Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Letní slavnosti staré hudby II.

   Do Tróje se vracíme v poslední červencový den dávno poté, co svatá Markyta hodila srp do žita. Zato však Janoušková Markyta se ozvala a naplnila mě tak v horkém létě chladivou radostí.

   Koncert sluje Salón korunní princezny, hrát nám bude italský Ensemble Odyssée a zpívat Raffaela Milanesi. Jen to jméno spatřím, tu zaplaví tělo mé řeka endorfinu a očka má vykulivše se zazáří. Pečliví čtenáři vzpomenou na mé nadšení z loňského Raffaelina vystoupení s Velkým C.

   Název koncertu má připomínat snachu Ludvíka XV. Marii Josefu Saskou (1731-1767), jejíž manžel předčasně zemřel a na trůn se tedy dívala z povzdálečí. Pro zajímavost byla dcerou saského kurfiřta a polského krále Friedricha Augusta II., na jehož dvoře působil i Zelenka a také Hasse, jehož dnes uslyšíme. A pro ještě větší zajímavost, Ludvík XV. měl za manželku dceru polského krále Stanislawa Leszczynského, jehož na polském trůnu nahradil Mariin otec. Osudy toho polského krále a hra dějinných sil v té době kolem Polska by vydaly na samostatné knihovny.

   Leč pokračujme v té hře postav onoho bezkonkurenčně hudebně nejbohatšího století osmnáctého. Všichni tři Mariini synové se stali francouzskými králi. Ludvíkové XVI. a XVIII. a Karel X. Ten sedmnáctý Ludvík se jako dítě po otcově popravě jaksi vytratil a má se za to, že ve vřavě revoluce zahynul. A ještě jedna zajímavost: matkou posledního českého krále Karla III., kdybychom číslovali správně, byla Marie Josefa Saská. Ještě chybí, aby byla Raffaela moje vzdálená sestřenice. To by se mi líbilo.

   Dnes se z výše naznačeného důvodu hraje třikrát Hasse, kde po optimistické lehkosti úvodní kantáty Bell’aurora che d’intorno Raffaela přidá zjevně tragickou árii Non ha ragione, ingrate z opery Didone abbandonata a po přestávce předvede příval italské zpěvnosti a svého kouzla v árii Ombra cara z téže opery. Mezi bloky zpěvu se vkládají instrumentální skladby, z nichž Vivaldiho koncert pro zobcovou flétnu, dvoje housle a basso continuo a moll, RV 108, vyzařuje plně mou radost z toho, jak to dnes nakrátko střižené Raffaele sluší.

   A rytmické frázování hudebníků se mi moc líbí. Kromě toho Raffaela zase přidává dramatické prvky a na pódiu vyloženě hraje. V prvé půli se nakonec do Francie podíváme s hudbou k Rameauově opeře-baletu Slavnosti svazku manželství a lásky složenému v roce 1747 k oslavě sňatku Marie Josefy a prince Ludvíka. Hraje se výběr různých entrées, a hudby k tanečním scénám. Je to celé přebohaté nadělení plné barev a umného střídání nástrojů s flétnou Anny Stegman nejvyšší jakosti. Na Rameaua musela Marie Josefa koukat s ústy zejícími.

   Po přestávce je mezi pěvkyninými čísly již připomínaného Hasseho a dokonale emocemi nabité kantáty Vado dal piano Leonarda Lea vložena Sonáta č. 2 Jeana-Pierra Guignona s podmanivou druhou větou a opět skvělou flétnou. Mou náladu vysoce pozvednuvší Raffaela přidá Händelovu árii a doufejme, že se zase brzy u nás ukáže.

    Nepříjemně jsem překvapen druhý den reakcí kritičky Havlíkové na Vltavě. Doslova po drápelovsku to shodí a jako obvykle si vůbec nevšimne emocionální složky a individuálních výkonů. Ani ona se nyní nevyhnula někdy žvanivé a prázdné podobě české hudební kritiky.

 

   A máme 2. srpna a ráno zpráva, že maminka v benešovské nemocnici zemřela. Po infarktu a zápalu plic. Na koncert jdu, neb měla moc ráda hudbu a spolu jsme chodili na operní přenosy. Vzhledem k jejímu nepohyblivému a téměř nevidoucímu stavu a slaboučkému organismu jsem to vzal jako událost sice smutnou, leč očekávanou. Navíc den předtím bylo 36 stupňů a pokoj na JIP neklimatizovaný. Naštěstí jsme za ní ještě 31.8. jeli. Mohu si však říkat co chci, ale zprvu se mi hudba nelíbí a nelíbí se mi ani německý soubor Hofkapelle München. Rozhoduje stav mysli, proto se doslova o přestávce přinutím přemýšlet pozitivně a všímat si nadále toho lepšího.

