Otevřený dopis o hudbě

Všem managementům českých hudebních těles a festivalů a hudebníkům a dalším lidem kol hudby, které znám.

Vím, že práce na nové sezóně již musí probíhat, přesto myslím, že ta dnešní truchlivá a nahodilá situace by mohla být překonávána mimořádnými postupy a k přemýšlení o tom nechť slouží tento dopis, který je především vyznáním mé neochvějné náklonnosti ke klasické hudbě a všem, kteří se kolem ní pohybují.

     Vážení a milí,

   Vy, kteří působíte v tom zázraku lidské tvořivosti jménem hudba, která je pro mě ze všech umění tím nejdůležitějším, ať je to sólově, v komorní sestavě, či orchestru nebo s taktovkou před ním, či v managementech, nebo technickém zázemí, Vám chci v této době říci, že jsem připraven chodit na koncerty v míře naprosto nadprůměrné, třeba i sedmkrát týdně. A proč ne někdy i třikrát denně. Dovoluji si touto cestou požádat, abyste nám po přejití vichřic viru obsadili zbývající část roku hudbou a nešetřili nás tentokrát ani v létě a využívali i víkendů. Jsem si jist, že lidé by přišli a nevýslovně rádi.

   Určitě nikomu z managementů nechybí zkušenosti, jak sladit místa a termíny. Napadl mě hudební krizový štáb, který by navrhoval programy a koordinaci a vše připravoval. Patrně by musel být organizován regionálně, je obtížné, aby pražský štáb připravoval moravský hudební život. Takový postup přece není příliš odlišný od práce ústředního krizového štábu. Mnozí z Vás to také umějí. Mluvím jen za sebe, ale jsem si jist, že divácká obec klasické hudby (a nejen ona) smýšlí obdobně. Vážení a milí, chybí mi živá hudba (reprodukované je ve virtuálním světě dostatek) a chybíte mi Vy, avšak nechybí mi zlost na ten zatracený koronavirus, který mě o všechny krásy světa připravuje. Tudíž nechybí mi odhodlání nějak vhodně přispět. Jsem tady, připraven a dychtiv a s důvěrou, že vše překonáme. Dobročinné dary jsou skvělé, ale nic nemůže nahradit bohatý a hojný koncertní život. A také nutno vzít v úvahu, že by mohl být problém získat významné sólisty ze zahraničí, neb netušíme, jak je události zasáhly. Avšak bezpečně vím, že disponujeme množstvím sólistek, sólistů a komorních souborů, kteří jsou na velice srovnatelné úrovni se světem. Nyní není čas na jmenování.

   Mnozí z Vás vědí, že o svých hudebních zážitcích píšu a z těch textů zřejmý můj vztah k hudbě a lidem kolem ní. Často se dost rozepíšu, neb mě napadají věci související. Třeba teď mě napadlo, že by se koncerty věnovaly památce zemřelých na Covid-19 v různých zemích a vždy byl program sestaven z hudby dané země. Nebo všem prodavačkám a prodavačům. Nebo různým dalším důležitým povoláním. Spoustu věcí odmítám brát tak vážně, jak vážné jsou. Proč tedy ne koncert pro Prymulu. Však by se hudební odkazy jistě našly, že dramaturgové!? A třeba by práva zakoupily jiné rozhlasy a televize a internetové portály. Tak vidíte, co práce by měl krizový hudební štáb.

   Zdraví a výdrž přeje Váš hudby a hudebníků milovník (dnes však především v prvé linii stojících zdravotníků a ostatních pro náš život potřebných).

   Richard Mandelík, Praha 14, [e-mail]   

.

.