Do staré dobré Anglie na přelomu věků s loutnami a dějinami

 Už z titulku vidíte, že se zase chystám popouštět uzdu tomu, co se mi rodilo 14. února v hlavě na koncertu anglické pozdně renesanční hudby z pera Johna Dowlanda (1563-1616) u Šimona a Judy.

   Název koncertu Trubadúrské písně milostné nepřipadá mi příliš vhodný, neb na přelomu 16. a 17. století už byly rytířská kultura a svět trubadúrů, truvérů a minnesängerů dávno mrtvy. Ale v programu je na toto téma oslí můstek. Ostatně o zaniklém světě středověku píše tehdy i Cervantes v klíčovém díle světového písemnictví. A spolužák Saša s paní nepřijdou a pak se zjistí, že zapomněli. Nemají holt systém.  

   Hraje nám soubor Ensemble Phoenix Munich, jejž řídí v Německu žijící zpěvák a hráč na loutnu Američan Joel Frederiksen (jehož jméno zní velmi dánsky) a tvoří jej dále loutnista a hráč na violu da gamba Ryösuke Sakamoto z Japonska a loutnista Ziv Braha z Izraele. Dokonalá sestava k reprodukci dobového krále loutny Dowlanda. Loni, jak vidíte, spolu se Shakespearem též čtyřsté jubileum úmrtí.

  Já, jsa ponořen do té stařičké hudby, kterou mám tak rád a zvláště tu anglickou, si zase přemýšlím tentokrát o Anglii té doby. Jak to měl katolík Dowland v protestantské Anglii těžké, až ho nakonec po toulání po Evropě vlažný anglikán Jakub I. přijal do královské kapely. Jak si jej i následovníci cenili.

    Jak syn Jakubův Karel I. nepochopí, že v Anglii nemá absolutismus ve stylu francouzském šanci a kvůli tomu rozpoutá občanskou válku a stojí jej to hlavu, a jak vůdčí duch revoluce Cromwell nakonec nastolí osobní diktaturu a dá zničit mnoho památek jako husité a rozpoutá doslova genocidu v katolickém Irsku a v duchu přesvědčení a své nenahraditelnosti připraví pozici lorda protektora i pro syna, jednaje tak v duchu všech diktátorů.

   Jak syn Karlův toho jména druhý dá Cromwellovu mrtvolu vykopat a pověsit, a jak jeho nestoudný a neschopný syn a ještě k tomu katolík Jakub sice není zkrácen o hlavu, ale vyhnán a znovu zvolen model dynastické kontinuity s nastolením jeho dcery Marie, druhé Stuartovny toho jména, jež provdána za nizozemského místodržitele Viléma Oranžského, který se v složitém politickém procesu dnes zvaném Slavná revoluce stane anglickým, skotským a irským králem.

      Anglie se tak vydá nezadržitelně k politickému systému s důsledným oddělením mocí a k demokracii a k světové dominanci a její severoamerická kolonie pod těmi vlivy za století postaví se na vlastní nohy. Po celé 17. století se ta zem nestará o kontinentální dění, což dokonce po Bílé Hoře vyvolá protesty proti Jakubově neochotě podpořit svou dceru a jejího manžela Fridricha proti císaři.

  A také, jak rok po morové ráně vyhoří Londýn a sir Wren ho vybaví jedním ze světových chrámových skvostů. Jak ten svatý Pavel se počal v základech propadat a geniální Wren celou impozantní klenbu nafixloval ze dřeva jen s krytinou a omítkou na bednění, což bylo lehké a dál nezatěžovalo základy. Tohle ani Brunelleschiho, ani Michelangela nenapadlo a na klenby Santa Maria del Fiore a sv. Petra nakupili tisíce tun materiálu. Ale jim to nesedalo, tak nemuseli zapojit inženýrský mozek.

   A jak je přes všechny hanebnosti dobrodiním pro náš svět, že v něm dominují po další čtyři století Anglosasové a nikoli Němci, či Rusové, nebo Turci. Tehdy se o tom rozhodovalo. A na konci toho 17. věku se v Anglii objeví další hudební génius Henry Purcell, jemuž pohříchu dopřán jen krátký život. A Němci spolu s Rakušany a Čechy dočkají se své hudební slávy ve stoletích následujících. A Angličané, kteří pilně hudbu provozují a dobře platí Händelovi, Haydnovi i Dvořákovi, se dočkají dalších hudebních velikánů až po třech staletích v Elgarovi a Brittenovi. Italy a Francouze vynechme, to jsou samostatné hudební ostrovy.

