Dunkerk
Podívejme se trochu do historie kolem francouzsko-britského stýkání. Začíná nesmiřitelným francouzsko-anglickým nepřátelstvím a to přetrvává dlouho. Pás území od Normandie po Calais dědičně patřil normandským vévodům, a jak známo, jeden z nich jménem Vilém se Anglie zmocnil, čímž založil anglický nárok na blízká města Calais a Dunkerque, po anglicku psané Dunkerk, či Dunkirk. Jeden z jeho následovníků, Jindřich II. pojal za manželku jednu z nejschopnějších a nejzajímavějších dámských osobností nejen středověku, Eleonoru Akvitánskou, tak skvěle ztvárněnou v legendárním filmu Lev v zimě čtyřoskarovou rekordmankou Katharine Hepburn. Jindřich tak sňatkem získal další území na jihozápadě Francie a anglický král stal se mocnějším než francouzský. Ta kost dlouhá léta vězela v krku francouzských králů, až se počalo ostře válčit a trvalo to sto let, dokud jedna dívenka nepozvedla vojenské odhodlání francouzského krále a jeho armády. Dostalo se jí za to odplaty na hranici. Angličanům tehdy nepomůže ani upalování dívenek a z Francie se stáhnou a předchozí nároky anulovány. Jedině Calais jim zůstává ještě sto let.
Pak se dvakrát zamíchá Anglie (vlastně už Británie) do koalic proti Francouzům, na počátku 18. století a o století později. Mezitím se ještě poperou o Kanadu a stejně jako vrchní velitelé rakouský a pruský u Štěrbohol, zahynou Wolfe i Montcalm o dva roky později u Quebeku. V Krymské válce pak poprvé stojí Francouz a Brit vedle sebe, neb Rusy je třeba klepnout přes prsty. A na počátku 20. století se lev a kohout doslova hubičkují, neb jim vedle vyrostl nebezpečný soupeř dvouhlavý orel. Orel v prvé válce svržen z hnízda a oškubán, avšak vstane z popela.
V roce 1940 se opět válčí v Belgii a severozápadní Francii a proud útočníkových vojsk takticky skvěle zatlačí britský expediční sbor s částí francouzských vojsk k pobřeží a téměř čtyřem stům tisícům spojeneckých vojáků hrozí zajetí, či záhuba, podle toho, jak se rozhodnou sami a co mají v úmyslu Němci. Myslím, že nemít Britové v čele Churchilla, ale lorda Halifaxe, zřejmě by se jednalo o vzdání se obklíčených vojsk a o míru. To je výchozí historická situace.
Nutno nyní dodat důležitou premisu. Film není a ani nemá ambici být dokonalou historickou rekonstrukcí a nezabývá se řadou okolností a v mnoha technicko-vojenských situacích si s věrností, nebo věrohodností nedělá starosti.
Předně tu vůbec nejsou podrobnosti o francouzské podstatné úloze, neb právě oni bránili obvod pláží a umožnili evakuaci a asi čtyřicet tisíc jich padlo do zajetí. Letecká přistání na hladině ve skutečnosti končila salty a smrtí při nárazu, nebo rychlým potopením letadla a utopením. Je jasné, že dojemná scéna záchrany pilota je trochu přitažená za vlasy. A také přistávání na pláži bez motoru by zřejmě nedopadlo tak hladce, když už odmyslíme, že filmová pláž je dokonale rovná a nijak nezvlněná. Jediná vlna by znamenala, že letadlo skončí v přemetech.
A použité spitfiry jsou zřejmě pozdější verze, ne ty z roku 1940, minimálně tehdy ještě nebyly celoplexisklové kryty kabiny. Verzí nakonec bylo 17 a pár námořních zvaných seafire. A možná dominantním typem tehdejší doby byly hurricany. Ale s autentickými válečnými letadly je už potíž. Létá jich už na světě jen pár a já mám pocit, že jediný u nás a to je spitfire, který kdosi koupil v Izraeli jako ruinu a ta ruina, jak se ukázalo, byla československá z války za nezávislost Izraele roku 1948.
Topédoborce a menší válečná plavidla byly současné jen poněkud upravené torpédoborce a fregaty, a soudobá komunikační technika a rakety na nich zakryty. Kde však brát torpédoborce z roku 1940, takové nejsou až na pár muzeálních kusů v čele se slavným křižníkem Belfast na Temži ve středu Londýna. To je však muzeum a na řece jen stojí a hrát ve filmu nemůže. Navíc to je národní památka.
