příběhem (a stále se někdo snaží o nové konstrukce a uspořádání). Půvabná je představa, že Bach, či Beethoven hrají na soudobý Steinway. Určitě by si to užili a našli nové přístupy.

   Užil jsem si to stejně jako Vašeho hlasu barvy řeckého vína tak hlubokého a silného, že bývalo nutno je nalít do měsidla zvaného krátér (pozor neplést si s kráterem, ten získal název právě od měsidla) a zředit. Vás je třeba jen poslouchat a dívat se. Neředit. Velmi se mi též líbila sopranistka Anežka Hergeselová vřelým projevem i půvabným zjevem. Vaňhal se též moc hodil. Ideální pro domácí muzicírování. A už se těším na to, že se poměry urovnají. A určitě se nezapomeňte domluvit v Atriu. Tak tedy přijměte, prosím, a předejte dál mé poděkování.

   28. listopadu z lounského kostela sv. Mikuláše on-line Adventní koncert Ústeckého kraje, na který mě upozornila pozoruhodná a krásná sopranistka Miroslava Časarová, jehož hlavní součástí je kantáta k výročí 800 let od narození svaté Zdislavy „Já vládnu pouze láskou“ skladatele Jana Zástěry na text Jana Matouška. Hudební doprovod obstarají houslisté David Danel a Blanka Karnetová, Vendula Svobodová (viola), Ondřej Beránek (violoncello), Martin Zpěvák (kontrabas), Pavel Hromádka (trubka) a Linda Sítková (varhany). řídí sám autor.

   Koncert uvede Preludium z Te deum Marc-Antoina Charpentiera, nato zazní árie Let the Bright Seraphim z Händelova Samsona v podání Mirky Časarové dnes opět s již proslaveným obrovským copem.

   Po úvodním slově Jana Baxanta, biskupa litoměřického, následuje kantáta, v níž k sobě krásně sedí hlasy, a já nacházím ozvěny Martinů, Mirka dělá hezké oči, po ženských i čistě mužské sekvence a Mirčiny sólové úseky nádherné, velmi melodické tutti, v poslední části skoro muzikálové a připomínka Korngolda, pak ještě na závěr ozvěna mozartovská.

   Program pokračuje árií Die Heerden schmücken Hügel z Händelova oratoria Saul, zpívanou výtečně Bronislavou Smržovou Tomanovou. Ta rovněž skvěle i s Vladimírem Johnem ve slavném Franckově Panis angelicus, z Messe a trois voix, oba taky především vzorně frázují a latina je čistá, nikoli francouzská.

   Mirka před poslední skladbou vysloví přání, že se příště sejdeme naživo. Nikdo se netěší tolik jako já. Vše uzavře s podporou ostatních s neméně slavným Adventním časem (O Holly Night) Adolphe Adama.