Lípa Musica 2019

 Pro své hudební přátele jsem vybral koncerty v nejbližších lokalitách a ty, jež slibovaly zajímavý a hudebně bohatý program. Auto bere kromě teplického koncertu Vašek Vacek a jeho Fiat Multipla se ukáže jako výtečný výletní vůz.

     Začínáme Dialogem mistrů v pondělí, 23. září 2019 v Klášterní bazilice Všech svatých v České Lípě. Osoby a obsazení. Hanka, Bobina, kamarádka Vaškova, Vašek a já. Svým autem na místo dorazí Pockovi. Vlastivědná předehra koná se v Hoříně u Mělníka, kde zkritizujeme, že dodnes Georg Lobkowicz Mělnický lovecký zámek neopravil, avšak aspoň rekonstruuje impozantní rodinnou hrobku na zdejším hřbitově. Ke zdymadlu Hořínského kanálu nemůžeme, neb se tu rozsáhle opravuje a buduje bazén pro jachty. Jdeme tedy do blízké kavárny se smíšeným zbožím, kde si dáme vanilkovo-čokoládovou zmrzlinu, již vzorně a výtvarně zdařile natočí půvabná, leč trochu baculatá dívenka, vnučka to majitelky, paní za námi vyjde ven a vypráví nám reálie ze svého života a života obce. Všichni se tu na závěr vzájemně vyfotíme a já žádám, aby se k nám dívenka přidala, neb byla umnou zmrzlinotočičkou. Dál to vezmeme serpentinami mezi Liběchovem a Dubou.

   Na místě se ukáže, že je poněkud obtížné dle dohody převzít a zaplatit veškeré vstupenky na těch 5 našich koncertů, což mě přivede k přesvědčení, že za rok raději zaplatím poštovné, což při celkové ceně skoro osm tisíc je už zanedbatelné, leč pohodlí placení kartou z domova za to stojí.

  Dnes koncertují opravdoví mistři, a to koncertní dvou sousedních špičkových středoevropských orchestrů, České a Berlínské filharmonie, umělecký garant letošního festivalu Josef Špaček a Američan Noah Bendix-Balgley. Oba nesmírně sympatičtí a mladistvě vypadající a ve hře dokonalí.

   Na programu bez přestávky jsou kousky, jež vrcholným houslistům sluší, neb jde o Leclairovu Sonátu č. 5, e moll pro dvoje housle, která svým ušlechtilým barokním espritem kulturně nejvyspělejší evropské monarchie a krále své doby vhodně ukáže, jaké hvězdy tu dnes máme.

   Poté se posuneme do 20. století ke skladateli, který za tři filmové hudby získal Oskary (Hitchcockova Rozdvojená duše 1945 s Ingrid Bergman a Gregory Peckem, Cukorův Dvojí život 1947 s méně slavnými herci, Wylerův přeslavný Ben Hur 1959 s Charltonem Hestonem a překrásnou Izraelkou Chajou Hararit, tu si najděte na netu, stojí to za to: https://www.google.cz/search?q=haya+harareet&sxsrf=ACYBGNRcSOFEzO9aWiD7byEpYjWDrZ6PWQ:1571400996593&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwjwj87x5KXlAhXjnFwKHd0gD9kQ_AUIESgB&biw=1280&bih=869). Skoro se krásou dotýká Andulky Hathaway (stejně se jmenovala Shakespearova manželka) s gigantickou pusinkou snad ještě větší než Julia Roberts a hnědýma vočíčkama jako srnčí mládě:  https://www.google.cz/search?biw=1280&bih=869&tbm=isch&sxsrf=ACYBGNSZ-8insz-JQSa5vtsNwTHviuIzMA%3A1571404462120&sa=1&ei=rrqpXaiFB5L4wQL31r_YBg&q=anne+hathaway&oq=anne+hathaway&gs_l=img.1.1.35i39j0l9.136077.140739..144763...0.0..0.81.894.13......0....1..gws-wiz-img.......0i67j0i3j0i131.WJj_ozlczWE#imgrc=bvgq3ubQGlq5rM. Ale božskou Audrey nepředstihne žádná. A tu naši holku a Maří taky ne. To jsem se zase zakecal. Samozřejmě o holkách.

