Znovu do Anglie, tentokrát vrcholně barokní

 Nyní s Collegiem Marianem a radostí z té záře, již vydávají, avšak bez velkých historických exkursů. Těch bylo dosti, i když jsme s Honzou 20. února na Hradě u Lobkowiczů, což samo vyvolává různé historické asociace. 

V minulé eseji jsme se s Joelem Frederiksenem pohybovali v Anglii 17. století a hudebně si užili s Johnem Dowlandem a zmínili se o Henrym Purcellovi a učenlivých a talentovaných Středoevropanech, aniž bych tehdy jmenoval. Teď je to na místě, neb k anglickému géniovi, jaký se objeví za několik století, se brzy přidá rodák z Halle a Hamburčan a tulák po Itálii a ve stejném roce jako J. S. Bach narozený George Frideric Handel (1685-1759), jak si upravil jméno, aby s ním neměl v Británii problém.

   Proč říkám v Británii? V roce 1707 anglický a skotský parlament schválily Zákon o unii, čímž vzniká stát Velká Británie (celé Irsko se z hlediska ústavního připojuje až v roce 1800, ale fakticky je tehdy už skoro 200 let anektováno, Händel tedy už přichází v roce 1712 do Británie, kdežto Purcell ještě žil v Anglii, i když už o Británii mluví. A GFH zůstane v Británii a je obdivován a milován a vzat nakonec za domácího a čestně pohřben ve Westminsterském opatství nedaleko od Purcella.

   A tyhle dva pány, zářivé hvězdy světové hudby, nám Collegium Marianum, zářivá hvězda české staré hudby, předloží k zběžnému ochutnání, jak jen možno v omezení daném dobou koncertu. Původně jsem zamýšlel psát o jarní části Barokních podvečerů v jediné eseji, leč už tento první koncert oplýval takovou krásou a tak milým zářením z pódia, že jsem to nevydržel. Jediný stín se objeví, indisponovanou Hanu Blažíkovou nahrazuje britská sopranistka Robyn Allegra Parton a jak se později ukáže, nejde o žádný stín, naopak Robyn je hezká a živě kouká a ochotně spolupracuje s Janou Semerádovou ve chvílích, kdy je třeba vyjádřit děj. Hlas má o málo mocnější než Hana a barvu krásnou a očka jí občas zasněně koukají kamsi v dál. Možná tam sedí její chlapec, který přijel s ní, aby si společně užili Prahu, město krásných sopranistek. Ze zkušenosti vím, že když se dáma takhle dívá, má na mysli mnohá tajemství a já pociťuji slabost v kolenou.

   Hana Fleková si přichází urovnat notový pultík, čehož využiji k pozdravu a vyjádření, že mám radost, jen ji vidím. To ji zřejmě potěší, neb se usmívá a pak hraje jako z partesu a koncert jako obvykle ozdobí svým violoncellem a mnoha přívětivými oček házeními.

   A nesmím zapomenout na příjemné úvodní slovo Jany Semerádové, která nám mimo jiné připomněla, že letos Collegium Marianum slaví 20 let. K mému letos dvacetiletému jubileu nastěhování na Černý Most a desetiletému, kdy jsem se stal nekuřákem další důvod uspořádat oslavu. 

   Koncert začíná v prvé půli Purcellem, abychom dodržovali časovou posloupnost. Z té Henryho truhly plné pokladů nejprve taženo z přihrádky jménem The Fairy Queen, již jsem viděl v Nových Hradech v roce třináctém, prvá a druhá hudba, obsahující instrumentální preludium a hornpipes a Rondo a pak i árii „If Love‘s a Sweet Passion“, obsahující výživný text, neb se točí kol kouzel lásky. Třeba se tu zpívá: „Něžně tisknu jí ruku, oči ztrápeně klopím a vášnivým mlčením vyznávám lásku.“ Z toho si musím vzít poučení, neb mi připadá, že vášnivě mlčet mohlo by nésti sladké ovoce.  Véronique Gens, která v Praze vystoupila s Velkým C: https://www.youtube.com/watch?v=k-WyxbwU82A.

   Robyn se tváří, jako kdyby ta ruka byla tisknuta jí a po instrumentálních úvodech ke třetí a čtvrté části té semi-opery zazpívá „See, Even Night Is Here“, kde závist a zášť, ty ďáblovy potěchy, navždy vykázány a nádherně hrají jen dvojí housle a viola a je to zázrak v Bachově stylu. Robyn může usednout na střídačku u stěny sálu, kde vyčkávají ti, kteří zrovna nehrají. Královnu víl zakončí Chaconnou a Dance for the Chinese Man and Woman ve strhujícím rytmu a krásně. Však tady vidíte i s tancem: https://www.youtube.com/watch?v=wsbvA4C-gfI.