Tím nechci říci, že po technické, nebo historické stránce je film nekvalitní. Jen odmítám vynášet jej do oblak a činit z něho vrcholné dílo vyčerpávající téma jedné z epizod 2. světové války. Kvalita filmu tkví jinde. Jsem přesvědčen o tom, že režisér zamýšlel dotknout se především divákovy představivosti a nejniternějších emocí a vtáhnout nás do dějů téměř jako účastníky. A kupodivu, netřeba, aby vzduchem létaly končetiny a krev crčela proudem. Iluze tenkých hranic mezi životem a smrtí je dokonalá. A nikde žádný Němec, kromě pilotů letadel.
Nyní nakupím útržky a střípky a budu střídat záběry v tempu, které je jedním ze znaků filmu. Dlouhé řady vojáků k molu, u něhož kotví evakuační lodi. Přednost mají ranění, popadneme nosítka a dostaneme se tam přednostně. Jaké to je, když mezi dav Němci hodí pumu. Jak to, že i přesto vše pokračuje v pořádku a kázni. Jaké to je, když jste v podpalubí kocábky uvízlé za odlivu a čekáte na příliv a Němci si udělají z vaší lodi střelnici? A co když vaši loď trefí torpédo, nebo letecká puma a loď se potápí, nebo jen převrátí na bok. Jak uniknout?
A co když se mezi Brity objeví Francouz? Jak sestřelit německý bombardér, smrtelně nebezpečný evakuačním lodím? Jak se vyrovnat s jeho ochrannými stíhačkami? Jak přistát na moři a co dělat, když jste v potápějícím se letadle a kryt kabiny se zasekl? Co si myslí muži ve věku kolem padesáti, kteří pamatují minulou válku a vydají se na svých lodích na nebezpečnou cestu k francouzskému pobřeží a s nimi synové ještě teenageři? Jak přitom dospějí, nebo i položí život. Odkud vyvěrá ta britská námořní sebedůvěra a hrdost? A jak i dříve statečný voják se může sesypat.
A scéna nejdojemnější. Vojáci se bojí, že jim veřejnost bude zazlívat stažení se bez boje, když tu za oknem vlaku jásot a spousta lidí s jídlem a pitím spěchá svým vojákům dát i to poslední. Vždyť jsou doma a budou nás chránit. Více podrobností by jen vadilo. Dunkerk je dle mého jedním z nejlepších válečných filmů všech dob už jen způsobem, jak je natočen a silou emocí, jež vzbuzuje a v neposlední řadě tím, co zdůrazním v posledním odstavci. A znovu opakuji, není to historicko-dokumentární dílo.
V kině chybí už jen proudění vzduchu od výbuchů a zápach střelného prachu a voda, jež se nám převalí přes hlavu a vezme nám vzduch, máme-li tu smůlu, že při výbuchu torpéda jsme zrovna v podpalubí. V IMAX kině to musí být opravdu něco.
A závěr filmu má neobyčejnou lidskou sílu a význam pro nás, kteří jsme měli šanci přežít tu dobu, po ní se i narodit a nakonec se i dožít skutečné svobody. Vrcholným zážitkem je originální znění jednoho z nejslavnějších a nejlepších válečných projevů v dějinách, Churchillova, který jím Hitlerovi a celému světu jasně říká, že Britové budou bojovat všude a vždy a ta místa vyjmenovává a končí těmi nejdůležitějšími slovy „Nikdy se nevzdáme.“ To je poselství filmu. Nebýt té úspěšné evakuace, bylo by to s tím nevzdáváním problematické.
Já pak přemýšlím o našich vojácích v kostelní kryptě, kteří také prohlásili: „Jsme Češi, nikdy se nevzdáme!“ A jsem rád, že jsem součástí tohoto světa. A věřím, že to slušní lidé celého světa také nikdy nevzdají.
Richard Mandelík
Jeden podařený slavnostní koncert k roku české hudby
Koncert až na dvě zajímavé výjimky vokální a celý věnovaný památce české skladatelky Slávy Vorlové (1894—1973)), tudíž dnes užito jen její hudby a občas i textů.
Richard Mandelík
Joyce DiDonato pod Ještědem
Občas se něco výjimečného povede a tentokrát se to povedlo managementu mého oblíbeného festivalu Lípa Musica. Domluvit se světovou operní hvězdou první velikosti vystoupení na regionálním festivalu je z říše snů.
Richard Mandelík
Námět k přemýšlení o jednom mostu
Vážený pane primátore, řediteli, předsedo dle rozdělovníku dovoluji si předat Vám touto cestou a současně, ježto se domnívám, že jste v této věci osoby přímo dotčené.
Richard Mandelík
Moravské dvojzpěvy 2024
Šťastná chvíle Dvořákova, Brahms nadšen, rakouská předlitavská dotace přiklepnuta a Simrock usoudí, že když tohle vytiskne, bude to kšeft. Po pár dalších úspěších celosvětová sláva toho zamlklého pražského violisty.
