Výlet do Jimlína za zamilovanou dívkou

29. 05. 2018 7:00:00
Tedy přesně řečeno, ta dívka znovu prokázala, že je hluboce zamilovaná do hudby a svých houslí. Nevím, zda to způsobilo něco v ovzduší, nebo v lidech, ale v sobotu 26. května po čtvrté hodině jsme se neskonale radovali všichni.

Markéta Janoušková se dohodla se souborem North Czech Capella, že s nimi na severočeském Festivalu Ludwiga van Beethovena, cestujícím po zajímavých severočeských místech (v našem případě na zámku v Jimlíně u Loun) sehraje na druhých houslích pozoruhodnou skladbu Zdeňka Lukáše nazvanou Concerto grosso a na závěr jako sólistka Cuatro Estaciones Porteňas (Čtyři roční doby v Buenos Aires), kterou složil pod vlivem Vivaldiho, jak zřejmo z názvu, argentinský Dvořák Ástor Piazzola a z původní skladby pro bandoneon a tři další hlasy ji pro komorní těleso a sólové housle upravil Rus Leonid Desjatnikov. Ještě než se do povídání pustím, musím říci, že jsem měl dojem, že ta skladba je napsaná pro trochu divokou a svéhlavou a trochu roztančenou houslistku, která se nebojí do hudby doslova vhupsnout a koupat se v ní. Tedy pro naši Markétu.

Jako vždy nyní okolnosti, ráno do květinářství a přemýšlení o barvě a druhu květů. Mají však nádherné rudé růže s karmínovou kresbou na okvětí. Růže nikdy chyba a dívka začasté v červeném. Nazdobit, zabalit a v jednu oba Vacci přede dveřmi. Počasí houslově virtuózní a jedeme spolehlivě a na místě Zámecký šenk a menším jídlem a svijanským mázem. Vhodná ouvertura jak mám rád a a my s plnými bříšky celí v radostném očekávání. V sále Markétou zajištěna první řada, jež je v těsné blízkosti hudebníků a kolena téměř ve violoncellu. Takový těsný kontakt mám naopak rád, maje pocit, že hraju s nimi, a výtečně uvidíme na tu naši dívenku.

Zahajuje Johann Sebastian Bach se svým Brandenburským koncertem G dur, BWV 1048. Tak zní správný název a někdo do programu napsal chybně Concerto grosso. Tady ještě Markéta není, ale já dle svého zvyku projíždím očima soubor a snažím se zachytit, co každý hraje. Výtečně a sametově zní blízká violoncella. Přede mnou hezká violistka, takže se má očka radují. Krásně se prolínají housle s violoncelly a kapela vůbec zní jako silné červené víno. Jsem velmi příjemně překvapen, neb jsem takovou kvalitu nečekal. A to teprve začínáme a pozdně odpolední hvězda ještě nevyšla. Vyjde teprve ke druhé skladbě, již avizovanému Lukášovi a má na sobě černě šaty s průhledným černým závojem a mé srdce se zachvěje. Bohužel se postaví do druhé řady za první housle a za zády má prosvětlené okno a na tom pozadí je vidět jen silueta. Ale je tady s námi a při příchodu nás opláchne svým zářivým úsměvem. Concerto je pěknou ukázkou pohrávání si s možnostmi smyčců a violoncella dostávají prostor a také housle až k výšinám. Vivaldiho, jak psáno v programu, tam však neslyším, zato chvílemi Šostakovičovo rytmické přemýšlení se smyčci a chvílemi Bartóka.

Opět Bach a tentokrát skladba z nejslavnějších a nejhranějších, kterou zahrajeme návštěvníkům z vesmíru, až se budou ptát, co je hudba. Původně varhanní Toccata u fuga d moll, BWV 565. Na podzimních táčkách s hudbou, kdy jsme si nahrazovali Markétin odpadnutý koncert pouštěním její desky s Goldbergovými variacemi, jež nahráli se smyčcovým triem na Maltě. Ve druhé části setkání jsme si nejprve dali právě originální varhanní Toccatu a fugu a pak orchestrální s Českou filharmonií pod Stokowskim z roku 1971. Večer jsme vhodně uzavřeli poslední deskou Leonarda Cohena.

