Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Atrium v červnu 2017

10. 07. 2017 7:00:00
Atrium v červnu jen potvrdilo, že směřuje k repertoáru a hudební i umělecké kvalitě hluboko pod úroveň, již mohu ještě přijmout, a to ještě má dramaturgie setrvalý problém s naplněním kalendáře.

Za celých téměř pět let, kdy chodím pravidelně do Atria a píšu o tom, se mi ještě nikdy nestalo, že mě z měsíčního programu zaujal jediný koncert. Dnes tedy bude chudo a stručno.

Tím koncertem je 27. června pravidelný díl seriálu Pavla Voráčka, v němž nás seznamuje se svým pojetím interpretace Beethovenových klavírních sonát, vrcholu této hudební formy. Oba se s Honzou již déle shodujeme, že se nám jeho hra Beethovena líbí a jeho koncerty patří k tomu nejlepšímu, co tu lze slyšet. Nejen pro hudbu samotnou a Pavlovu hru, ale i pro kvalitní stabilní součást programu Atria, na niž se lze těšit, což je jedna z cest, jíž by se dramaturgie měla vydat. Tj. jasně vymezené programové řady. Voráček s Beethovenem, to je už dlouhodobý seriál. Příkladů v minulosti tu byl už dostatek.

Pavel opět hraje se svým typickým trochu zavilým soustředěním a pohledem a zahájí zralou Sonátou e moll, op. 90, jež má pouze dvě věty a celá je plna nadějí a melodií. Následuje raná Sonáta C dur, op. 2, č. 2, celá mi zní hrdě a sebevědomě, a na rozdíl od předchozí skladby je první věta přepestrá a dokonce i poněkud rozvláčná a mohla by být klidně rozdělena do dvou vět. Pokračujeme nádhernou pomalou druhou větou, po níž jiskří Scherzo a košatě se rozvine Allegro assai. A jdeme na vínko.

Po přestávce je na programu už jen Sonáta As dur, op. 26, v níž slyším v prvé pomalé větě skryté touhy, po nichž ve druhé větě následuje intenzivní promýšlení ústící do třetí věty vyloženě smuteční. Přesto poslední věta je spíše jiskřivá a nadšená.

Přídavkem je 2. věta z jedenatřicáté, tj. předposlední Bethovenovy sonáty.

Abyste věděli, co ještě bylo v červnu na programu. 1. června flétna, klavír a kytara a autorská soudobá tvorba. Pak nepochopitelně a trestuhodně 16 dnů nic a znovu tatáž flétna směrem do jazzu a mluvené slovo. Nazváno jako koláž jazzových improvizací a textů amerických a českých autorů s jazzovou tématikou, tentýž večer beseda a promítání fotografií z jedné knihy, jež je vzpomínkou na Horníčka. 20.6. tu je k mé naprosté hrůze a nechuti jakési pimprlové divadlo na téma Leonardo, o němž píší, že bylo v Itálii oceněno. Už jsem viděl tolik příšerností, které někde někdo zcela nepochopitelně ocenil, ať už šlo o filmy, hudbu, knihy, či různé performance, že to pro mě už není žádným argumentem. Někdo mi později řekl, že tam byli jen tři diváci a odcházeli s dost dlouhými nosy. 22.6. je na programu pořad zcela vzdálený mým představám o nejlepší pražské malé koncertní síni. Večer tu má časopis His Voice a bude se jen žvanit. Ani jedna z věcí mě nazaujala.

Takže zase první polovina měsíce prázdná a plno programů, jež by se spíše hodily do Vozovny. Jediným přijemným zjevením je zde ta hezká a příjemná studentka archeologie u baru, jíž popřeji pěkné prázdniny a poděkuji jí za to, že je tu i díky ní snesitelno, přestože se provozovatel stále pokouší prodávat lahvovou třetinku plzně za 40 kaček. Nikdo to nekupuje a já mu za to pirátství přeju, aby tomu pivu přes prázdniny prošla lhůta spotřeby. Po prázdninách se pustím do osobního jednání s vedením příspěvkové organizace s tím hloupým názvem Za trojku, což je skoro tak omezené jako Magistrátní Lítačka.