   Takové věci se mi honily hlavou a první čtyři písně jsem poslouchal s rozlítanou myslí a dokonale se soustředil až při té čtvrté, abych poté upadl do nadšení a radosti převeliké, neb Joel se ukázal jako muž toho zrna, jemuž věříte každou slabiku, a každý tón jeho nejspíše basbarytonu vás rozechví. Hlas neškolený, leč upřímný jako u Ray Charlese. Kromě toho se Sakamoto projevil jako veliký mistr loutny a v některých skladbách předváděl neobyčejně virtuózní a nápaditá sóla, a to nejen ve skladbách instrumentálních, ale i zpívaných. Bohužel od FOK nelze čekat tak kvalitní podklady, jako od ČF, nebo od Velkého C, a český text písní nemáme. Je to škoda, i když dobře víme, že se zpívá převážně o emocích spojených s láskou. Jak jinak. Tak to ještě bude desetitisíce let.

   Ukažme si tedy, co se hrálo a jak jsem to ohodnotil a bude-li k dispozici, připojím též odkaz na Youtube. Skladby pocházejí z následujících sbírek:

The First Booke of Songs or Ayres (1597), A Musical Banquet (1610), The Second Booke of Songs or Ayres (1600), A Pilgrimes Solace (1612), The Third Booke of Songs or Ayres (1603).

Je však obtížné najít to s Frederiksenem a v originálním obsazení, proto jsem se snažil dobře vybírat. Mimo jiné zjistíte, jak Sting potvrzuje svou třídu a pozici jedné z nejzajímavějších a nejkvalitnějších a nejuniverzálnějších osobností populární hudby. Také jsem zvolil písně, jež interpretuje královna sopránu v britské staré hudbě Dame Emma Kirkby, přestože my jsme měli jen mužský hlas. Ale Emminy kvality jsou nadoblačné. Jen naše Hana Blažíková se k ní přibližuje.

  Tak to šlo za sebou:

The lowest trees have tops https://www.youtube.com/watch?v=9m9k1M3EQ4Y&list=RD9m9k1M3EQ4YCan she excuse my wrongs, https://www.youtube.com/watch?v=nntri9OfaRYThe Earl of Essex his Galliard, https://www.youtube.com/watch?v=YVfZHIDvyXMDeare, if you change, https://www.youtube.com/watch?v=-d6M2edwW9Y

Tarleton’s Riserrectione, https://www.youtube.com/watch?v=C4XNUPQqpn0Sleep wayward thoughts, https://www.youtube.com/watch?v=Lz5RE3-Z-W4All ye whom Love or Fortune hath betrayed, https://www.youtube.com/watch?v=YZdBkondIR4My Lord Chamberlaine (His Galliard), https://www.youtube.com/watch?v=yLDnkJUHS24Away with these self-loving lads, https://www.youtube.com/watch?v=kwUHMuxPdSg

Flow my teares, https://www.youtube.com/watch?v=mAn_RFiJX_0Galliard to Lachrimae, https://www.youtube.com/watch?v=n4h9wLUN9OMFortune, my foe, https://www.youtube.com/watch?v=ssH36grUsCAGo from my window, https://www.youtube.com/watch?v=xX0ACoXnsw0 
   Před přestávkou mě doslova nadchlo provedení sedmi posledních písní a už jsem zase vězel ve stavu milosti. Po přestávce anglické dějiny promyšleny a plné soustředění na hudbu.

     Fine Knacks for ladies, https://www.youtube.com/watch?v=TlNCRsNZ0K0&list=RDTlNCRsNZ0K0A Fancy (Fantasie 6), https://www.youtube.com/watch?v=pEcD5K-I8kYTime stands still, https://www.youtube.com/watch?v=EUwF_zRQMw8When Phoebus first did Daphne love, https://www.youtube.com/watch?v=anl2cU6kR1oIn darkness let me dwell, https://www.youtube.com/watch?v=ZA-24RD8jG0  
Say love if ever thou didst find, https://www.youtube.com/watch?v=zzn4qV4qqMAFrog Galliard, https://www.youtube.com/watch?v=nI1EqqOlE_8Tell me true love, https://www.youtube.com/watch?v=lvFAWXrEE_o

   Přidával se Scarborough Fair, což je úplně odlišná píseň od té slavné Simona a Garfunkela a pak ještě Píseň o pivu, jejíž název jsem v angličtině nezachytil: Na trh do Scarborough tudy: https://www.youtube.com/watch?v=wqZbreT5Tns.