Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dvakrát do Metropolitní opery

14. 03. 2017 7:00:00
Poprvé letos do Bia Oko na Gounodova Romea a Julii, podruhé tamtéž na naši milovanou Rusalku a další dva záznamy si nechám na konec května.

Na první operu 29. ledna, abych ducha potěšil Gounodovou melodikou a zpěvností a viděl v akci velkou německou sopranistku Dianu Damrau, spolu s Anjou Harteros a Dorotheou Röschmann německou špičku, jež tradičně snese světové srovnání. Do role Romea obsadili italského tenoristu Vittoria Grigola.

Přestože jsem odpůrcem vyzdvihování lásky jako oprávněné motivace k nejšílenějším činům a ztrátě zdravého rozumu, musím naopak tento věčný příběh vyzdvihnout jako jeden z dobrých příkladů, kdy se sice hrdinové cítí jako střed světa, avšak nikomu svůj cit nevnucují a nikoho jím nepoškodí, hovoříce řečí nad jiné krásnou a dávají vzpomenout na to, jaké to bylo, když jsme prožívali cosi podobného. Je radost jít na Shakespearovu činohru, Zeffirelliho film a Prokofjevův balet. Už Vincenzo Bellini se látky chopil a složil operu Montekové a Kapuleti s poněkud odlišným dějem i vyzněním. Gounodovu operu jsem viděl zatím dvakrát, živě na zvláštním představení v ND počátkem 90. let, tehdy vstoje a na Mezzu v provedení Met s Andulkou a Robertem Alagnou. U této opery je vždy problém vyrovnat se s výrazně rozdílným věkem Julií v předloze a v praxi.

Přestože mám, myslím, solidní schopnost přecházet mnohé fyzické disproporce, ba i režijní nápady na hraně snesitelnosti a soustředit se na výkony hudební, aniž bych si zkazil celkový dojem, musím sportovně přiznat, že je přece jen poněkud svízelné přijmout 46letou Dianu za čtrnáctiletou, byť asi předčasně vyspělou dívku. Diana však dala svým zářivým hlasem na tyto maličkosti zapomenout a výtečně jí sekundoval Vittorio, jehož Romeo byl díky jeho nadšenému výkonu velmi věrohodný. Jen občas mohla Diana přitlumit maličko přehrávanou rozvernost.

Děj posunul režisér scénou i kostýmy zhruba o dvě století kupředu a chvílemi to mohlo vypadat, jako když se Wolfi ucházel o Konstancii. Já dávám přednost nefalšované italské renesanci cinquecento, jako jsem zažil třikrát s baletem (Petrohrad, Moskva a Londýn).

Záznam Rusalky v novém režijním zpracování vidíme s Hankou 5. března. Je to má šestá Rusalka po slavných českých filmových 1962 a 1975 a živé v Šárce 2015, v televizi Mezzo z Paříže a v přímém přenosu z Met 2014, v obou případech s Renée Fleming.

Začněme režií a scénografií. Přes různá varování věčných škarohlídů jsme viděli poměrně konvenční zpracování, kde dle kostýmů jsme opět uvízli v 18. století (proč pořád je tak přitažlivé). V posledním dějství, jež se odehrává v tajuplné atmosféře lesa a jezera jsme zaznamenali jistý rozházený nepořádek, balvany, kmeny, větve a však žádná nápaditá hra světla, což se zde přímo nabízí. Rovněž závěrečnému oddanému umírání chyběla tajuplná tragika.

Vždycky mě něco pobaví i na tragických operách. Zde to byl půvabný trojzpěv lesních žínek, jež si chválí své tělesné přednosti. K popukání je, když ta první, poměrně tmavá brunetka, zpívá: „Já, já, zlaté vlásky mám.“ Veškera vážnost chvíle je v tahu a já jsem se dočkal své chvíle nadšení. Tyhle trhliny mezi realitou a dějem na opeře miluji a považuji za její typickou vlastnost, stejně jako věření, že té Julii je 14 let.

Pojdme k aktérům. Vodníka ztvárnil nám už z Lásky zdaleka známý americký černý basbarytonista Eric Owens, jenž byl opravdu tatíčkovský, přestože trochu odrazoval jakousi nibelungovskou korunou s hady. Cizí kněžna v podání švédské sopranistky Katariny Dalayman přesvědčila chladem, sebestředností a pohrdáním tou studenou holkou, z níž slovo nedostaneš a nakonec i Princem, který neví, co chce, a každou chvíli to je něco jiného. Americký tenorista Brandon Jovanovich jej vytvořil dramaticky a s nasazením. Jen mu chybělo občas trochu něhy a citu, leč to je otázka pojetí. Princ může klidně být těžký frajer, s nímž máloco hne.

Ježibaba v podání americké mezzosopranistky Jamie Barton byla jednou z ozdob představení, což vždy očekávám, neb jde o klíčovou postavu, k níž si lze přimyslet řadu odstínů role včetně toho, že by mohla být Rusalčinou matkou. Může být zlá, pochybovačná, lenivá, hloupá, ba i přátelská a mateřská. Jamie ji vykreslila jako posměvačnou a odtažitou. Zase jiná poloha. Avšak výkon excelentní.