   Dalších 14 nominací Miklos Rózsa neproměnil. Původem Maďar prošel Německem, Francií a USA a jeho díla hrály osobnosti jako Haifetz, nebo Pjatigorskij. My uslyšíme jeho Sonátu pro dvoje housle, op. 15. Je virtuózní a hrdá a vítězná a malinko může být klidně filmová.

   Program uzavře Sonáta pro dvoje housle belgického Paganiniho Eugena Ysaye, jehož jeho spolužák původem ukrajinský Žid a později Američan a jeden z největších houslistů 20. století a učitel Davida Oistracha Nathan Milstein označil za cara houslí. Nezůstane nic dlužen a oběma hráčům naloží vrchovatě. Legrace je s přídavky. Jako první ohlášen Béla Bartók, jako druhý Béla Bartók a jako třetí  j obecnému překvapení Béla Bartók, vždy zřejmě sáhli do uherského folklóru, nebo rumunských tanců, jež tak ráda přidává a s temperamentem hraje ta naše holka, pohazujíc ofinkou.

   Vzpomněl jsem si na třetí nejkrásnější světovou houslistku (po obou našich Markétách) Gruzínku Lisu Batiašvili, jež na letošním Pražském jaru hrála pozoruhodný Bartókův koncert. Příští rok přijede zas a s Gautierem Capuconem budou hrát výtečný Brahmsův dvojkoncert pro housle a violoncello, který letos s FOK hrál Pinchas Zukerman se svou manželkou. A mám tentokrát první řadu, abych si krásnou a sympatickou Lisu užil. Ta zde také nesmí chybět: https://www.google.cz/search?q=lisa+batiashvili&sxsrf=ACYBGNTwkxPForgm2b5tyPML81xr0MZZPw:1571406297988&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwjnyMHR-KXlAhXBfFAKHZaTA-QQ_AUIESgB&biw=1280&bih=869#imgrc=01MeKMBpaApkGM.

Abyste neřekli že tu nejsou svrchuřečené Markéty, pak zde nejkrásnější druhá houslistka na světě:  https://www.google.cz/search?biw=1280&bih=869&tbm=isch&sxsrf=ACYBGNSTf2Ed2EWPRtBMwmG0k8j4U_tFgA%3A1571406300228&sa=1&ei=3MGpXe_ODYPDwALrs5TwCg&q=mark%C3%A9ta+vok%C3%A1%C4%8Dov%C3%A1&oq=mark%C3%A9ta+Vok%C3%A1%C4%8Dov%C3%A1&gs_l=img.1.0.35i39.334903.341227..342876...1.0..0.89.1069.16......0....1..gws-wiz-img.....10..35i362i39j0i67j0j0i131j0i131i67j0i24.iLleQmRvmiI#imgrc=t9vTlPZ8WfPKwM.

A když už jsem mluvil o Maří, tak zde důkaz: https://www.google.cz/search?q=marie+fajtov%C3%A1&sxsrf=ACYBGNRlnCtamxOX1ZzRPiRt3gJiQGh4QQ:1571413945158&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwj66PuPlablAhXNLFAKHXGABUUQ_AUIESgB&biw=1280&bih=869#imgrc=AUUCXXC3ewgJpM 

Nakonec ta ze všech nejmilejší, již familiárně nazývám tou naší holkou:   https://www.google.cz/search?biw=1280&bih=869&tbm=isch&sxsrf=ACYBGNQijaoObLWs9VjYtZKZD6rZSUkYlQ%3A1571406644133&sa=1&ei=NMOpXdrqB87SwQKYy4fgAw&q=mark%C3%A9ta+janou%C5%A1kov%C3%A1&oq=mark%C3%A9ta+janou%C5%A1kov%C3%A1&gs_l=img.1.0.35i39.289606.292790..294678...0.0..0.77.668.10......0....1..gws-wiz-img.......0j0i30j0i8i30j0i24.nBAV2F2hxEQ#imgrc=ndIq3bhkvrmw0M.