Po první části šeptám Honzovi: „To bysme měli tokátu a teď příde fůga.“ Violistka to asi slyší, protože mě obdaří zářivým úsměvem, který s radostí opětuji. Ten úsměv říká, že oba víme, vo co de, a zní to výtečně. Přesně tohle je jeden z důvodů, proč mám rád těsný kontakt s hudebníky. Myslím, že k radosti z hudby patří, že si ji lidé dávají najevo především úsměvem a mimikou. Potlesk je až konečným a konvenčním poděkováním. Jak za chvíli uvidíme, Markéta to vidí ze své pozice podobně. Tu slavnou věc sehrají dle mého přesně a s náležitou úctou a nijak se nepředvádějí a jdeme na přestávku.

V šenku studená bílá decka, ale říkají, že v pět zavírají, takže si po koncertu tady nic nedáme. Špatně odhadnu přestávku a dorazím přesně ve chvíli, kdy jsou připraveni začít a ještě levou nohou zakopnu o židli. Ale připravená Markéta už ví a počká. Jako v Atriu. Začneme oděním. Pozitivně hodnotím každou dámu, která nám dopřeje pohled na obsah svého šatníku a ten pohled dosvědčí její vybraný vkus. Markéta pro druhou část zvolila šaty, jejichž rudý spodní díl překryt průhledným tmavým závojem a jsou tangově kratší a střevíčky má také vhodné pro ten argentinský národní tanec. Však tanec za chvíli vypuká.

Teď je tu jediná královna, která se co chvíli povzbudivě usmívá do orchestru a jako obvykle její tvář prochází všemi odstíny emocí od milostného okouzlení po bolest zubů a do toho občas úsměv do not, a na krk houslí a kývání se po způsobu ortodoxních Židů u Zdi nářků. Odtančení kroky tanga od pultu a kroky zpět a natažený krk, jako kdyby jí selhával zrak. Dokonce v jednu chvíli zafuní jako Václav Luks. Dokonce bych řekl, že Markétin pohyb a mimika jsou záměrnou součástí koncertu. Nesmí se divit, že se tak radujeme, když je taková.

Musím pochválit Desjatnikova za výtečné aranžmá a využití houslí na samu mez. Občas dostávají příjemně bručivý hlas violoncella a občas, zejména v závěru se ozvou vivaldiovské citace. Myslím, ba dokonce na tom trvám, že Markétě tato skladba dokonale sedí a že z toho, že s ní hraje, má neobyčejnou radost celý soubor. Možná, že někoho takového záměrně hledali.

Mně se hlavou honí argentinské myšlenky, jako skvělí fotbaloví mistři světa ve fotbalu 1978 a 1986 a odporné vojenské junty, jež padly poté, kdy jsme museli poslat loďstvo, aby vrátilo do královniných rukou Falklandy. Hovězí steaky na dva palce a mrazírenské lodi, výtečné víno, Jorge Luis Borges a Perónovi a San Martín. A Eichmann. A jak vedli válku spolu s Brazílií a Bolívií proti Paraguayi a téměř všichni paraguayští muži v ní padli. A přitom všem přijímám ty dary čiré radosti z hudby, jež dostáváme od té zázračné dívky. V závěru na nás upře pohled violoncellista a očima signalizuje, že něco přijde. Housle téměř umřou a skladba plná energie končí do ztracena na způsob Haydnovy „Na odchodnou.“ Brnk–brnk a konec.

Dávám jí květiny, jež se skvěle hodí k šatům, a s nadutostí konstatuji, že ty naše jsou nejkrásnější. Prosím, ať se ještě staví. Za chvíli povídáme a violistka poblíž a já se přiznám, že jsme se na sebe usmívali a ona to potvrdí. Markéta se na mě podívá takovým pohledem, v němž se blesky mísí s výtkou: „To jsem nevěděla, že jste tak promiskuitní.“ Koncert v domě U Kamenného zvonu bude 13.6. a já se ptám, zda se jí to podařilo dohodnout mimo mé obsazené termíny. Prý samozřejmě. Vidíte, je lepší mít protekci u krásných houslistek než u řezníka.

Pak ještě celý soubor zasedne pod hradební zdí a královnu dne (Catherine Deneuve byla v jednom filmu Kráska dne) si umístí do středu a chystá se vzpomínková fotka, již někdy za desítky let někdo objeví a bude se divit krásce dnešního dne. Dnes se tu pohybuje častý Markétin doprovodný klavírista Bohumír Stehlík s fotovýbavou a Honza ho požádá o poskytnutí fotek, neb já jsem svůj aparát zapomněl v doma. Dokonce ještě zastihneme otevřený šenk a hudebníci si také něco dají, než se poskládají do aut. Markéta už v civilu v krátké sukénce. Dívky v letní sukénce je totéž jako dobrá hudba.