A jsme u Kristiny Opolais, lotyšské sopránové hvězdy a velmi pohledné dámy. Já jsem měl z její Rusalky, občas rozpačité a občas také tragicky smutné a láskou překypující, zkrátka prošedší všemi emocemi, jež spojujeme s láskou, výborný pocit, že dobře pochopila, co tato postava potřebuje. Až bych řekl, že studovala projev Milady Šubrtové, jež pro mě zůstane vzorem, jak se má Rusalka zpívat.

Nejen u Kristiny, ale i všech ostatních jsem zaznamenal výtečně zvládnutou češtinu, téměř srozumitelnou i bez titulků. Jaký rozdíl od představení s Renée Fleming, jíž to i přes spolupráci s Veronikou Firkušnou moc nešlo. O kráse hudby a perfektní práci orchestru by bylo zbytečné příliš hovořit. A pochvalu také zaslouží známý tenorista Matthew Polenzani, který se výtečně a chytře ptal a přestávkové rozhovory vedl s cílem vytáhnout z pěvkyň a pěvců podstatné informace.

Jen se mi stále vkrádá, proč se Met konečně nerozhoupe a nedá do přenosů Prodanou nevěstu, nebo Jenúfu. A že by sáhla po Řeckých pašijích, nebo jiném Martinů, to bych asi chtěl moc.

Autor: Richard Mandelík | úterý 14.3.2017 7:00 | karma článku: 6.96 | přečteno: 100x

Další články blogera

Richard Mandelík

Dame Vera Lynn stoletá

V roce 2013 jsem o ní psal blízkým, přátelům a známým a nemám na tom co měnit, proto ten text po způsobu J. S. Bacha recykluji beze změn v den, kdy se dožila stovky.

21.3.2017 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 65 | Diskuse

Richard Mandelík

Bulletin 3 na první stránce to asi nebude

Vypadá to, že i mimo Česko nalezneme skvělá kvarteta a také povíme něco o dámách s flétničkami a premiéře a krásných zpívajících dámách a houslovém virtuosu.

9.3.2017 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 52 | Diskuse

Richard Mandelík

Atrium, kam chodíme rádi, v únoru 2017

Jak jsem už dlouho předvídal, přišly doby zlé. Jistými náznaky byl nejen leden a především únor a nyní i březnový program. Pustím se tedy do protestů a požádám každého, komu na Atriu záleží o podporu, jak to jen půjde.

7.3.2017 v 7:00 | Karma článku: 3.60 | Přečteno: 119 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Orlík

Den, kdy Arab z OOP přiznal pravdu, kterou znal, kromě levice, celý Izrael

V pátek 31. března uplyne 40 let od památného rozhovoru člena výkonného výboru OOP Zahíra Muhseina s holandským deníkem Trouw, ve kterém Muhsein uvedl:

26.3.2017 v 19:34 | Karma článku: 33.04 | Přečteno: 1106 | Diskuse

Vladimír Koliandr

Prospěl kardinál Vlk naší zemi?

Kdo si myslí jako já, že NE a chápe gesto presidenta Zemana, h l a s u j t e, prosím, tím, že zvýšíte karmu tohoto článku!

25.3.2017 v 9:15 | Karma článku: 42.83 | Přečteno: 1961 | Diskuse

Karel Sýkora

"Uptown Funk" Mark Ronson ft. Bruno Mars: The Cannonball Band saxophone cover ft Eric Dari

Eric Darius leads The Cannonball Band in this live saxophone cover of "Uptown Funk" by Mark Ronson ft Bruno Mars.

25.3.2017 v 8:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 63 |

Karel Sýkora

Židovská báseň z Brooklynu

Minulý rok napsala Chanie Gorkin, studentka střední školy Beth Rivkah v Crown Heights, krátkou báseň jako úlohu do školy.

24.3.2017 v 19:55 | Karma článku: 4.88 | Přečteno: 121 |

Vladimír Koliandr

Nejen Čtyři dohody, ale i Hóoponopono vás změní

Při psaní odpovědi na dotaz p. Zátureckého v diskusi „Vy se vyznáte ve filozofii a berou Vás Čtyři dohody?? “, jsem si uvědomil, že to může zajímat i někoho dalšího, tak to mírně upravené a doplněné předkládám jako článek.

24.3.2017 v 14:55 | Karma článku: 10.84 | Přečteno: 391 | Diskuse
Počet článků 412 Celková karma 5.11 Průměrná čtenost 309

Píšu převážně o svých kulturních zážitcích blízkým, přátelům a známým. Proč to nezveřejnit na blogu? Možná někoho potěším a možná někdo potěší mě. Pokud jde o politiku, uložil jsem si, že o ní budu mlčet, pokud se mě věc nějak silně nedotkne.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.