     Domů jedeme přes Boleslav po prvotřídní silnici a dálnici a Vašek má v autě pro nás připravené víno a něco na zub. Nejvíc si to pochvaluje Hanka, jež je u vytržení z toho pohoštění a z domácí péče. Tak se má cestovat a radovat ze špičkového koncertu. V Kalifornii být chyceni policií, zavřou nás všechny. Tam nesmí ani spolucestující popíjet, aby nedával špatný příklad.

    Druhé navštívení je 30. září v Teplicích v kavárně-sálu někdejšího luteránského kostela sv. Bartoloměje. Dnes bez Vaška, avšak jeho lidé tu někde jsou. Jedu autem a vzhledem k parkovacím omezením nejprve najdu místo příliš daleké. Ověřím parkování na místě a stihnu pro auto dojít a neznámými jednosměrkami hned napoprvé přijet až na dvůr k sálu. Milé dámy u vchodu pro nás obsadí místo v první řadě a Hanka dorazí těsně před začátkem autobusem díky zdržení z jakési odborové schůze. U vstupu ji ohlašuji a dámy úžasně mile ujišťují, že už nás znají z České Lípy.

  Dnešní koncert se přitažlivě a vtipně jmenuje podle série knížek psaných matkou rodu Evou o rodinných příhodách Špačci ve fraku. Leč jsou všichni neformální. Ani jeden z pánů dnes frak nemá.

A dramaturg festivalu drží úvodní řeč, v níž neopomene připomenout rody hudebnické a já se šplhounsky hlásím, prosim, prosim soudruhu a šeptám Klánští, a je mi poděkováno a jsem za hvězdu. 

   Dnes hrají violoncellisté Josef Špaček otec a Petr Špaček, houslista Josef Špaček ml., příčná flétnistka Jana Špačková, klavírista Jakub Špaček a z knížek podvakráte čte Eva Špačková. Toť velmi pěkný a nástrojově barevný consort. To by se líbilo i starým Angličanům, i když tu není ani loutna, ani viola da gamba.

   W. A. Mozart - Flétnový kvartet D dur Kv. 285; I. Allegro, Mozart je vždy příjemný úvod 
J. Suk - Píseň lásky pro klavír, Jakub překvapuje pečlivou hrou s výjimečným citem, s nímž pojednává slavný výňatek, E. Ysaye - Sonáta pro housle č. 6, op. 27, tady má možnost Josef ml. k virtuóznímu předvedení se a plní to vrchovatě, F. Poulenc - Sonáta pro flétnu a klavír; I. Allegro malinconico, nyní dámské sólo, Paní Špačková teď  přečte úryvek z knížky Špačci ve fraku, Z. Kodály -Sonáta pro violoncello, op. 8; I. Allegro maestoso ma appasionato, jako bratr houslista se předvede skvěle i bratr violoncellista, G. F. Händel/J. Halvorsen – ze slavné a známé sarabandy se hraje to, co má být hráno až po přestávce, neb violoncello bylo na Kodályho podladěno a nelze je rychle přizpůsobit. Přestávka a já tentokrát co řidič pomerančový džus a Hanka s chutí svařáček.

