Velká válka II., čili vzhůru do jiného světa

  Vypukla tedy Velká válka, později řečená též světová, ale až vznik té druhé jí přisoudil pořadové označení. Já jí vždycky budu mazlivě říkat Velká, neb to je její první jméno.

     Své starší dceři také vytrvale říkám jejím prvním jménem Alenko, přestože běžně používá jméno Anežka získané pravoslavným křtem. Jsem holt konzervativní český katolicky křtěný tatík s židovskou krví.

    Budu nyní každoročně v srpnu uvažovat nad jednotlivými roky, z hromady faktů si budu vybírat a k plným knihovnám řečeného a otištěného přidám svůj pohled, neb to a nic jiného ode mě nečekají mé spanilé čtenářky, které zase tak moc války nezajímají a nejméně jednu k její škodě nezajímají ani ty krásné hudební dámy, jež tolik velebím. Zato stateční čtenáři se nyní dočkají svých pušek, dělostřelby letadélek, lodí a vlaků.

   Před historickým exkursem tohoto druhu je podnětné shrnout technický pokrok, k němuž lidstvo do té doby dospělo, a v čem je odlišný od současnosti. Hromadně použitelná auta existují jen několik let, řekněme tak deset. Deset let je také staré letadlo stále považované za zcela okrajový prostředek. Vzducholodě se stále používají a upoutané balóny k pozorování. Existuje už film a vyspělá fotografická technika. Zvuk lze zaznamenat na váleček i desku.

   Spojení je telefonní po drátech, ale rozhlas a bezdrátové spojení se hromadně vyvinou až po válce. Dominantním sdělovacím prostředkem jsou tištěná média a leckde ještě obecní hlásný s bubnem. Ve válce se bude požívat s úspěchem poštovních holubů a několik britských je dokonce vyznamenáno. Vysvětlit naši předkům, co to je internet, bych rozhodně ani nezkoušel.

   Ve vyspělých zemích je už ve městech běžný rozvod elektrické energie, ale mnohde na venkově si lidé ještě počkají desítky let. Splachovací záchod je stále v menšině domácností. Dominantním osvětlovacím médiem je stále oheň v podobě louče, pochodně, olejové či plynové lampy a svíčky. Celosvětové spotřebě odpovídá hromadný lov velryb kvůli oleji do lamp.

   Těžbu ropy mocně podnítí až rozvoj dopravy po válce a velryby zachrání ropa a elektrický proud. Stejným způsobem rozvoj těžby uhlí zachránil evropské lesy. Nikoli však britské, které už dávno posloužily k výstavbě lodí, jež vojensky a především obchodně umožnily světovou dominanci Britské říše.

   Zdravotnictví sice v mnohém pokročilo, zejména v čistotě, dezinfekci a tišení bolesti, ale stále mělo blíž k napoleonské době než době současné. Možná by šlo snadněji vysvětlit internet než počítačově-laserovou operaci očních čoček, již nyní právě absolvuji. Antibiotika ještě Fleming neobjevil a úmrtí následkem posttraumatických komplikací a infekce je stále nesmírně mnoho. A na závěr přijde španělská chřipka a zůstane po ní víc mrtvých než v té válce a v někdejších morových ranách.

   Na poli vojenském se technický pokrok projevuje začasté poprvé a vznikají mocné impulsy pro vynalézání a objevování. Roli zbraní hromadného ničení sehraje těžký kulomet a technicky vyspělé dělostřelectvo (konstrukce děl a granátů a optické zaměřování a letecký průzkum) jehož výkonnosti padlo za oběť nejvíce vojáků. Na počátku války ještě není vynalezen tank. Existují však už plamenomet a otravné bojové plyny.

   Konstrukční pokrok umožňuje na moři hromadné použití ponorek. Osm let už dominují na mořích mohutné a rychlé bitevní lodě typu dreadnought (dle jména první z nich), tehdy ještě ničím neohrožované, ale v další válce tím podceňovaným a vysmívaným letectvem prakticky odsouzené do šrotu. K pohonu velkých válečných lodí se začíná používat parní turbína.

   Námořní lodě se od současných lišily převahou parního pohonu nad dieselovým a turbinovým. K tomu bylo zapotřebí ohromného množství uhlí, jež muselo být rozmístěno po přístavech a zásobovacích základnách po celé zeměkouli, jinak se neplulo. Jeřáby a nakladače v překladištích už měly často elektrický pohon.

   Automobily už jsou schopny plnit řadu úloh, ale na cestách i v terénu převažují stále koňské a volské potahy. Asfaltem, či betonem zpevněné silnice, jak je známe, byly stále v naprosté menšině. Cesty jsou tehdy stále ještě kámen, prach a bláto.

