Smetanova Litomyšl 2018

Hudebně literární pořad, velká mše, jedna barokní opera a dvě další a pěvecký recital, toť můj letošní výčet účastí na festivalu.

   23. června jízda na program příhodně rozložený do dopoledne a odpoledne. Jede se mnou Vladimír Čepelák, neb jeho paní má dnes nějakou záležitost, a já jsem rád, že se využije lístek na Bachovu Velkou mši h moll, který jsem nějakým omylem koupil dvakrát.

Nejdříve od jedenácté tradiční hudebně literární pořad, kde bude zpívat slovenský mužský komorní soubor Danubius Octet Singers Bratislava a Božidara Turzonovová recitovat verše a číst písemnosti Emy Destinnové (140 let od narození). Pořad se jmenuje Zahrada srdce. Volba této dámy je přirozená, neb hrála Destinnovou ve vynikajícím filmu Božská Ema a v programu je pěkné foto z filmu, z něhož je jasno, že Božidara bývala jednou z nejkrásnějších československých hereček a typově byla vybrána pro tuto roli dokonale. Na té fotce má ústa do oblouku koutky dolů a poněkud výraznější rýhy na lících, což jsou rysy, jež lze pozorovat i dnes. Má sice úhlednou šedivou hlavu, ale stále je k poznání. Její přednes je jistý a zřetelný a čeština bezvadná. Hezky se to vzpomíná. Chlapci zpívají kvalitně a sebevědomě a projdou díly Janáčkovými, Smetanovými, Novákovými, Dvořákovým a Suchoňovým.

  Vladimír se mezitím trochu prochází a zajde na úvodní rozhovor s aktéry Bachovy mše.  Já spěchaje do kostela od toalet, mých důležitých spojenkyň, neb Mše h moll trvá přes dvě hodiny, potkám violoncellistku Hanku Flekovou a ještě také Josefínku Matyášovou, jež je tu za Collegium Marianum. Hrát bude právě Collegium Marianum a hosté a sborově zpívat Capella Mariana doplněná lidmi z dalších barokních souborů. Kombinované těleso řídí Švýcar Rudolf Lutz.

   Jsme u Nalezení sv. Kříže u piaristů včas a můžeme prozíravě zvolit prvou řadu vpravo, abychom měli vlevo čelem housle a přímo před sebou zajímavou skupinu dvou fléten, fagotu, hobojů a za nimi tří trubek. To se později ukáže být vynikající volbou, neb těmto nástrojovým sekcím přisouzeny významné úlohy. Sóĺový zpěv svěřen v Japonsku narozené a velmi hezké sopranistce Kristen Witmer, druhý soprán zpívá Lenka Cafourková, alt Markéta Cukrová, tenor Václav Čížek, 1. bas Tomáš Král a 2. bas Jaromír Nosek. Samé známé firmy ze staré hudby. Vedle krásky Kristen ve sboru potěcha oka mého altistka Aneta Petrasová.

    Dirigent živě a přátelsky reaguje a všichni hrají a zpívají, jak nejlépe umějí, však mnozí mši už hráli s Velkým C. Já se nejvíce těším na sekvence, kdy dostávají příležitost nástroje. Na housle Lenky Torgersen dobře vidíme a před námi si užíváme zejména obou fléten a hladivých hobojů před pobrukujícím fagotem, k nejlepším úsekům patří party trubek. Samostatné úseky k blýsknutí dostává Stephan Katte s přirozeným rohem, který hraje zpaměti a je to zvukové oživení.

Oproti provedením, která jsem slyšel dříve, mám pocit jakéhosi rodinného hraní, což nemyslím se sníženou kvalitou, ale spíše sounáležitostí všech a dychtivou spoluprací. Tohle nejde nahrát, to nutno zažít osobně a zítra, kdy mši opakují, to zase bude jiné.

   Další návštěvou festivalu je 27. června tradiční barokní opera v Nových Hradech, kde jsem loni tak hloupě chyboval a neviděl. Letos poletují mraky a je jasné, že hrát se bude opět v sýpce. Musím tedy pracně šplhat tři vysoká patra po schodech bez zábradlí vpravo směrem dolů. Po obvyklém rautu a úvodním dějství v zámeckých prostorách se přesouváme, tentokrát se dole nezdržuji a mířiv rovnou nahoru, trefím dokonce první řadu, shodou náhod hned vedle paní z Pardubic, který loni seděla vedle mě na Janě Bouškové. Dobří holubi…. a Klub přátel první řady.