   Po přestávce L. van Beethoven - Klavírní kvartet Es dur, op. 16 II. Andante Cantabile, a úplně jiná atmosféra kvartetu velikého mistra, možná dnes nejvážnější, S. Rachmaninov – Elegie a Jakub opět ukáže, že bychom si ho měli pamatovat, přestože neměří 2 metry a nemá stejné rozpětí rukou a prstů jako ten veliký Rus. nyní ten druhý výňatek z Passacaglie G. F. Händela a J. Halvorsena, k němuž třeba violoncella. Další úryvek z knížky Špačci ve fraku, pokračujeme E. Elgar - Salut d’Amour, D. Šostakovič - Klavírní koncert č. 2 Op. 102, II. Andante, H. Vieuxtemps - Souvenir d’Amerique op. 17 “Yankee Doodle”

   Chci poznamenat se vší vážností, že program sestaven s citem a promyšleně a měl místa líbivá i náročná. Vynikající nápad rodiny Špačkových, s nímž lze kamkoli vyrazit a sklidit radostný aplaus. Navíc lze program poměrně volně doplňovat a modifikovat dle podmínek daného koncertu. Jen to prohození programových bodů bylo možno předpokládat předem. A celá rodina působí mile a přátelsky a ochotně na závěr podepisuje programy a knížky a odpovídá na četné dotazy. Je jasné, že na své si tu přišla i vyšetřovatelka Hanka, jíž auto na dvoře přišlo velmi vhod.

   4. října s paní Bobinou milá a sličná dívenka a zastávka v Mělníku v kavárně a fotka na náměstí. Koncert v Zahrádkách u České Lípy u sv. Barbory na hřbitůvku zaniklé obce Mnichov, nevede sem elektřina, proto uvnitř a podél cesty po koncertu svíčky a žádná toaleta a nutno opatrně vyrazit ven za kostel. Proto koncert slove Struny a svíčky/ koncert při svíčkách.

   Potíž nastává s programem, který si houslista a také hráč na jiné strunné nástroje Sergej Malov přizpůsobí dle své vůle, aniž by cokoli bylo uvedeno v tištěném programu, který tím pozbyl hodnoty. Sice něco o tom vysvětlí anglicky, avšak mnoho lidí netuší, o čem je řeč. Tohle mi věru hrubě vadí a Hance také. Já potřebuji vědět, co se hraje a kde zrovna v programu jsme. Být pořadatelem, tohle bych žádnému umělci netoleroval. To rovnou mohli říci, že program se sestavuje na místě. Avšak nezajistit český překlad je také hloupé. Původní program se mi samozřejmě zdá na první pohled na přibližně sedmdesátiminutový koncert bez přestávky nedosažitelný a příliš dlouhý:

 J. S. Bach: Suita pro violoncello č. 1 BWV 1007 G dur, E. Ysaye: Sonáta pro housle a moll, op. 27/2 pro Jacquese Thibauda, J. S. Bach: Suita pro violoncello č. 3 C dur BWV 1009, E. Ysaye: Sonáta pro housle e moll, op. 27/ 4 pro Fritze Kreislera, J. S. Bach: Suita pro violoncello č. 5 c moll BWV 1011, 
E. Ysaye: Sonáta pro housle d moll, op. 27/ 3 pro George Enesca,

   Violoncello nahrazuje viola dalla spalla (na krk pověšená), z toho programu zřejmě hrána jen jedna cellová suita a já netuším, která. Možná dokonce, že žádná z programu. Zahájeno výňatkem z Bachovy houslové Partity a hrán také Ysaye, avšak já mohu jen odhadovat. Proti výkonu umělcovu nemohu nic namítat, od prvního tónu mám pocit, že před námi stojí výjimečný hráč s pochopením pro Bacha, neb mám letošní srovnání z Pražského jara s Isabellou Faust. Ale toto svévolné zacházení s programem a návštěvníkem musím odmítnout. 

   9. října v Děčíně na zámku prvotřídní událost, neb dvě vynikající a sličné dámy českého zpěvu přednesou za doprovodu klavíru Vojtěcha Spurného základní dílo Dvořákovo i české vokální hudby, jímž se odrazil ke světové slávě, Moravské dvojzpěvy. Já je mám na loni vydané desce a také nahrané z ČT art. Dnes jedeme všichni, jen bez té dívky a já to naplánuji tak, že projíždíme z Ústí po pravém břehu obdivujíce krásu údolí a na místě ukážu sportovní park a unikátní řetězovou lávku a kopcem jdeme na zámek, kde máme přesně čas najít si dobrá místa.

