Atrium v květnu 2017

Jak jste si jistě všimli, mé nadšení pro Atrium ochládá a přehled vydávám až 13. června, neb věci nejdou už déle směrem, který bych si s hudebními přáteli přál. Ještě zkusím pohovořit s vedením, kde je stále cesta otevřena.

     Z programu mě zaujmou tři koncerty a na další nemůžu, neb mám Pražské jaro.

   Zahajuji až 10. května a jdu na Sebastian trio sestávající z mně již známé trojice flétnistky Jansové, violoncellistky Hečové a klavíristky Voborské. Program dámy sestavily barevně a kvalitně zařadivše do něho na začátek Telemannovu Triovou sonátu F- dur bez bližšího určení, což je častá chyba podkladů ke koncertům, kde u mnoha zejména barokních autorů chybí příslušné katalogové číslo, bez něhož se skladba nedá určit. Na tohle poukazuji už léta, avšak marně. Schumannových Šest studií v kánonické formě upravených pro flétnové trio mě překvapí a flétna se tu předvádí mocně a líbezně. Jen klavír a flétna vedou řeč v Bozzově Conte pastoral a radost mi dělají Martinů Triem pro flétnu, violoncello a klavír, neb zde nacházím všechny emoce a opět dominují klavír a flétna, a opět bez označení. Zde je v podání mladých hráčů, neb má celé mladistvou náladu: https://www.youtube.com/watch?v=AFC5xDy9pBI.

   Po přestávce opravdu romantický Piece romantique, kde se mi moc líbí violoncello a poté skutečně skvostné klavírní a violoncellové Faurého Aprés un réve: https://www.youtube.com/watch?v=_RVb1baBNUA. Krásné, což? Však Gautier Capucon patří do absolutní violoncellové špičky. Opravdovým vrcholem je však Sonate en concert, op. 17, J. M. Damase: https://www.youtube.com/watch?v=v0hbFZhpKRA. Zdá se mi to trochu jako pozdní impresionismus navštívený různými vlivy bouřlivého 20. století a je to opravdu bohaté. Jako přídavek dají Schumannovu Večerní píseň. Povedený koncert.

   Druhým navštívením jest v sobotu 13. května mladá klavíristka Barbora Brabcová, studentka HAMU, jež pohotově zaskočila za původně inzerovanou též mladičkou hráčkou Ochmanovou. Považuji za dobré podporovat mladé hráče a dát jim možnost koncertovat.

  Děvče v Lisztově Sonátě h moll, M.P., od počátku nasadí energický tón a hraje hrdě a pak hledá a rozjímá a kličkuje mezi kapkami deště až nakonec končí slavnostně. Liszt je pro každého klavíristu kamenem prubířským, avšak dívenka je odvážná, což potvrdí kompletními Musorgského Obrázky z výstavy, jež tu naposledy hrála Irina Kondratěnko, obdivována svými žáky. Barboře musím jít po koncertu složit poklonu, neb Kartinky zahrála výtečně a téměř malířsky a bude dobré ji povzbudit.

    Konečně do třetice jdu 24. května na Eben trio, jež tvoří vynikající sóloví hráči v čele se zkušeným violoncellistou Jiřím Bártou a s Terezií Fialovou u klavíru a houslistou Romanem Patočkou.

   Smetanovo Klavírní trio g moll je navýsost vhodným začátkem, neb dnes se hraje bez přestávky. Smetana, ztrativší dceru Bedřišku uložil do skladby odezvu slz a vzápětí jako kdyby se oklepal a pojednou uzavře dílo optimisticky zpívajícími smyčci a spěšným klavírem.

  Druhý, delší a náročnější kus pochází od Roberta Schumanna, a protože jde o Klavírní kvartet Es dur, op. 47, přichází trio doplnit zkušený violista Heroldova kvarteta Karel Untermüller. Zajímavá skladba, jež poněkud potvrzuje názory o jisté cizorodosti klavíru v sestavě tří, nebo čtyř smyčců. Zde klavír tvoří jistou kostru a kolem něho vystavěné smyčce pojednou dostávají hlavní slovo a je znát spád a téměř odpich, jak se říká u jazzu a rocku.