   Letos se dává Láska nezná hranic Antonia Caldary a hraje Ensemble Damian, u něhož hostuje známá tvář z Velkého C a dalších souborů, houslistka Simona Tydlitátová, s níž o přestávce rád popovídám o představení a Velké mši, kde také hrála. Nesmírně si pochvaluje dirigenta Lutze, který se každému věnoval osobně a znal každého jménem.

   Představení pojato jako sled hříček a gagů a je to docela legrace podobně jako loni na festivalu v Aix-en-Provence Měšťák šlechticem. Já s radostí obhlížím hezké zpěvačky a z nich nejvíce Anetu Petrasovou v roli pastýřky Milléne. Každý nakonec najde svou vyvolenou a každá svého milého, i když zprvu všechno a všichni barokně popleteni.

    29. června tu hraje Národní divadlo Brno Gounodova Fausta a Markétu. Loni jsem s nimi udělal skvělou zkušenost v podobě La Giocondy a ještě zítra jdu na jejich Její pastorkyňu.

   Hlavní hvězdou je sopranistka Jana Šrejma Kačírková, ozdoba brněnské opery jako pěvkyně i krásná dáma. Děj je výsekem z pestrého života Faustova, kdy zatouží po Markétě a je ochoten učinit cokoli, aby ji získal. Leč s Mefistovou pomocí ji sice získá, ale protože je sám člověk špatný a nehodný, svede ji, přivede do jiného stavu, a když porodí dítě, zachová se sobecky.

   Markéta si musí projít krutým obdobím veřejného odsuzování, což není ani nyní nic neobvyklého a všichni včetně Mefista převlečeného za kněze ji bez milosti zavrhují. V těžké krizi dítě zabije, což jako kdyby se vázalo na zítřejší operu. Těžko posoudit, zda je Mefisto jen obrazem Faustova druhého já, či je skutečný ďábel.

   Nábožensky hluboce založený Gounod připraví konec v souladu se svou přirozeností. Markétě je v okamžiku smrti odpuštěno, když se otevřeně přihlásí k Bohu. A veskrze nesympatická postava Fausta si bude muset na své odnesení do pekel ještě počkat.

   Jana skvělá a neméně skvělý hostující tenorista Luciano Mastro jako Faust a Jan Šťáva jako Mefisto a můj oblíbený fešák a nápaditý muzikant Marko Ivanovič s taktovkou. A řada líbezných a nezapomenutelných melodií v duchu mistra melodie nad mistry Gounoda.

   30. června tedy Její pastorkyňa poprvé živě. Vynikající Bělohlávkovo koncertní provedení v Rudolfinu 2016 mě naladilo a přesvědčilo, že jde skutečně o operní klenot světového významu. Dnes v titulní roli Jenúfy druhá z brněnských sopránových hvězd, Pavla Vykopalová, jež se mi před třemi lety líbila v Šárce jako Rusalka.

  Druhá hlavní postava je Kostelnička, již zpívala maďarská sopranistka Szilvia Rálik a Lacu, lepšího a zajímavějšího z obou bratří, zpíval hostující Jaroslav Březina. A ještě musím jmenovat další slavnou postavu naší opery z Ostravy hostujícího barytonistu Ivana Kusnjera v roli Stárka. A Marko Ivanovič s taktovkou.

   Nejpozoruhodnější postava je s ohledem na hloubku děje Kostelnička. Může být pojata jako tyranská semetrika, přísná tetka, umanutá svíčková baba, bezohledná do sebe zahleděná žena, nebo i milující náhradní matka, či omezená stařena vězící ve starých předsudcích. Naše Kostelnička se blížila k oné bezohlednosti. Záleží na řeči těla, dojmu z pohybu a důrazu na určité noty a slova. Ovšem pro mě je především vražedkyní kojence, pro jejíž čin není žádné omluvy.