Richard Mandelík
Vánoční dívka bez dívky a jiné dívky
Nadpis se co nejvíce blíží dalšímu textu. Já, člověk jednoduchý spokojený s málem, jsem nadmíru smuten, že se neuskutečnilo téměř každoroční štědrovečerní setkání s Markétou Janouškovou, což je mi tímtéž, jako když si smažka kone
Richard Mandelík
Ještě dvě události, na něž se nedostalo
Jde o dárek od synka v podobě vstupenky na koncert bluesového veterána Buddyho Guye (1936). Koncert je součástí jeho závěrečného turné, Buddy už hodlá aktivní koncertování ukončit.
Richard Mandelík
Velké C na podzim 2023
Na jejich celoroční sezónu jediné mé předplatné už 11. rok, neb tento hudební zázrak dnes už světového jména Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 má přednost před kýmkoli jiným. Komorní koncerty se konají ve vršovickém Vzletu.
Richard Mandelík
FOK na podzim 2023
Tentokrát první z koncertů 10. října byl tak vynikající, že obdržel samostatnou esej. K tomu přidávám ještě čtyři další.
Richard Mandelík
PKF na podzim 2023
Tentokrát jsem byl na komorních koncertech jen dvakrát. Nehodilo se, či s něčím křížilo. .....................................
Richard Mandelík
Atrium na podzim 2023
Už psáno o skvělém listopadovém koncertu flétnistky Míši Ambrosi, jež v mém žebříčku hudebnic nejmilejších a nejkrásnějších stojí na nejvyšších příčlích držíc se zde za ruku s Markétou Janouškovou.
Richard Mandelík
SOČR na podzim 2023
Na tento orchestr, který obohacuje rozhlasový archiv obdivuhodnou šíří živých nahrávek a oplývá půvabnými houslistkami a novým, mladým a sympatickým šéfdirigentem chodím rád a na podzim 2023 jdu čtyřikrát.
Richard Mandelík
Café Créme na podzim 2023
Tentokrát došlo ke křížení termínů, což způsobilo, že čtvrtý koncert 10. prosince jsem k mému žalu musel obětovat a vítací úsměvy Terezy Dudkové si odepřít.
Richard Mandelík
Česká filharmonie a ČSKH na podzim 2023
Za hvězdu podzimního programu prohlašuji koncert s Martinů Arianou (tvar jména dle původního francouzského libreta).
Richard Mandelík
Vánoční přání 2023
Je to problém stále přicházet s jiným přáním, proto vytáhnu text před 8 lety, který si už nikdo nepamatuje, anebo mě překvapí, že to už zná.
Richard Mandelík
Lieder Society znovu na scéně 2023
Po delší době jdeme se Sylvií 12. prosince s radostí na koncert tohoto spolku, jehož přední dramaturgickou osobností je Monika Jägerová, dáma vzdělaná a kráska sošná hlasu sametového barvy portského vína.
Richard Mandelík
Michaela Ambrosi v Atriu 2023
Nikterak neskrývám, že k nejpříjemnějším hudebním událostem vždy patřily koncerty této brněnské flétnistky. Samostatnou esej má pro můj neskonalý obdiv k její hře a osobnímu půvabu, což, jak každý ví, mě velmi oslovuje.
Richard Mandelík
Dvořákova Praha 2023
Letos jdu na pět koncertů. Tento festival má zvláštní vůni podobnou Pražskému jaru a dramaturgii poněkud svázanou s Dvořákem, takže mnohé se opakuje, ovšem začasté se zajímavými interprety.
Richard Mandelík
Lípa musica 2023
Jako obvykle v září a říjnu nasedáme do Vaškovy Multiply a vyrážíme na příjemné výlety na sever. Příjemné náladou, vínem i něčím k zakousnutí a také atmosférou danou hudební spřízněností.
Richard Mandelík
Letní slavnosti staré hudby 2023
Mám rád letní horko ponejvíce sedě v zahradní hospůdce, anebo tamtéž co přípravu na koncerty tohoto festivalu. Jen mě mrzí, že se ke mně nikdo nepřidá. Asi se všichni válejí někde na nudapláži.
Richard Mandelík
Jasnější než tisíc sluncí aneb Oppenheimer
S velkou zvědavostí jsem včera šel do Světozoru na film už dopředu označovaný za letošní trhák. Ta má zvědavost nikdy neplyne z reklamy, kterou každý producent ve vlastním zájmu rozjíždí. Na mě reklama zabírá spíše negativně.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 739
- Celková karma 4,79
- Průměrná čtenost 236x