   Dnes se hraje 6 kusů od Telemanna, z toho dvě fantazie pro sólovou flétnu a housle, trio pro flétnu, violu da gamba a basso continuo a dvě fantazie pro violu da gamba a cembalo. Program pak uzavře Kvartet č. 6 e moll, který je vynikajícím závěrem a definitivním vzetím kapely na milost. V sólových fantaziích se předvedly jednotlivé nástroje a ukázalo se, že zejména flétna a housle jsou prvotřídní. Ze všech však vynikl nejvíce cembalista, který nahradil původní členku sestavy. Bylo vidět, že v sólových skladbách je doma a nástroj mu sedí. Bohužel gamba se možná příliš držela zpátky ve společných skladbách a violoncello mi přišlo vyloženě slabé.

   K Telemannovi, ve Francii v té době nesmírně uznávanému přidali Guillemainovu Sonátu č. 1 G dur a de Mondonvilleovu Triovou sonátu č. 1 pro flétnu, housle a basso continuo e moll. Ochutnali jsme dobře zvolenou přehlídku nástrojů a skladeb autora, který se svým uměním v Paříži prosadil a osobně zde složil a provedl své Nové, tzv. „Pařížské“ kvartety a porovnali jej s dvěma francouzskými současníky.

   A s milou vlnitě červenovlasou Josefínou Matyášovou marně pátráme v paměti, kdy to tady hrál Euskal Barrockensemble. Zjistím, že v roce 2013 a svou tehdejší esej jí posílám. A vedle mě v první půli sedí dáma, jež se mi rovnou představí jako náměstkyně primátorky pro rozpočet, přestože představování není nyní vhodné. A sdělí mi sladké tajemství, že její manžel sem také přijde, neb se vrací ze služební cesty. O přestávce jí koupím víno, neb jsem u občerstvení první a jdeme na balkón, o němž se říká, že je z něj nejkrásnější pohled na Prahu. Lobkowiczové si uměli vybrat. Do druhé půle se dáma už nevrátí chovajíc se jako potrhlá Japonka.

   Festival uzavírá, jak již tradicí, rozměrný a bohatý koncert 7. srpna v Rudolfinu. V minulých letech to byl podobný koncert a koncertní opera ve Španělském sálu, který nemám rád pro jeho hypertrofovanou přezdobenost a nevhodnou akustiku. Navíc tam býval zřejmě enormní nájem, což se odráželo v ceně.

 Collegium Marianum opět doplněné o „královy“ housle tentokrát řídí sám Patrick Cohën-Akenine.  Za chvíli se ukáže, že ozdobou večera je belgická sopranistka Jodie Devos jak zpěvem a přednesem, tak i vzhledem.

   Jodie je černovláska středozemního vzhledu a temperamentních pohybů, neb si je zřejmě vědoma své krásy. Oděla se do podmanivě střižených karmínových šatů a já se neobyčejně raduji od prvého tónu, který vydá. Má soprán krásně znělý a jiskřící. Skoro bych řekl, že si může směle dovolit zpívat i jiný operní repertoár až po 20. století, o čemž svědčí i text v programu.

   A Magdalena Malá stojí na kraji pravého křídla kontratenorových houslí a očka po sobě hodíme. Pobaví mě, jak vždycky sjede okem zkoumavým Jodii, když jde kolem ní odpočívat na židli po straně. Mohl by to být pohled typu: „Fakt pěkná holka, musím uznat“, nebo „Jen si nemysli, takových šatů mám doma plnou almaru“.

   Začínáme Andrém Camprou, který v řadě významných skladatelů zaujal přední pozici po Lullym spolu s Couperinem. Slyšíme výběr vstupů a scén z opery-baletu L’Europe galante. Po Camprovi se podíváme v čase zpět, co dělal Lully s látkou, již později uchopí i Händel a já jsem se s ní potkal v letošní Litomyšli (přesněji řečeno na zámku v Nových Hradech, jak před měsícem psáno v prvém dílu mých návštěv festivalu). Acis a Galatea je uváděno jako pastorale héroique a my slyšíme předehru se scénickým větrem, část prologu s mocným chrastěním a prvou árii z prvého dějství a řadu recitativů a árií z dějství druhého a třetího.

