Barevná bouře Bartoli-Gabetta

6. 02. 2018 7:00:00
Už od první zprávy o chystaném koncertu jedné z královen klasického zpěvu 14. prosince v Rudolfinu spolu s prvotřídní argentinskou violoncellistkou mě uvedou do pohotovosti, neb lístek do první řady dostanu náhradou za odřeknutou

Největším lákadlem je pro mě očekávaná pestrá souhra obou umělkyň, podpořených malým barokně klasicistním orchestrem jménem Capella Gabetta (1981), neb hlavní roli tu hraje Solin bratr Andrés. Nápad spojit mezzosoprán a hlasem violoncella a přinést na pódia nové barvy a světla je přesně ten přístup, který mám rád na rozdíl od recitálů, kde se pouze řadí známá operní čísla. Dnešní dvojitá souhra slibuje jiné zážitky. Někde psali, že jde o „souboj“, avšak to je asi tak pravda, jakože Falklandy jsou Malvíny a patří Argentině. Dle mého jde o spolupráci dvou velkých hudebních osobností k velikému obohacení hudební scény tam, kde budou koncertovat a kde se bude prodávat jejich deska s tímto koncertním programem.

Texty v programu máme a to je něco pro mě. Sledovat temperamentní Cecilii, jež vždycky vyjadřuje mimikou i pohyby děj, jsouc tak zvyklá z opery a sledujíc co jí tělo napovídá.

Ouvertura Johanna Adolpha Hasseho (1699–1783) k opeře Il ciro riconosciuto večer zahajuje a orchestr zní měkce a po nástrojích srozumitelně. Nyní počne hra světel a na pódiu se utlumí a soustředí na Sol a Cecilii a zpívá se árie Fortuna e speranza Antonio Caldary (1670–1736) z opery Nitocri. Postupně se ukáží nástroje a Solino violoncello vládne. Cecilia se vesele položí do árie Aure andate e baciate z opery Il nascimento dell'Aurora Tomasa Albinoniho. Po veselí přichází smutek, který umí Cecilia vyjádřit mistrovsky árií Aure voi de' miei sospiri z opery San Sigismondo, re di Borgogna Domenica Gabrielliho (1651–1690), zde dlouho držené a citlivé pianissimo podtrhuje, že život není stále zahradou.

Nato okusíme v předehře z opery Ariodante Carla Francesca Pollaroly (1653–1723), jak umí hrát teorba. Poté zazní slavná Georgem Friedrichem Händelem (1685–1759) recyklovaná árie Lascia la spina cogli la rosa z oratoria Il Trionfo del Tempo e del Disinganno. Viz též opera Rinaldo, kde ji slyšíme pod názvem: Lascia ch'io pianga. Nato zní árie O placido il mare z opery Siroe, re di Persia Hermanna Raupacha (1728–1778) a my jsme obdařeni pověstnými Ceciliinými koloraturami a vítězně hrdým přednesem místy čelem k orchestru, jako kdyby říkala, hrajte tak, jak zpívám. Prvou část zakončí opět Händel a jeho árie What passion cannot Music raise and quell! z Ode for St. Cecilia's Day. Má oslavnou a méně dramatickou atmosféru než předchozí operní árie.

Po přestávce obě sólistky přicházejí v květovaných sukénkách a hned v úvodním Koncertu pro violoncello a orchestr č. 10 D dur Luigiho Boccheriniho (1743–1805) se mistrovsky ukáže Sol a její nástroj zní barvou jako gamba. Christoph Willibald Gluck (1714–1787) do opery Orfeo ed Euridice, zařadil skvělý a ďábelský Tanec Fúrií, který je předposledním a čistě instrumentálním číslem, k jehož působivosti přispívá stmívání a práce se světly. A Boccherini koncert uzavírá koncertní árií Se d'un amor tiranno, jež je neobyčejně krásná a vhodná k rozloučení.

K tomu dojde, až se nadšené publikum nasytí dvěma přídavky, kde prvý je fandangem od de Nebry a druhý připomíná jakousi pastorální píseň. Za večer plný barev a také citu náleží oběma skvělým dámám poklona a dík a orchestr budiž pochválen za nástrojové mistrovství a souhru.