   Obrovskou očistnou lázní je chování Lacovo, který svou věrnou podporou Jenúfě může sloužit jako dokonalý křesťanský vzor lásky a pochopení, i když jí kdysi ze žárlivosti způsobil jizvu na jejím jablúčkovém lícu. Opera tak končí veskrze optimisticky. A ta Jenúfčina modlitba za už utopeného chlapečka, což ještě neví… Jen kdyby dramaturgie Metropolitní opery konečně dozrála k tomu, že musí dát do přenosů nějakého Janáčka (běžně ho hrají) a Prodanou nevěstu (také bývá na repertoáru). 

A konečně 1. července odpoledne ve Smetanově domě písňový recital Adama Plachetky, jenž k němu přibral svého dvorního doprovodného klavíristu Brita Garyho Matthewmana. Zároveň přivedl mladé umělce, mezzosopranistku Jarmilu Balážovou s úhledným účesem jako Božena Němcová a barytonistu Romana Hozu, jenž se na jaře blýskl v Rudolfinu spolu s Lucií Kaňkovou, a společně sestavili atraktivní program, při němž se střídali.

   Jen pohleďte: Dvořákovy Tři novořecké básně (méně hrané a zajímavé), výběr z Martinů Písníček na jednu stránku a na dvě stránky. Dobiášova úprava písní, jež hrával za války Jan Masaryk. Tady mi to nedá, ale ve čtrnáctém na galakoncertu k poctě dvacátého výročí úmrtí Jarmily Novotné v Litni skončil program také dnes zpívanou písní Lásko bože lásko, kdy jsem slzy zadržoval s nejvyšším úsilím. Bohužel na Youtube to již není.

   Po přestávce čtyři Schubertovy písně a tři z Mahlerova Chlapcova kouzelného rohu. Zdařilý, vkusný a kvalitní výběr uzavírají Adamem podmanivě a odvázaně podané Schönbergovy tři Brettl Lieder označované jako kabaretní písně. Koncert vyhovoval mým preferencím a měl v čele světovou hvězdu a dva české talenty. Mám raději písňový repertoár než operní tisíckrát omleté árie vytržené z kontextu děje. Jako přídavek dal Roman něco německého a Adam ještě přidal také. Letošní Litomyšl jsem ještě tradičně doplnil výstavami, jichž bývá kolem dvaceti.

   Velmi milá byla výstava fotografií Emy Destinnové v rodném bytě B. Smetany na zámku, kde jsem dle svého zvyku zapředl hovor s kustodkou a povídal si s ní o festivalu a Destinnové.

   Leč konverzačně nejpodnětnější byla debata s dvěma blondýnkami na výstavě Impresionismus a jeho přesahy v české malbě v Galerii Kroupa na náměstí. Jedna taková normální, ale druhá velice půvabná. Tak motivován jsem rozvinul své osobní kouzlo a pár obrazů, které mě zaujaly, rozebral, až jsem narazil na krásný obraz zimního nádraží, na němž parní lokomotiva jako kdyby vyzařovala oheň a energii. Půvabná pravila, že nikdy nepochopila, jak někoho napadne sestavit vozidlo, jako byla lokomotiva, nebo automobil. To je něco pro samečka.

   Následuje přednáška o tom, jak asi mohla probíhat tvůrčí konstruktérská činnost a opravím omyl s označováním Stephensona za vynálezce lokomotivy, řka, že správně je můj jmenovec Trevithick. Tak se provalí mé jméno a nastane čas představování. Hana a Kateřina. Půvabná a zvědavější Kateřina se ještě při komentování obrazu lokomotivy ptá na to, jak vlastně funguje a kde je ten motor. Teď už úplně zářím. Myslím, že na tuhle exkurzi do technického muzea dámy jen tak nezapomenou.

   Ještě zvládnu výstavu nekonvenčního Kryštofa Kintery v Galerii Sklenář a ta mě velmi pobaví humorem a nápaditostí, hraničící s potrhlostí. Tady žádné dívky, avšak dvojice, jež trpí neodbytným puzením k výkladu úmyslů umělcových. Jejich kydy bych vám nepřál.

   Letos jsem si opravdu užil hudebně, výtvarně i s dívkami a spolehlivé a překvapivě rychlé autíčko Lucka už dovršilo 2 tisíce kilometrů.