   A je tu opera Dido and Aeneas, vrchol Purcellova umění, a z ní recitativ: „Thy Hand, Belinda, Darkness Shades Me“ a navazující slavná árie „When I Am Laid on Earth“, v níž se nešťastná Dido loučí se světem. My si celé dáme s Dame Emmou Kirkby: https://www.youtube.com/watch?v=iTV6F3lTU7o.

   Instrumentální Abdelazer, or The Moor’s Revenge je strhující a hrdě slavnostní a nám se hraje čtyřdílný výběr z jedenáctidílné skladby: https://www.youtube.com/watch?v=9LmOWHKvsBc. Nálada je tu božská a ještě před přestávkou nám Robyn zazpívá árii „Fairest Isle, all Isles Excelling“ ze semi-opery The King Arthur, or The British Worthy. Při slovech: „ Mírné vzdechy, sladké stony, šepot, v němž sílí milostný žár, mírné výtky, vlídné odmítání, toť vše, čím zranit hrozíš. Všichni mládenci splní povinnost, každá nymfa bude vděčná, a jelikož vynikají krásou, proslaví se láskou svou,“ hledí Robyn nyvě kamsi dozadu a já jsem rád, že ji tu dnes máme, a tomu chlapci tiše závidím. Přestávka a sklenka a kolem jde hezká fotografka Petra Hajská, s níž vedeme milý hovor.

   Po přestávce ten naturalizovaný rodák z Halle otevře koncert flétnovou suitou z Vodní hudby, HWV 350, hranou svižně a komorně s vynikajícími detaily od smyčců a Jana Semerádová se dívá jako admirál Beatty na své tři bitevní křižníky jdoucí postupně ke dnu u Jutska a očima se ptá: „Co je to dnes s těmi smyčci?“ Ony se však nepotápějí, nýbrž hrají božsky. Božskou scénku rozehraje s Robyn při árii „Hush, Ye Pretty Warbling Quire!“z opery Acis and Galatea, HWV 49a. Robyn se rozpačitě rozhlíží, neb hledá „ye pretty warbling quire, což půvabně přeloženo značí vy sbory zurčivé. Jana Semerádová s flétničkou zurčí a vypadá jako ptáček, který Siegfriedovi ukazuje cestu za Brünhildou.

   A je zase čas na instrumentální mezihru, již obstarají Triosonatou c moll, HWV 386a. Ta mě doslova nadchne, neb nejdřív na střídačku usednou Robyn, violistka Magdalena Malá, houslita Vojtěch Semerád a flétnistka Martina Bernášková. Ostatní, tj. Lenka Torgersen s houslemi, flétnistka Jana Semerádová a violoncellistka Hana Fleková, podporovány continuem cembala Sebastiana Knebela se ruče pustí do čtyřvětého pokladu, kde neodolám a Andante přidělím dokonce desítku nejen za tu krásu skladatelovu, ale především přednes. To celé si určitě přehrajte: https://www.youtube.com/watch?v=-VLBm1Ee9AE.

   Z oratoria Theodora se Robyn doslova blýskne recitativem „ Oh Thou Bright Sun“ a árií „With Darkness Deep, as Is My Woe.“ Nemohu odolat, naleznuv to s Magdalenou Velikou: https://www.youtube.com/watch?v=HL7Op6VSzJw. A večer snů končí árií „Orpheus Could Lead the Savage Race z kantáty Ode for St. Cecilia‘s Day, HWV 76, na téma neodolatelnosti Orfeovy hudby, kdy i stromy vykořenily a hory spěchaly za ním poslušny volání jeho lyry.

   Ke vší té kráse má dnes Jana Semerádová den, kdy září radostí a očima i gesty každého doslova hladí a sluší jí to stejně jako na závěrečné koncertní opeře loni ve Španělském sálu na Letních slavnostech staré hudby.

   A Honza mě navádí, abych flétnistkám a flétnistům z moci své autority doporučil, aby si neutírali ústa rukou a měli k tomu po ruce armstrongovský, popřípadě pavarottiovský šátek. Aby neřekl, tak to sem dávám, i když to není z mé hlavy.     

       Kdybyste měli pocit, že hudebně strádáte, pojďte s námi na další koncerty Collegia Mariana a pokud to nejde, zkuste aspoň ochutnat zapomenutý český poklad v podobě harfového koncertu F dur, Jana Křtitele Krumpholze (1742-1790): https://www.youtube.com/watch?v=lAbkNjr2BpA&t=139s.