Plni radosti pochvalujeme si dnešní radostný a vyloženě zářivý den a už se těšíme na červen.

Autor: Richard Mandelík | úterý 29.5.2018 7:00 | karma článku: 8.75 | přečteno: 185x

Další články blogera

Richard Mandelík

Jeden podařený slavnostní koncert k roku české hudby

Koncert až na dvě zajímavé výjimky vokální a celý věnovaný památce české skladatelky Slávy Vorlové (1894—1973)), tudíž dnes užito jen její hudby a občas i textů.

25.3.2024 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Richard Mandelík

Joyce DiDonato pod Ještědem

Občas se něco výjimečného povede a tentokrát se to povedlo managementu mého oblíbeného festivalu Lípa Musica. Domluvit se světovou operní hvězdou první velikosti vystoupení na regionálním festivalu je z říše snů.

14.3.2024 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 48 | Diskuse

Richard Mandelík

Námět k přemýšlení o jednom mostu

Vážený pane primátore, řediteli, předsedo dle rozdělovníku dovoluji si předat Vám touto cestou a současně, ježto se domnívám, že jste v této věci osoby přímo dotčené.

13.3.2024 v 7:00 | Karma článku: 10.28 | Přečteno: 216 | Diskuse

Richard Mandelík

Moravské dvojzpěvy 2024

Šťastná chvíle Dvořákova, Brahms nadšen, rakouská předlitavská dotace přiklepnuta a Simrock usoudí, že když tohle vytiskne, bude to kšeft. Po pár dalších úspěších celosvětová sláva toho zamlklého pražského violisty.

1.3.2024 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Dita Jarošová

Uchazečky konkurzu na ředitelku /povídka/

Všechny tři postupně hledaly kongresovou místnost, až skoro bez toho "s", dveře měla čísla, která však v pozvánce nestála. A tak trochu zoufale korzují po chodbách bez informačních cedulí odchytávají všemožné i domnělé úředníky .

28.3.2024 v 9:45 | Karma článku: 7.97 | Přečteno: 236 | Diskuse

Dita Jarošová

Burešův Maelström ?

Všichni máme v paměti telefonní aplikaci Bez Andreje. Funguje dosud? Kupujete anebo využili jste ji někdy v minulosti? Už její pouhý výskyt nám v podstatě oznamuje, že bude přetěžké vyhnout se výrobkům právě z této stáje...

27.3.2024 v 9:50 | Karma článku: 11.60 | Přečteno: 312 | Diskuse

Richard Mandelík

Jeden podařený slavnostní koncert k roku české hudby

Koncert až na dvě zajímavé výjimky vokální a celý věnovaný památce české skladatelky Slávy Vorlové (1894—1973)), tudíž dnes užito jen její hudby a občas i textů.

25.3.2024 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Rytíři Sacher-Masochové v Praze, c. a k. úředníci a milostné vášně

Na Olšanských hřbitovech je hrobka rytířů Krticzků von Jaden. A tam odpočívá i vlastní sestra slavného Sachera-Masocha, díky němuž vzniklo slovo masochismus. Barbara von Sacher. O rodu rytířů Sacher-Masoch a Krticzků.

24.3.2024 v 19:47 | Karma článku: 17.84 | Přečteno: 345 | Diskuse

Pavel Král

Spravedlnost

Po přečtení tohoto příběhu bych mohl jen poznamenat, že spravedlnost je v Božích rukou. A tím by bylo celé téma vyčerpáno. Ale já bych rád spolu s vámi uvažoval o potřebě spravedlnosti v širších souvislostech. A k tomu bych rád...

24.3.2024 v 13:00 | Karma článku: 4.43 | Přečteno: 117 | Diskuse
Počet článků 739 Celková karma 7.97 Průměrná čtenost 235

Píšu převážně o svých kulturních zážitcích blízkým, přátelům a známým. Proč to nezveřejnit na blogu? Možná někoho potěším a možná někdo potěší mě. Pokud jde o politiku, uložil jsem si, že o ní budu mlčet, pokud se mě věc nějak silně nedotkne.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...