Autor: Richard Mandelík | pondělí 10.7.2017 7:00 | karma článku: 0.00 | přečteno: 69x

Další články blogera

Richard Mandelík

Dunkerk

Jako obvykle trochu se rozpovídám zdánlivě mimo a pak si uděláme zběžný snímek filmu a nakonec mravní naučení jako v Donu Giovannim, nebo Thurberovi.

28.8.2017 v 7:00 | Karma článku: 11.12 | Přečteno: 262 | Diskuse

Richard Mandelík

Prosba o správnou češtinu potřetí

Zde si přečtete mou závěrečnou reakci na odpověď, kterou jsem obdržel po již zveřejněné urgenci. Přestože bych mohl být spokojen s tím, že alespoň odpoví, zůstávám v hlubokém smutku. Poslyšte tedy, s čím musíme počítat.

25.8.2017 v 7:00 | Karma článku: 21.07 | Přečteno: 697 | Diskuse

Richard Mandelík

Velká válka V., aneb v roce 1917 stále stejně a už je tu bolševik

Rok utekl jako Rakušané-Uhři před Brusilovem a my se zase vrátíme ve vzpomínce o století zpět. Myslíte, že blbosti už bylo dost? Spojenci zvaní Dohoda nás přesvědčí o opaku. A Němci a Rakušané-Uhři nezůstanou pozadu.

24.8.2017 v 7:00 | Karma článku: 8.00 | Přečteno: 174 | Diskuse

Richard Mandelík

Letní slavnosti staré hudby II.

Do Tróje se vracíme v poslední červencový den dávno poté, co svatá Markyta hodila srp do žita. Zato však Janoušková Markyta se ozvala a naplnila mě tak v horkém létě chladivou radostí.

16.8.2017 v 7:00 | Karma článku: 7.84 | Přečteno: 86 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Peter Gabriel – Mercy Street

Peter Brian Gabriel je anglický hudebník. Poprvé se proslavil jako sólový zpěvák a flétnista v progressive rockové skupině Genesis. Po odchodu od ní se úspěšně věnoval sólové kariéře. V současnosti se věnuje produkci world music,

19.9.2017 v 20:03 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 14 |

Karel Sýkora

Stereophonics – All In One Night

Stereophonics je velšská rocková skupina, založená v roce 1992 ve vesnici Cwmaman na jihu Walesu. Původní sestavu skupiny tvořili zpěvák a kytarista Kelly Jones, baskytarista Richard Jones a bubeník Stuart Cable.

19.9.2017 v 8:42 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 33 |

Martin Faltýn

Nově na Chodově - otevřeli knihy, má to ještě pihy

"Je tam vážně hezky, metrem nebo pěšky. Dá-li se, či nedá se - má to pihy na kráse." - Asi tak bych shrnul dojmy ze své dnešní návštěvy v OC Chodov, protože to jsem si jako knihomol nemohl nechat ujít.

19.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 8.87 | Přečteno: 206 |

Yekta Uzunoglu

Zilhan dcéra Nimrodova

Na koberčeku pri stĺpoch katapultu nad mestom sme boli omámení tak, ako ešte nikdy predtým, zo žiadnej rozprávky alebo legendy, ktoré sme počuli rozprávať matkiným nežným a láskavým hlasom plným lásky.

19.9.2017 v 7:17 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 73 | Diskuse

Karel Sýkora

Victor Nunes – Obyčejné věci jako umění

Victor Nunes je netradiční umělec. Využívá obyčejné předměty k tvorbě neobyčejných obrázků zvířat, lidí ale i plno dalších věcí. Oplývá obrovskou kreativitou...

18.9.2017 v 20:49 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 63 |
Počet článků 443 Celková karma 7.75 Průměrná čtenost 303

Píšu převážně o svých kulturních zážitcích blízkým, přátelům a známým. Proč to nezveřejnit na blogu? Možná někoho potěším a možná někdo potěší mě. Pokud jde o politiku, uložil jsem si, že o ní budu mlčet, pokud se mě věc nějak silně nedotkne.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.