   Po živém provedení jsem toužil kvůli kvalitám dam a zejména vyhlášené krásce Simoně Šaturové, na niž chodím rád a Jim, můj Angličan, který je Američan, si ji natolik oblíbil, že chodí jmenovitě na ni. Ale dnes sem nepřijel. A Markéta Cukrová je jistě přesně ten alt, který si Dvořák představoval a souzvuk obou hlasů od prvého tónu budí v duši mé radost neobyčejnou a také oko mé se raduje. Simona má tmavomodré šaty se širokým výstřihem podněcujícím fantazii a zdůrazňujícím krásu odhaleného hrdla. Nenápadný řetízek, jenž tu přiznanou krásu neruší. Zato Markétin náhrdelník je mistrovským dílem těsně pod hrdlem nad šaty tmavě zelenými. 

   Program je rozdělen dvěma klavírními vsuvkami z Dvořákových maličkostí, jež působí v rámci večera sice pestře, avšak poněkud mě uspávají. Nemá smysl se příliš rozepisovat, avšak hudebním obsahem a výkonem a kouzlem pěvkyň letos jeden z nejlepších koncertů. Dva přídavky a nebeský pocit v duši. Tohle kdyby zažil Dvořák.

  Poslední náš koncert drží 13. října Schola gregoriana pragensis v Ústí nad Labem v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Jedeme s Vaškem, neb Paní Bobina v Turecku a Hanka koná v Ústí návštěvu a jede sem rychlíkem. Cestou Vaškovi ukazuji něco z Litoměřic, náměstí a některé domy a zejména Máchovo divadlo a sousední Máchovu sochu a opravené opevnění a blízký Dómský pahorek, sídlo to biskupské. U divadla na hradbách potkáme skupinu sličných tanečnic a pán nás zve dovnitř na zkoušku. Jdeme však na náměstí a ve venkovní kavárně se občerstvíme. Jedeme se zpětným pohledem na Litoměřice a českou kotlinu přes hřbet Středohoří do Sebuzína zpět k Labi a po pravém břehu do Ústí.

   Osvěžujícím a zvukově podnětným bodem programu jsou vystoupení Jiřího Bárty s violoncellem, které tak krásně konvenuje zejména barytonu. Jiří hraje to, co mu neobyčejně sedí a s čím exceluje, kamkoli přijede a co nahrál aktuálně na desku s autentickým barokním violoncellem.

   Jsou to Bachovy cellové suity, jež lze bez uzardění nazvat vysokou školou hry na tento nástroj stejně, jako tomu je u sonát a partit pro sólové housle. Starý pán prostě považoval za svou uměleckou, učitelskou i otcovskou povinnost prozkoumat každý nástroj a zůstavit všem tyto s ničím nesrovnatelné učebnice plné krásy a tvůrčí hrdosti.

   Jiří dnes zahraje Preludium ze druhé suity d moll a později zvukově velmi zajímavou Grahamovu suitu a vhodně doprovodí Pärtovo Fratres, přitom zvukově přispěje i v bloku Sofije Gubajduliny. Načas se odklidí do kazatelny a na emporu a kúr i pár zpěváků.  Je to celé důstojné a středověké, přičemž ta Sofiina a Aarvova hudba zavánějí pravoslavným odkazem. V jedné chvíli hluboký zvuk cella ze záznamu drží bručivý základ.

     Cestou zpět to bereme opět přes Litoměřice a občerstvíme ducha na venkovní kavárenské terase, neb stále teplo pitím a drobnostmi, Já občerstvím ducha i oko půvabnou dívkou, jež nás obsluhuje, a nelením se jí lichometně vemluvit poznámkou, že Litoměřice jsou šťastné město, když tu mají tak krásné dívky. Když odcházíme, nevydržím to a ještě znovu její půvab pochválím a ujistím ji, že mi obohatila cestu domů. Cestou opět hodujeme, tentokrát máme dokonce sekt.