      Materiální kapitolu uzavřeme názorem, že o eskalaci, průběhu a do jisté míry též výsledku rozhodla logistika. Přes předběžná plánování se opět ukázalo, že tato válka bude jiná a více než všechny předchozí se vymkne chápání a schopnosti ji alespoň významně kontrolovat. Jednou z nejzajímavějších tváří války je výroba výzbroje a výstroje a potravin pro vojsko i civilní obyvatelstvo, včetně opatřování si zdrojů.

Dominantním a s dneškem srovnatelným prostředkem se stala železnice, ať již šlo o standardní rozchod nebo úzkorozchodné dráhy, začasté budované na frontě k přiblížení materiálu na místo bojů, popřípadě k přesunu mezi jednotlivými úseky fronty. Existuje názor, s nímž souhlasím, že Velká válka by nikdy nedospěla k tak ničivým a vražedným výsledkům, nebýt železnice. Schopnost dostatečně rychle dopravit na bojiště statisíce vojáků a zásobovat je, byla rozhodující. Právě železnice umožnila později ony mlýnky na maso známé pod jménem Verdun, Somma a Ypry (Passchendaele) v letech 1916 a 17.

    V logistice spočívá ona hrůza a řeky krve. Nikdy předtím neměli lidé v ruce takový nástroj jako koleje, parní lokomotivy a vagóny. Francouzi a Němci dokonce před válkou některé tratě vedoucí k hranicím budovali jako čtyřkolejné a provoz na nich byl téměř nepřetržitý. K ničemu by nebylo sebevýkonnější dělo, kdyby nemohlo po několik dnů chrlit tisíce granátů. V žádné válce nebylo možno mobilizovat taková množství vojáků a na bojišti shromáždit a použít takové množství vražedných zbraní s účinkem, jemuž se mnozí podivovali.

   Říká se, že jedním z nejobvyklejších omylů je plánování války podle té poslední. V žádné válce předtím se tato hluboce lidská chyba neprojevila tak jako v té Velké. Mohli bychom se ptát proč, když se vědělo, co dokážou moderní zbraně a jaký účinek budou mít při soustředění ohromné masy vojáků.

   Nabízím jednu teorii. V historii vždy při výběru velitelů od úrovně družstva až po vrchní velitele celých armád rozhodovaly specifické vlastnosti, jako je schopnost se pohotově rozhodovat, být dostatečně bezohledný, nelitovat příliš své vojáky, umět si vybrat nižší velitele a vynutit si poslušnost. Vedle toho byly žádoucí odborné vojenské schopnosti.

   V dějinách můžeme nalézt řadu příkladů, kdy splnění těchto požadavků vedlo k vítězství a naopak. Po velitelích se nežádá vzdělanost, kulturnost a nadprůměrná inteligence. A také tolik nepotřebují fantazii a tvůrčího ducha. Takto nadaní lidé mívají problém s rozhodností, jež je podstatnou vlastností dobrého velitele.

   Jakmile se však objeví situace a jevy, jež vyžadují bystrý rozum a tvůrčí přístup, je dobré takto nadané osoby mít po ruce. V dějinách jsou tři vojevůdci, kteří byli univerzální a komplexní. Dva z nich přesto prohráli a kvality prvního neprověřila dlouhodobá válka, která začasté ze slabého učiní silnějšího, nepoučeného naučí a silného oslabí. Byli to Alexandr Makedonský, Hannibal a Napoleon Bonaparte. Velká válka nenašla až na dílčí výjimky žádného velitele podobných kvalit, naopak ukázala ty nejtupější vojenské mozky, plodem jejichž kvalit jsou hromady mrtvých. O zástupcích obou skupin se později zmíním.

   Jak jsme se již přesvědčili, není pravda, že počátek dvacátého století byl idylickou dobou, jež slibovala jen šťastné zítřky. Evropa tančí valčík, secesní květy bují v architektuře i umění, v malířství  hudbě i literatuře experiment stíhá experiment, věda skáče od úspěchu k úspěchu, pokrok nelze zastavit. A ty nádherné šaty a klobouky dam! Nikdy v minulosti se lidé neměli tak dobře, ale pod povrchem to žhne a doutná stejně jako hrozící lesní požár pod jehličím mezi kořeny. Někteří však ještě rozdělávají ohníčky. Neříkáme si náhodou i dnes, že se máme v dějinách nejlépe a nehoří nám náhodou pod nohama? Příště se už vydáme na bojiště i do zázemí.