Autor: Richard Mandelík | úterý 6.2.2018 7:00 | karma článku: 7.35 | přečteno: 104x

Další články blogera

Richard Mandelík

Joyce DiDonato pod Ještědem

Občas se něco výjimečného povede a tentokrát se to povedlo managementu mého oblíbeného festivalu Lípa Musica. Domluvit se světovou operní hvězdou první velikosti vystoupení na regionálním festivalu je z říše snů.

14.3.2024 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 47 | Diskuse

Richard Mandelík

Námět k přemýšlení o jednom mostu

Vážený pane primátore, řediteli, předsedo dle rozdělovníku dovoluji si předat Vám touto cestou a současně, ježto se domnívám, že jste v této věci osoby přímo dotčené.

13.3.2024 v 7:00 | Karma článku: 10.26 | Přečteno: 211 | Diskuse

Richard Mandelík

Moravské dvojzpěvy 2024

Šťastná chvíle Dvořákova, Brahms nadšen, rakouská předlitavská dotace přiklepnuta a Simrock usoudí, že když tohle vytiskne, bude to kšeft. Po pár dalších úspěších celosvětová sláva toho zamlklého pražského violisty.

1.3.2024 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse

Richard Mandelík

Vánoční dívka bez dívky a jiné dívky

Nadpis se co nejvíce blíží dalšímu textu. Já, člověk jednoduchý spokojený s málem, jsem nadmíru smuten, že se neuskutečnilo téměř každoroční štědrovečerní setkání s Markétou Janouškovou, což je mi tímtéž, jako když si smažka kone

28.2.2024 v 7:00 | Karma článku: 5.60 | Přečteno: 157 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Ladislav Kolačkovský

Zapomenuté pražské sídlo orlických Schwarzenbergů

V Praze je městský dům, který zdobí schwarzenbergský erb, konkrétně orlické sekundogenitury. Jedná se o dům ve Spálené ulici č.p. 90. Kdysi pražské sídlo orlické větvě rodu, které dnes se Schwarzenbergy málokdo spojí.

17.3.2024 v 15:51 | Karma článku: 18.21 | Přečteno: 261 | Diskuse

Pavel Král

Svoboda

„Každý dělal, co uznal za správné.“ Není právě tohle svoboda? Netouží právě po tomto lidé? Aby je nic a nikdo neomezoval. A tak aby si konečně mohli dělat jen to, co sami chtějí!

17.3.2024 v 13:00 | Karma článku: 6.00 | Přečteno: 114 | Diskuse

Kamila Steinová

Rozhovor s Miroslavem Hlaučem

V minulém článku jsem vám představila debutový román Letnice od Miroslava Hlauča. Dnes u Letnic stále zůstaneme, ale trochu jinak. Přináším vám s panem Hlaučem rozhovor.

17.3.2024 v 12:45 | Karma článku: 6.28 | Přečteno: 78 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Don Baltasar Marradas – zmizelé posmrtné stopy velkého generála

Don Baltasar Marradas y Vich byl říšský hrabě a rytíř Maltézského řádu, císařský polní maršál španělského původu. Ve své době byl slavný, ale po smrti stopy generála zcela mizí. Dodnes nevíme, kde vlastně spočinuly jeho ostatky.

16.3.2024 v 21:34 | Karma článku: 14.89 | Přečteno: 181 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Prof. Ferdinand Ďurčanský, profesor práv a šlechtic ve službách slovenského kříže

14. března 1939 vznikl Slovenský štát. Ve vládě válečné Slovenské republiky byl jeden z ministrů původem ze šlechtického rodu, který obdržel erb a nobilitaci od císaře Rudolfa II. Prof. Ferdinand Ďurčanský

16.3.2024 v 16:46 | Karma článku: 12.65 | Přečteno: 205 | Diskuse
Počet článků 738 Celková karma 7.95 Průměrná čtenost 236

Píšu převážně o svých kulturních zážitcích blízkým, přátelům a známým. Proč to nezveřejnit na blogu? Možná někoho potěším a možná někdo potěší mě. Pokud jde o politiku, uložil jsem si, že o ní budu mlčet, pokud se mě věc nějak silně nedotkne.

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Konec nadvlády programátorů. Pozic ubývá, na jednu se hlásí stále víc lidí

Premium Ochota firem splnit uchazečům skoro jakýkoli požadavek a velmi nízká konkurence. Tak by se ještě nedávno dala definovat...