   K mé radosti obě flétnistky obohacují zvuk umnými trylky a radují se z toho tak, že se otevře mezi nimi mezera a já konečně vidím na Hanu Flekovou a mohu zkontrolovat, jak si vede. Asi dobře, neb se usmívá. I obě flétnistky se radují jako malé. A Jana Semerádová vrhá na šéfa sladké pohledy. A hobojistce Petře Ambrosi to moc sluší.

   Pastorale héroique uslyšíme i po přestávce. Autorem je André Cardinal (pozor, to je druhé jméno, nikoli církevní hodnost) Destouches. Jeho dílo Issé se králi velmi zalíbilo a ještě později se úspěšně reprízovalo i za Ludvíka XV. Náš výběr je bohatý a nabitý nejen hudbou, ale i expozé sólových nástrojů, jak jsou flétny k hlasu a náladovky typu dvou rigaudonů, u nichž si poznamenávám: „Libo-li by bylo ploužáka, slečno?“ Vše končí áriemi pro Evropany a pro Číňany a rozparáděná Jodie přidává jednu árii.

   Dnes nezapomenutelný zážitek a opět chvála první řady číslo 10 skoro uprostřed, kde kontakt s hudebníky i pěvkyní je téměř milostný. Jo z balkónu je těžko účinně očky házet.  Nutno vyseknout hlubokou poklonu Jodie, již dnes nešetřili a zazpívala si bohatě a s minimálními přestávkami, aniž by sebeméně zakolísala. Jen škoda, že nejsou k dispozici texty. Festivalová spolupráce s CBO by měla trvat ještě příští rok k mé radosti.

Autor: Richard Mandelík | středa 16.8.2017 7:00 | karma článku: 9,22 | přečteno: 118x
  • Další články autora

Richard Mandelík

Café Créme na jaře 2024

Navštíveny všechny čtyři jarní koncerty s radostí a duší potěšenou až na ten poslední, kde zvedám hlas kritický.

26.4.2024 v 7:00 | Karma: 0 | Přečteno: 46x | Diskuse| Kultura

Richard Mandelík

Jeden podařený slavnostní koncert k roku české hudby

Koncert až na dvě zajímavé výjimky vokální a celý věnovaný památce české skladatelky Slávy Vorlové (1894—1973)), tudíž dnes užito jen její hudby a občas i textů.

25.3.2024 v 7:00 | Karma: 8,60 | Přečteno: 161x | Diskuse| Kultura

Richard Mandelík

Joyce DiDonato pod Ještědem

Občas se něco výjimečného povede a tentokrát se to povedlo managementu mého oblíbeného festivalu Lípa Musica. Domluvit se světovou operní hvězdou první velikosti vystoupení na regionálním festivalu je z říše snů.

14.3.2024 v 7:00 | Karma: 0 | Přečteno: 53x | Diskuse| Kultura

Richard Mandelík

Námět k přemýšlení o jednom mostu

Vážený pane primátore, řediteli, předsedo dle rozdělovníku dovoluji si předat Vám touto cestou a současně, ježto se domnívám, že jste v této věci osoby přímo dotčené.

13.3.2024 v 7:00 | Karma: 10,90 | Přečteno: 288x | Diskuse| Společnost

Richard Mandelík

Moravské dvojzpěvy 2024

Šťastná chvíle Dvořákova, Brahms nadšen, rakouská předlitavská dotace přiklepnuta a Simrock usoudí, že když tohle vytiskne, bude to kšeft. Po pár dalších úspěších celosvětová sláva toho zamlklého pražského violisty.

1.3.2024 v 7:00 | Karma: 0 | Přečteno: 86x | Diskuse| Kultura
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar

27. dubna 2024

Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...

Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste

27. dubna 2024

Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...

Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump

26. dubna 2024  22:27

Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...

USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek

26. dubna 2024  21:30

USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...

  • Počet článků 740
  • Celková karma 4,25
  • Průměrná čtenost 235x
Píšu převážně o svých kulturních zážitcích blízkým, přátelům a známým. Proč to nezveřejnit na blogu? Možná někoho potěším a možná někdo potěší mě. Pokud jde o politiku, uložil jsem si, že o ní budu mlčet, pokud se mě věc nějak silně nedotkne.